Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Vešla jsem do Ichiraku, pozdravila a posadila se. Pak jsem jen čekala až bude rámen hotový a kdy se ty dvě posadí vedle mě. Edo Tensei mě nikdy nepřestane překvapovat...

Pozdravila jsem a posadila se vedle Mikomi.
Pak jsem povzdechla.
"Edo tensei mi připadá jako Byakuugan. Dá nový život. Dost zvláštní dar, který by se neměl promrhat, ale na druhou stranu se probudil do světa, kde téměř nikoho nezná."

Posadila som sa vedľa Shijin a len som si to tu zvedavo poobzerala.. po tom som pohľad uprela k tým dvom a musela som sa pri ňom pousmiať.. sú si podobné.. prešlo mi hlavou a stále som sa tak pre seba usmievala.

"Doufám, že nikomu nevadí, že tu sedíme takhle mokré." ušklíbla jsem se
a vzpomněla si na déšť.
Ještě, že nás nikdo neviděl, ale klidně bych si to zopakovala. Uhmm... Ale až mi uschnout vlasy.

Rámen už nám přinesli a tak jsem se s chutí pustila do jídla.
"Itadakimas!" popřála jsem s úsměvem a nic víc neříkala. Byla jsem ponořená do svých myšlenek. V tom mi něco nedalo a já promluvila.
"Hm... koupaly jste se v oblečení?"

Nop.. vytvorila som dážď.. odpovedala som smer Mikomi a paličkami som pár krát ďobla do Rámenu. Hmm. etoo.. ešte som to nikdy nejedla.. zaškerila som sa a bolo vidieť že dosť váham či si mám zobrať alebo nie, čo v tom vlastne je? dodala som ešte otázku aj keď skôr pre seba a pomaly som do rúk zobrala obe paličky.

" Asi bych měla dodat, že pršelo jen nad sídlem." ušklíbla jsem se.
Otázka mě donutila zamyslet se.
"Je v tom... " ochutnala jsem.
"...hodně různých věcí, ale pojmenování po mne nechtěj." usmála jsem se a začala jíst.
"Ale určitě ti bude chutnat."

(Promiňte, ale na chvíli vás opustím. XD Jsem k tomu násilně donucena, takže se vrátím co nejdříve.)

Spokojeně jsem pokračovala v jídle.
"Vypadá to na vývar, kuřecí maso, vejce, zeleninu, nudle... Neměj strach, žádní šneci ani housenky v tom neplavou." pousmála jsem se a dál jedla.
"A jak je možné že pršelo jen nad sídlem? Nějaká děcka si hrála na hasiče?"

Etoo.. nejak.. hee.. mi začalo chýbať počasie v Kirigakure tak som použila isté Hijutsu.. povedala som ospravedlňujúcim tónom Mikomi po čom som si len nabrala nejaké nudle do paličiek a dala som si prvé sústo.. chvíľu som prežúvala a na tvári sa mi zobrazovali všelijaké pocity, od prekvapenia až po taký bláhový pocit, potom aj taký ten skúmavý až sa mi na nej objavil pocit neskutočného šťastia a slušnou rýchlosťou som sa na rámen vrhla na plno.

Trochu jsem se poušklíbla, když jsem viděla jak začala ten rámen likvidovat. Takhle to přesně začíná.
"Takže umíš přivolat déšť? Zajímavá schopnost. Co dalšího?" optala jsem se se zájmem. To svoje schopnosti tak snadno popsat nedovedu...

Hem? nie tak celkovo privolávať, pôvodne je to Hijutsu Anbu jednotiek,pohlcuje chakr..ah.. teraz je to už aj tak jedno, pohlcuje chakru z techník, ale viem to obmedziť aj na to aby to bol iba neškodný dážď.. zaškerila som sa s plnými ústami rámenu a o chvíľku som si už objednávala ďalšiu porciu.. Hmm čo ďalšieho? etoo.. bojujem na všetky vzdialenosti.. etoo.. pomocou eh.. ako to popísať.. proste viem ovládať zvuk, vibrácie a frekvencie na takej úrovni že to vie sundať aj väčšiu budovu.. zaškerila som sa a nedočkavo som čakala kedy mi donesú ďalší rámen.

"To zní opravdu úžasně. Ten boj na všechny vzdálenosti ti trochu závidím. I když snažím se být silná i na velkou dálku, no ale nejsilnější jutsu budou vždycky ta na krátkou vzdálenost." ušklíbla jsem se. Ale ten co si myslí, že si stačí držet odstup se může pěkně spálit.
"Zvuk musí být úžasná věc. Těžko se před tím někdo ubrání." zamyslela jsem se.

Heem.. taky si myslím že na blízku sú techniky silnejšie.. keď dotrénujem jednu techniku, tak bude celkom nebezpečné priblížiť sa ku mne na vzdialenosť 100 metrov.. len.. je smola že to zasahuje aj spojencov.. ksoo keby to nechcelo také sústredenie a koncentráciu.. ovládať zvuk je hrozne náročné.. Shijin vie o čom hovorím už mi vyliečila bolesť hlavy keď som jej ukazovala jednu techniku.. hovorila som smerom k Hitomi keď tu mi priniesli ďalšie rámen a ja som sa do neho pustila. Len som zvedavá kam ma zaradia.. ale to už bude aj tak jedno, skutočný boj je niečo úplne iné než tréning.. v živote som s nikým nebojovala na život a na smrť.. posťažovala som sa ešte s plnými ústami a rozmýšľala som či by som dokázala niekoho zabiť.

