Ulice Kirigakure

First topic message reminder :

Sem pište veškeré ostatní dění.

Zamračila jsem se. Pomocí Hyotonu jsem vytvořila ledovou stěnu, která hned díky ohnivé kouli roztála, ale nezasáhlo mě to.
Vytvořila jsem několik pečetí. ,,Suiton: Mizu rappa!" Na Kabuta se řítila vodní vlna. Pevně jsem doufala, že ho to zasáhne.

Vyskočil jsem do vzduchu tak, aby mě vlna nezasáhla. Dělal jsem pečeťě a otevřel ústa. Vyletěl z ní had a zakousl se Hitomi do krku.

Vešel jsem do vesnice po zdlouhavém úkolu.Viděl jsem jak bojuje Mizukage s Kabutem a na budovách hodně ninjů z kirigakure.Stál jsem na jedné budově a pozoroval souboj.

(Pardon za komenář byl u mě ve škole přihlášenej na mozzile Neuro obvikle odepisuju z exploreru )

Sykla jsem bolestí. Sáhla jsem na hada, který se proměnil v rampouch a švihla jsem s ním o zem. Roztříštil se na malé kousky. Ze dvou malých ranek mi teklo trochu krve. Ksoo! Vytvořila jsem pár pečetí. ,,Kirigakure no Jutsu." na okolí se začala snášet hustá mlha, přes kterou nebylo skoro nic vidět. V mlze jsem se kousla do prstu a vytvořila pečetě na Kuchiyose no Jutsu. V ruce se mi objevila má kosa, se kterou jsem se rozeběhla na Kabuta.

"Kso." skočil jsem na zem a soustředil se. Udělal pečetě a u obou rukou se mi objevil čakra skalpel.

Nechala jsem čakru proudit do kosy. Tak to zkusíme. Stiskla jsem pevněji rukojeť kosy a soustředila se na proud Hyotonu do ní. Kolem čepele jsem cítila chlad. Dobře, tak teď! Před Kabutem jsem vyskočila do vzduchu, rozmáchla se a sekla. Zasáhla jsem ho do ramena. Rána začala tuhnout a pomalu i s celou rukou mrznout. Rozmáchla jsem se znovu a opět sekla do stejného místa. Ruka se rotříštila stejně jako předtím had. Odskočila jsem od něj dál. Snad mi to dodá trochu času. Začala jsem si připravovat další pečetě.

"Hm."
"Rozpráším tu mlhu! Fuuton: Daitopaa!" foukl jsem mohutný proud větru, okna v domech se rozletěli a mlha se vypařila.

Zakryla jsem si oči pod náporem větru.
,,Grrr.." zavrčela jsem a dokončila poslední pečeť. ,,Hyouton: Makyou Hyoushou!" křikla jsem.
Kolem Kabuta se utvořila ledová zrcadla. Do jednoho z nich jsem si vlezla, čímž se můj odraz objevil i v ostatních. Do rukou jsem si připravila senbony. Tak uvidíme.

"Hyoton.." potřebuju se k ní dostat, a vzít si nějaké to DNA.
"Tohle jsem opravdu dlouho neviděl, jen jsem o tom slyšel."Aktivoval jsem znovu čakra skalpel a postavil se do obranné pozice.

Začala jsem se přemisťovat z jednoho do druhého, přičemž jsem po Kabutovi házela senbony. Stále jsem zvyšovala svou rychlost, nebylo poznat, kdy a kam se hnu. Snažila jsem se zasáhnout nejdůležitější místa, i když jsem věděla, že je to stejně k ničemu. Ksoo, nic na něj neplatí!

Snažil jsem se odrazit co nejvíc senbonů, ale bylo jich moc. za chvíli jsem připomínal jehelníček.

Stále jsem zvyšovala rychlost a házela senbony. Takhle se brzy vyčerpám a z něj bude pouze nesmrtelný ježek, ksoo! Usilovně jsem přemýšlela, čím ho porazit. Zastavila jsem se a utvořila pečetě. ,,Sensatsu suishou!" Z vody utvořily jehly, které mířily na Kabuta ze všech stran.

