Ulice Kirigakure

First topic message reminder :

Sem pište veškeré ostatní dění.

(Assasine vždyť já ovládal bijuu sám si mi to povolil ;D )

Pozerala som sa na nich a ničomu som nechápala, hmm. Nechcela som im skákat do reči a tak som stála ticho a počúvala som ich. Cítila som čím ďalej, tým vačšiu chut po krvi. Pozrela som sa na Hitomi a potom na svoju ruku. Triasla sa, a ja s ňou. Jashin-sama..JASHIN-SAMA!?
"Hitomi-chan....musím íst do Konohy..." a prerušovane som dýchala.

Všimla jsem si Yuukiina třasu. Začínala jsem tušit.
,,Dobře, jdi..Ale dej na sebe pozor, Yuuki." kývla jsem. Poté jsem se omluvně usmála na Kina.
,,Omlouvám se, ale musím si ještě něco vyřídit." Otočila jsem a odkráčela do sídla.

Nejakým nedopatrením som z lesa vyšiel v Kiri ale nebol som si toho vedomý.
"yahoooo konečne som vonku z lesa a čo teraz naspet sa my nechce a anineviem kde to som"

Otočila som sa a chcela som íst preč. Všimla som si človeka v kapucni. Usmiala som sa a zamávala mu, Sayonara Yuuki-chan.
Pomocou preblesknutia som sa dostala preč z Kiri.
°Presun Konohagakure no Sato 20:22°

"To čo bolo len dorazím do inej dedinz a už my dievčatá kívajú tu sa asi usadím nachvílu"

Vyšla jsem z domu. Dala jsem si ruce do kapes a pomalým krokem jsem se procházela.

Na ulici bylo celkem ticho. Občas se tam proběhly děti, ale jinak se tam nic zvláštního nestalo. Pokračovala jsem dál. Mířila jsem k hoře.

(Hele, Uchiha může ovládat Bijuu, ale jenom Kyuubiho, a to přes Mangekyou sharingan)

(Já vím ale mě jsme povolili přece ovládat jiný ale tím líp pro mě aspoň to neumí Kin )

Ve vesnici bylo celkem rušno. Lidé běhali po obchodech a nakupovali. Jejich děti křičely, že chtějí ještě koupit to a to. Pousmála jsem se. Jeden klučina utíkal před kamarády, nejspíš hráli na honěnou, zakopl a upadl. Přiklekla jsem si k němu. Pomohla jsem mu na nohy. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se automaticky.
"Ano." odpověděl a rozeběhl se za ostatními.
Stoupla jsem si a pokračovala loudavým krokem dál.

Před sebou jsem viděla sídlo Mizukage. Zamířila jsem k němu.

Chodil som po ulici zahalený v plášti a s maskou.
"Táto dedina bude dobrá na uskutočnenie môjho plánu. Získam Mangekyo Sharingan."
Ale ked som si spomenul že nemám ešte ani 3 stupen sharinganu tak som na to nemyslel

Šla jsem prázdnou ulicí. Všichni ještě spali. Došla jsem k bráně. Neohlédla jsem se a zmizela.

(přesun Konoha)

Sedel som uprostred námestia na lavičke a premýšlal som
Mal som smutný výraz v tváry

Procházela jsem se ulicí, nakukovala do výloh, koukala kolem, ale stejně mi to bylo k ničemu. Nic jsem si z výloh nepamatovala a spíš než na lidi, jsem se dívala skrz ně. Byla jsem phrouená do svých myšlenek. Došla jsem k lavičce, u které jsem tehdy potkala s Neurem. Trochu jsem se pousmála. Všimla jsem si, že na ni někdo sedí. Usmála jsem se na něj.

Ani som sa na nu nepozrel ani som nepostriehol že sa na mna usmiala.
Stále som čumel dozeme

Nedalo mi to a přišla jsem k němu. Přiklekla jsem si před něd něj a naklonila hlavu na stranu.
,,Ahoj, co ten smutný obličej?" zeptala jsem ho.

Nadvihol som hlavu a pozeral sa priamo na nu.
"Som obyčajný slboch"

Překvapeně jsem zamrkala.
,,Gome, málokdy slyším muže tohle o sobě říci." omluvila jsem se za svůj udivený pohled. Podívala jsem se na jeho čelenku.
,,Umm ninja z Konohy..Co tu děláš? A co se stalo?...umm pokud mi to teda chceš říct." pousmála jsem se a přisedla si k němu na lavičku.

"včera som dostal nakladačku od nukenina.Bola to moja prvá prehra v živote"
Dal som si dlane na oči aby nevidel ako my odnich tečú slzy
"Nie som zvyknutý na prehry celý život len trénujem potím krv aby som bol najsilnejší"

Můj úsměv se ještě víc rozšířil. ,,Jedna prohra neznamená, že jsi slaboch..Málokomu se podaří vyhrát nad nukeninem a pokud je to tvá první prohra, pak se nemáš za co stydět." položila jsem mu ruku na rameno.

"Ale ja sa strašne hambím...som najslaší článok klanu Uchiha..ked chcem byt silnejší musím zabit svojho najlepšieho kamaráta ale toho ja nie som schopný"
Nadalej som mal dlane na očiach

Náhle můj úsměv zmizel. Uchiha? Až teď jsem si uvědomila tu podobu. Postavila jsem se. ,,K tomu, abys byl silnější, není třeba zabít nejlepšího kamaráda. Musíš začít u sebe! Stačí trénovat a odměna za úsilí se dostaví. Ale zabitím nedokážeš sílu, nýbrž ubožáctví." zavrtěla jsem hlavou, až se mi vlasy rozletěly kolem hlavy.

Dal som si dlane preč z očí a pozrel som sa na nu
"Dakujem ti že si my dodala sebadôveru môžem sa ti nejako odvdačit?"