Pustila jsem se do druhého rámenu který mi donesli. Pořád jsem chodila po misích a odbývala se suchým chlebem, teď to musím dohnat.
"Všechno má své. Náš klan se specializuje na precizní ovládání čakry. Taky to občas není legrace, ale můžu říct, že mi Hyuugovská krev už párkrát zachránila život." pousmála jsem se a doufala, že to nezní až moc pyšně.
"No, uvidíme, hádám, že mě dají do skupiny pro boj na krátkou vzdálenost. Je zajímavé že jsi ještě s nikým pořádně nebojovala, a jaké jsi hodnosti? Chuunin?" optala jsem se s velkým zájmem. To se mnou se život nemazlil, ale pak se není čemu divit, že jsem občas... taková...

Jop.. aj keď dúfam že čoskoro Jounin.. Odpovedala som jej pri čom som si do úst dala ďalšie sústo, popravde som v Kirigakure nemala ešte ani jednu misiu.. na hodnosť Chunin som sa dostala pretože som jedného porazila.. a Hitomi ma až vtedy zapísala ako shinobi patriaci pod Kirigakure, potom sa však niečo "stalo" a ja som ležala v nemocnici až.. kým sme neprišli do konohy, iba včera mi dovolili naplno bojovať.. zahundrala som ešte s takým mierne nervóznym výrazom na tvári s ktorým som sa v rámene už len skôr prehrabovala paličkami.

"Hmm... něco?" nadzvedla jsem jedno obočí, ale nechtěla jsem se vyptávat až příliš, jelikož by to bylo nezdvořilé.
"Bojovat o život, je mnohem jednodušší než se zdá. Kdysi jsem z toho měla obavy, zda dokážu někoho zabít, ale jakmile to bylo já nebo on, nebylo nad čím přemýšlet." pokrčila jsem rameny. I když jsem pak chodila ofačovaná jako mumie... no už je to dávno.
"A pokud budeš chránit někoho na kom ti záleží, tak se už vůbec nebudeš na nic ohlížet." pousmála jsem se a vzpomínala na boje, které jsem absolvovala se svým týmem.

Něco.. jo.. pol dňa som strávila používaním môjho unikátneho Shunshinu, v kuse, bez prestávky.. hľadala som Hitomi ktorá sa stratila v okolí Sunagakure, takmer mi to roztrhalo telo na kúsky.. zaškerila som sa takým vražedným úškrnom a na jej slová som len prikývla. Myslím že to nejak zvládnem.. dodala som ešte a tento krát som sa znova pustila do rámenu.

"Takže unikátní shunshin? No, alespoň znáš svoje limity, kdysi jsem byla schopná trénovat do úmoru, taky jsem pak vypadala všelijak." ušklíbla jsem se.
"Někdy mi ten bezstarostný trénink chybí. Poslední dobou se mi zdá, že jdou všichni z mise do mise a jsou rádi, pokud si odpočinou. I když zase nevím jak je to u vás v Kiri, byla jsem tam jen dvakrát. Poprvé ještě jako genin a podruhé už v téhle speciální situaci." povzdechla jsem si. Nejspíš je to ale teď všude stejné. Stejně napjaté.

Heeh myslím že by mi moc nevadilo.. ísť z mise do mise.. s týmom, len keby som nejaký mala da? zaškerila som sa a dala som si do úst ďalšie sústo rámenu.. chvíľu som len prežúvala pri čom somsi vychutnávala tú chuť, prehltla som a tento krát som sa pustila do Naruta keďže som ešte nejedla ani to..

Na očích se mi objevil možná trochu divný výraz.
"S týmy je někdy potíž. Z toho původního jsem zůstala poslední, ten nový je... no zkrátka každý člen týmu má svoje vrtochy." uchechtla jsem se a pokračovala v systematické likvidaci rámenu.

Heem.. aj tak by som chcela do nejakého patriť.. aj keď myslím.. že momentálne to bude vážne "veľký" tým.. som vážne zvedavá kam ma zaradia ale mám také tušenie že do divízie krátka-stredná vzdialenosť.. možno že sa uvidíme na bitevnom poli.. pousmiala som sa sarkasticky a konečne som dojedla rámen.

Také jsem dojedla a sledovala jejich debatu.
"Začíná mi být líto, že my máme jistý boj na blízko." pousmála jsem se.

Pak jen doufej, že nebudeš mít v týmu uřvané pako, jako jsem měla kdysi já... pomyslela jsem si s nostalgickým výrazem a dojedla poslední sousto. Položila jsem peníze na stůl a zvedla se ze židle.
"Ráda jsem tě poznala, dlouho jsem si pořádně nepopovídala a doufám, že se na bitevním poli opravdu potkáme. Někdy bych chtěla vidět ty schopnosti na vlastní oči. Ale teď vás dvě opustím, potřebuju si něco zařídit." dodala jsem s úsměvem a mávla na rozloučenou.
"Shijin, měj se a nepřežeň to s tím rámenem abych ti nemusela dělat náš speciální čaj." ušklíbla jsem se.
Za chvíli už jsem byla venku v ulicích.
Přesun.

Jdu po ulici.

Kvůli válce zemře hodně lidí. řekl jsem nahlas
Proč se dějou války!!

Sate.. pozdravila som Mikomi a po tom som sa zahľadela na Shijin, pročpak? spýtala som sa jej pri čom som mala taký mierne nervózny výraz na tvári, nevyhovuje ti ten boj na blízko najviac? dodala som ešte otázku a pozorne som si ju prezerala.