Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Sekla ma aj ked cez tsuugu trochu menej no citil som to poriadne skoncil som teraz aj ja vo vode ale kvoli tomu ze som bol viacej zraneny lenze Rongu nebol este tak doranany tak Nanu vystrelil zasa trochu viac mimo Fuuton Atsugai ale do toho tsuugu ktora bola nabita z chakrou fuutonu , Rongu mal ale po tomto uz tiez velmi malo chakry

Je to hloupé... Já jsem mistr v uhýbání a oni mistři v technikách klanu, kterým já se lehce vyhnu. Ale dlouho už to nedokážu.
Fuuton jsem dokázala vyblokovat a jak Tsuuga prolétla kolem mě, nemohla jsem dělat nic jiného, než že jsem se pod ní prosmýkla k Ryuujimu a vložila většinu zbylé chakry do dalšího Jutsu.
Neměl u mne zůstávat tak blízko...
"Hakke Hasangeki!"

Ako som dostal tento zasach iba bolo pocut ako som zakrical a uz som nebol schopny pohybu ostal som len nehybne lezat ,Rongu tiez sa premenil naspet do svojej formy a dobehol kumne
Zasa som dostal ... , sakra
docela sa mi ale zatvarali oci
No ale trafila ma len par krat ze az 3 , no to posledne teraz to uz bolo poriadne ,

"Huh...?" nějak jsem netušila, jak zareagovat.
Ale tolik jsem zase nechtěla...
Chytila jsem ho za ruku a nějak se dostala na břeh.
Srdce mi tlouklo jako splašené a dech jsem měla značně zrychlený.
"Kdy...Kdybys nezůstal tak blízko... T-Tak bych... Nevyhrála."
Pak se mi v dlaních objevila smaragdová chakra.
Nejdřív jen mírně, ale pak se mi ji povedlo udržet.
Ksó, tohle ještě zvládneš.
Začala jsem s léčením ran po chakrových katanách a krve, která mi stékala po pravé ruce kvůli zásahu Tsuugou jsem si nevšímala.

Bol som natolko este privedomi ze som jej chytol ruky aby ma neliecila
"Prestan ..., ved si sama zranena "
poviem a Rongu zaknucal , ja som sa o nieco viac premohol a snazil som sa posadit

"Baka, já jsem tu medik." pokusila jsem se o mírný úsměv, ale tvářila jsem se ve skutečnosti dost tragicky.
Měla by ses rychle naučit rozdíl mezi bojem a tréninkem jinak někoho zabiješ.
Donutila jsem ho, aby zůstal ležet, ale léčila jsem ho už jen jednou rukou. Pravá, na které jsem měla tu ránu mi klesla podél těla a nebyla jsem schopná v ní udržet chakru.

"Ake zraneny ... medik "
poviem lebo sa mi nepaci ze ma ona lieci ked pritom je sama vycerpana , nechcel som aby si kvoli mne ublizila
"Hej , nechaj to tak ja som fakt v pohode len si len trochu polezim takze ma neliec "
precedim medzi zuby a snazim sa ju presvedcit nech prestane kedze ja som viacej blnul takze som si zato mohol sam

Zatvářila jsem se zvláštně.
"Bez léčení opravdu zůstaneš ležet, ale tady protože jakmile se zvedneš, vykrvácíš." sladce jsem se usmála a pokrčovala. Vytáhla jsem z tašky obvazy a nechala ho, aby se postavil. Něměla jsem dost chakry na pořádné léčení, musel cítit hroznou bolest.

Znovu jsem vypadala provinile a stejně jsem se i cítila.
Sklopila jsem pohled k ráně a přisunula se k němu blíž, abych ji mohla obvázat.

Zatal som zuby , a nechal som sa teda obviazat
"Prepac ... , priste to fakt zmiernym......... nech je to len trening ."

Pokusila jsem se o úsměv.
"To já se omlouvám..." Dokončila jsem obvazování jedné rány a začala s léčením druhé. Zraněná ruka mě začínala nepříjemně brnět, ale zatím mi to připadalo únosné a tak jsem tomu nevěnovala pozornost.

Chytil som ju za tu ruku ktorou ma liecila a dal som ju odomna nech ma nelieci
"Dobre , staci fakt iba to boli nic viac a teba to musi tiez takze najprv vyliec seba ano ? "
Sakra , som borec co vsetko ja dokazem zapricinit ...