Zamával jsem pravou ruku a vnořil se do víru sharinganu.

Objevil jsem se mimo zrcadla. "Tenhle boj, bude trvat dlouho."setřel jsem si krev a udělal pečetě.
"Kuchiyose no jutsu!" přivolal jsem obrovského hnědého hada.

Luskla jsem prsty a zrcadla se roztříštila na tisíc malých kousků, které se při dotyku se zemí rozpustily. Z hluboka jsem se vydýchávala a zírala na obrovské slizské monstrum. Do ruky jsem si připravila kosu a vyčkávala.

"útok!" ale nezabít. Had se rychle řítil na Mizukage s otevřenou tlamou.
Kabuto, čím víc budeš používat mé techniky, tím víc budu já silnější.
Opět se ozval v mé hlavě starý skřípavý hlas.

Uhýbala jsem před hadovými útoky, takže jsem neměla možnost útočit. Sakra, nemůžu uhýbat do nekonečna, zaklela jsem polohlasně a znovu jsem uskočila jednomu z jeho útoků. Zhluboka jsem dýchala.

Buďte zticha, Orochimaru-sama!
Hadovi vnikl ocas do země a vynořil se pod Hitomi, snažil se ji svázat.

,,Co?!" vyjekla jsem a na poslední chvíli vyskočila do vzduchu. Napřáhla jsem kosou a hadovi usekla kus ocasu, který po mně chtěl chňapnout. ,,Fuj." ušklíbla jsem se nechutí.

Had se svalil a zmizel v kouři.
"Ty!!" aktivoval js čakra skalpel a já vyhodil jsem jednu dýmovnici. Objevil se všude červený kouř. Zmizel sem a objevil pod Mizukage dotkl se jednoho kotníků.

,,Kyaah." Vypískla jsem úlekem a kosu upustila, když se všude objevil kouř.
,,Kyaah." vyspískla jsem podruhé, když jsem cítila dotyk na kotníku. Instinktivně jsem se Kabuta snažila setřást, ale přes kouř jsem se neorientovala, tudíž jsen nemohla utéct. Co teď?, kousla jsem se do rtu. Připravila jsem si pečetě a chvíli vyčkala.

Pevně jsem ji stiskl za kotník a roztočil se. Hodil jsem ji na protější zeď. Teď když jsem ji přeřízl svaly na kotníku, bude se ji těžko chodit.
"Hm, Senei jashu!" namířil jsem na ni rukou a z rukávu vylezlo několik hadů

Tvrdě jsem narazila na zeď. Do očí mi vyhrkly slzy bolesti. Svezla jsem se po zdi a ztěžka dýchala. Z úst mi vytékal pramínek krve To je zlé, na tu nohu se nepostavím. Přesto jsem to zkusila. Příšerně to bolelo, nechala jsem ji uvolněnou. Ramenem jsem se opírala o stěnu a tála na jedné noze. Dokončila jsem poslední pečeť a..
,,Suiton: Mizu no Tatsumaki!" Objevilo kolem mě vodní tornádo, které mě chránilo před hady. Po čele mi stékaly kapky potu.

Vytáhl jsem kunai, zamával rukou a objevil se před Mizukage. Kunaiem jsem švihl do vzduchu a usekl jí pár vlasů sebral jsem je a odskočil.

"hm hm. Musím říct, že se skvěle bavím." ušklíbl sem se na ni.
Kabuto, jsi můj!
Ne! Nikdy!!
Zachvátila mě bolest a klekl si.

,,Hej! Mé vlasy!" vykřikla jsem naštvaně a chtěla se pohnout dopředu. Ucítila jsem ostrou bolest v kotníku, zavrávorala jsem a padla na kolena. Hodila jsem po něm vražedným pohledem. ,,To ti nedaruju, Kabuto. Přísahám, že tě zničím, aŤ se děje co chce!" zavrčela jsem.

Bolest odezněla.
"Hm." zasmál jsem se.
"Brzo se zase setkáme, mám co jsem potřeboval." zamával ji jejími vlasy a zmizel jsme.