Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

"Moc dobře," zářivě jsem se na něj usmála. " A ty?"
Hmm, dneska zkusíme to Kuchiyose, jsem na to moc zvědavá.

"No, byla jsem se ta trochu vykoupat v jezeře," podrbala jsem se na hlavě.
Teda, spíš si zaplavat.
" A jinak, máme dneska něco v plánu?"

"Dobře," přikývla jsem. " A co to Kuchiyose?" zvědavě jsem se na něj podívala.
Někoho cítil? Třeba se vrátil Hirak. Ten ale přece říkal, že je to tu pro něj nebezpečné, protože si ho už všimli ANBU, ne?

Zamyšleně jsem se na něj podívala. Pak jsem přikývla.
"Chci to zkusit, ale doufám, že to nebude na měsíc," trošku jsem se zasmála.
"Je pravda, že je to trochu risk, ale když to nezkusím, tak se nic nedovím, že?"

"No to je pravda ... ale vieš čo ?
Zober si toto ."
Podal som jej malučký svitok .
"Prehltni to.
A keď sa do tak no to si určíme .. tak keď sa dlho nebudeš vracať privolám ťa "

Pochybovačně jsem se podívala na svitek.
"Ehm, co je to za svitek? A hlavně,jak ho potom dostanu ven?"
Při představě, že by jsem ho měla mít v sobě napořád jsem se malinko oklepala, ale svitek jsem si od něj vzala.

"Hmm, no dobře," opatrně jsem si ho dala do pusy a spolkla ho.
"Tak jo, a co teď?" tázavě jsem se na něj podívala.

Přikývla jsem. " Dobře."
Fajn, fajn, to by neměl být zas až takový problém ne?
Kousla jsem se do prstu a začala jsem tvořit pečetě.
Kuchiyose no jutsu!
Položila jsem ruku na zem a v tu chvíli jsem zmizela.
(přesun)

Ostal som tu .

Objevila jsem se přesně na místě, odkud jsem předtím zmizela.
Zhluboka jsem si oddechla a potom sem se podívala na Naruta.
"Myslím, že jsem to v pořádku zvládla."
"Tohle je tvůj sensei?" ozvala se Chikako, kterou jsem měla na rameni, " Ale vždyť je z Listové! A už vůbec to není Hoozuki."

"Podle toho, co říkají naše texty, tak je to tradice," řekla Chikako. " A navíc se divím, že jste jí do toho pustil, když jste nevěděl, do čeho jde, teď už chápu, proč toho tak málo věděla. Měl jste alespoň zajít za jiným příslušníkem jejího klanu, aby jste se s ním poradil!"
" Chikako, uklidni se, ve vesnici momentálně není žádný jiný Hoozuki kromě mě, nebylo za kým zajít," naštvaně jsem se na ní podívala.
Takhle bude vyvádět pořád? To mám teda vážně dobrého partnera.
"Cože?" evidentně tím byla hodně překvapená.
" Pak ti to vysvětlím," usmála jsem se na ní.
"A jinak, jak si se tady měl ty?" usmála jsem se na Naruta.

Usmála jsem se na něj." A co teď, budeme něco dělat, nebo se jdeš podívat po tom, koho jsi včera cítil?"
Chikako mně najednou kousla do ucha.
" Hej, co blbneš, to docela bolelo?" ukřivděně jsem se na ní podívala, zatím co jsem si měnila ucho ve vodu a zase zpět.
"To už bylo podruhé za tu krátkou dobu," sykla mi do ucha. "Mistrovi se vyká!"
Promnula jsem si ucho. "Tak to příště stačí říct!"
A do konce života jo? Tímhle stylem asi nebude moc dlouhý.

"Dobře," přikývla jsem. "Myslím, že pár kroků odsud máme dokonalé krytí," zasmála jsem se a odešla jsem s Chikako na rameni k jezeru, kde jsme se rozpustili.

Zasmial som sa a smeroval som k nim .
"No ale teraz tu nieje ... zmizla jeho prítomnosť no myslím že sa vrátí "

Napůl jsem se zhmotnila.
"Takže máme vylézt ven?" naklonila jsem hlavu na stranu.

Objavil som sa neďaleko od Naruta a naslúchal.
Vyzerá to na zaujímavú debatu.