Povzdechla jsem, ale tentokrát trochu vděčně.
Přesunula jsem ruku s léčivou chakrou nad své rameno.
Na čele se mi perlil pot.
Proč je tak obtížné léčit sama sebe?

Iba som sa pousmial a za tu deobu ked sa liecila som povedal
"Noo tak najlepsie teraz bude ked asi pojdem, len ako budes v poriadku ?"

"Hai." kývla jsem.
"Ale mám takový dojem, že by nám ani jednomu neuškodila návštěva nemocnice. Nemám dost chakry na pořádné léčení."
Vstala jsem, zamotala se mi hlava a jen tak tak jsem zůstala stát.

"Hej Rongu "
stacilo ako som povedal jeho meno a on sa premenil zasa namna a podoprel ju
"Bude lepsie ked ta Rongu odprevadi do nemocnice "
poviem a usmejem sa
Nemam rad nemocnice ... tam ja ale strasne vela ludi

"Ja..." odpor jsem nakonec uznala za marný.
"Uhm... Ale jen když půjdeš i ty." šibalsky jsem mrkla.
"Já se můžu vyléčit sama až se mi zase doplní chakra, ty ne."

"Noo lenze , ehm jaaa no ..... "
nevedel som co si vymysliet
"Ale ved ja niesom az tak zraneny a staci mi tak den dva oddychu "

Zvedla jsem obočí a překvapeně ho sledovala.
"Jsi víc zraněný než já." zavrněla jsem jemně.

Sledovala jsem ho a uvědomila si, že už se začíná stmívat.
"I přesto pojď, prosím. Budu klidná jen když nás někdo oba prohlédne."
Ano, někdo kdo toho z lékařských technik zvládne víc než já...
Chytila jsem ho za ruku rozhodnutá dotáhnout ho tam ať chce nebo ne.
Přece jenom ty zranění jsem mu způsobila já.

(Přesun - Nemocnice)

Přišla jsem do tréninkových prostor. Začala jsem opět zkoušet nové techniky, které mi dal Danzou.

Stála jsem v předklonu. Po čele mi tekl pot. Kolena se mi třásla.
Klekla jsem si. Bylo mi teplo. Kolem sebe jsem měla zničenou zem a stromy od lávy.

Došla jsem do tréninkových místností.
Pořád jsem se necítila nejlépe, ale trénovat jsem mohla.
Zasněný výraz prozrazoval, že zrovna vnímám jen vodu, po které jsem šla.
Zůstala jsem stát kousek od břehu a soustředila chakru do celého těla.
"Shosen no Jutsu..." šeptla jsem spíš jen pro sebe.
Místo v rukou se začala smaragdová chakra objevovat kolem celého mého těla.
Jenže jsem pořád nedosáhla toho efektu, který jsem chtěla.
Stála jsem tam dál a soustředila se.
Zvládnu ji, zvládnu...
Zavřené oči nic neprozrazovaly, ale už zdálky bylo jasné, že Byakuugan mám aktivovaný.

Na to, že mne obvykle lékařské techniky příliš nevyčerpávaly jsem se teď skoro nemohla hnout. Bolelo mne celé tělo, jako kdyby mi něco bránilo vytvořit lékařskou chakru. S obyčejnou jsem takový problém nikdy neměla, konec konců jsem Hyuuga.

Dala jsem si krátkou přestávku a postavila se na břeh.
Vyskočila jsem na jednu z vyšších větví a začala jsem zase smaragdově zářit.
Stálo mne to skoro všechnu mou chakru, proto jsem se snažila, co nejdříve najít takovou koncentraci, která mne hned nezabije.
Alespoň už jsem se ale díky takovému používání Mystické dlaně necítila tak mizerně jako ráno.

Že bych měla skončit jsem si uvědomila teprve poté, co se začalo stmívat.
Našla jsem si správnou koncentraci chakry a jen tam stála a zářila.
Teď jsem vysíleně klesla na zem a vydýchávala se.
Vypadá to, že tu techniku budu moct udržet pro potřebnou dobu na vyléčení nejtěžších zranění, ale u těch opravdu vážných by mě to mohlo stát život...
Tohle zjištění mne zarazilo.
Vstala jsem a s myšlenkami mimo realitu zamířila pryč.
Je to užitečná technika, ale... Je... Mám z ní strach. Stačilo by jednou neodhadnout množství a byla bych mrtvá.

(Přesun)