Sídlo klanu Botan

First topic message reminder :

Sídlo klanu Botan

"Hmm...predpoklady máš dobré...Až z tebou skončím...budeš môcť poraziť ninju typu S..." povie klon. Zatlieska a z vody sa vytvoria terče. "Vezmi si veternú katanu...a skús všetky terče rozseknúť naraz..." Stáli pred ňou tri terče.

Odložila jsem vodní katanu stranou do trávy. Podívala jsem se na terče. To se ji snadno řekne! Sevřela jsem rukojeť katany. Začala jsem do katany předávat svou čakru. Prudka jsem pohla katanou a mířila na střdy terčů. Ostří katany projelo vodou. Nebyla jsem ani v půlce, když v tom se to semlelo. Ucítila jsem nárust vzduchu před sebou. Objevil se malý vír, který so rozrůstal a odhodil mě dřív, než jsem stačila něco udělat.
Letěla jsem vzduchem a zády mířila na tvrdou zem. Než jsem dopadla na zem, podařilo se mi nohy dostat pod sebe. Tvrdě jsem dopadla na nohy. Sjela jsem po nich a odrala si je. Co to bylo?!

Pribehla som k nej. Liečila som jej nohy, mala ich odreté. "To bola tvoja sila." poviem jej z úsmevom. "Zatiaľ dokážeš vyvolať len toto. Avšak až skončíš, dokážeš rozbiť sto klonov naraz. Predstav si čo by tvoja sila spravila z lesom či ľudmi." poviem jej a pomôžem jej vstať. "Chceš teda pokračovať?" spýtam sa jej.

Stoupla jsem si s její pomocí. "Jasně! Malá odřenina mě nezastaví!" ušklíbla jsem se. Těch odřenin ještě bude.

Usmiala som sa a vytvorila som 5 klonov. "Udrž sa na nohách, snaž sa pohltiť náraz." poviem jej a ukážem na klonov.

Chytila jsem katanu oběma rukama. Vložila jsem do něj čakru. Za chvíli se zase kolem katany vytvořil výtr. Cuchal mi vlasy a narážel do mě, jako by mě chtěl smést. Pravou nohu jsem posunula dozadu, abych se mohla zapřít. Představila jsem si ho jako součástí sebe a nadechla jsem se.
Katanu jsem trochu zvedla a švihla s ní ve směru od pravého ramene k levému koleni.

"Sekni viac!" poviem jej a vyvolám 10 klonov.

Cítila jsem, že už to dlouho neudržím, ale poslechla jsem. Znovu jsem zvedla katanu a švihla jsem s větší silou. Jakmile ostří bylo ve výšce mého pasu, pocítila jsem velký tlak. Levou ruku jsem zvedla a přikryla jsem si oči.
Silný tlak větru do mě narazil. Chodidly jsem jela po zemi a za chvíli jsem upadla.

Znova som k nej šla a pomohla som jej. "Musíš viac...ovládni sa!" opakovala som jej a odskočila som. Znova som vyvolala 10 klonov.

Stoupla jsem si. Rovnou jsem se zapřela pravou nohou. Vložila jsem čakru do katany. Zase se kolem ní začal utvářet vítr. Soustředila jsem se a nadechla.
Zvedla jsem katanu do výšky ramenou. Pak jsem s ní silně sekla od rameny ke koleni. Jak jsem zanechávala vzdušnou stopu, zůstal tam vzduch a jakmile jsem dokončila útok, velkou rychlostí se "proud" vzduchu hrnul vpřed. Mířil na klony. První čtyři klony popadali jako kuželky. () Pak se vzduchová vlna roztříštila do stran. Překvapeně jsem se dívala před sebe.

"Hehehe! Dokázala si to! Tvoj prvý veterný útok!" uznanlivo sa na ňu pozriem. "Tvoj VLASTNÝ!" dodám. "Teraz ti ho stačí len trénovať...a vylepšovať...ako ho nazveš?" spýtam sa jej.

"Pojmenovat?" zapmyslela jsem se. "To nechám na později." Prohlédla jsem si znovu meč.

"Ako chceš....teraz poď...niečo ti navarím, pozrieme sa aj na nohy..." poviem jej a usmejem sa na ňu. Vytvorím klona ktorý sa rozbehne do kuchyne a sama ju počkám na terase.

Ještě jsem odešla pro vodní katnu, kterou jsem odložila bokem a pak jsem šla za ní.

Ukázala som na vankúš, nech si sadne. Šla som pre obväzy a mastičky. Kuchyňa rozvoniavala, ramen. "Daj si dole čižmy...pozrieme sa na to." poviem jej a usmejem sa.

Posadila jsem se. Vyzula jsem si holínky a položila je na zem. Katany jsem odložila vedle sebe.

Vkročila som do domu, klon varil a druhý klon sa staral o Kasumi. Položila som kvety na gauč a šla som ku Kasumi. "Už to zvládnem vďaka." poviem klonu a ten sa vyparí. Kľaknem si teda ku Kasumi a začnem jej masírovať masť do nôh. "To aby sa ti to nezapálilo..." poviem jej, obviažem jej obe nohy a prinesiem jedlo ktoré už bolo uvarené. "Nech sa páči..." poviem jej a podám jej Rámen. Sama si vezmem jednu misku a sadnem si k nej.

Opět jsem si posunula brýle na nose. Kývla jsem.
Vzala jsem si misku s rámenem. Pustila jsem se do jídla.

Povzdychla som si, kto vie ako je na tom Futoshi."Chutí?" spýtala som sa Kasumi a usmiala som sa.

"Je to dobré." odpověděla jsem. Neměla jsem potřebu mluvit.

"Zdá sa že veľmi nerada rozprávaš..." poviem jej a pousmejem sa. "Pripomínaš mi moju žiačku od ANBU..." dodám a opriem sa o stenu. Stále sedíme na terase. Je príjemne teplo.

"Nemluvím, když nemusím." odpověděla jsem. Natáhla jsem si nohy a hlavu jsem si opřela o stěnu.

"Pravda...ako dlho ti to pri mne vydrží?" spýtam sa jej a usmejem sa. "Ide ti to dobre...čakala som že nebudeš chcieť o tréningu ani počuť..." dodám.

"Mám svoje cíle. Takže snesu každý tvůj útok jen abych dokázala zesílit!"

"Je dobré mať ciele, dôležitejšie je ich dosiahnuť..." poviem jej a pozriem sa na jazierko. "Vidíš to jazierko tamto...? Pozri čo dokážem urobiť..." poviem jej a zdvihnem ruku. Otočím ju dlaňou hore a prstami zavolám vodu k sebe. Z jazierka sa všetka voda zdvihne a príde ku mne v podobe obrovského hada. Rukou ju hneď pošlem preč, plávajú v nej ryby. "Toto dokážem...tvrdým tréningom dokážeš niečo také aj ty..."