Ninja Akademie

First topic message reminder :

Zde studují studenti..

Trocha vyjavene som sa pozerala pred seba.. ruku som prikrčila späť k telu a stále s takým vyvaleným výrazom som sledovala "TO" čo som práve spravila.. vedela som že ovládam zvuk, bolo to také prirodzené no.. toto?.. sledovala som strom rozlámaní na malinké časti ktorý.. som doslova roztrhala pomocou zvuku. Celkom ma striaslo, následne som sa však doširoka uškrnula.. Sugoooi !! zajásala som s nadšeným výrazom na tvári !.. doslova som začala poskakovať sem a tam.. nakoniec som sa len rozbehla do Kirigakure, musela som sa predsa pochváliť.
(presun)

Ležel jsem v trávě a pozoroval oblohu. Toto jsem měl asi po otci. Nebyl jsem moc hyperaktivní. Zdědil jsem spíše tu klidnější část Akihira a moje sestra tu druhou. To stejný se dalo říct i z matčiny strany. Prostě jsem jen dál ležel a přemýšlel nad vším možným.

Docupkala som na akadémiu, vlastne som išla doprostred ihriska páč som nechcela aby na mňa omylom narazilo nejaké dieťa.. bola som trocha zadýchaná páč som celú cestu sem bežala.. nakoniec som sa však len zaškerila, trocha som si odfúkla a dala som ruky do pečate, pri ktorej som lepšie koncentrovala chakru.. rozrazenie !.. šepla som a okolo mňa sa zamihal vzduch.. teda vibrácie.. vedela som že som techniku zvládla ale nemala som žiadnu prax, tjest zatiaľ sa mi podarila tak jeden krát z troch pokusov. Zavrela som oči pre lepšie sústredenie a pokračovala som v mojom tréningu. podo mnou sa za chvíľku vytvorili pukliny, aj keď len menšie, ako keby niekto katanou zabodával a rezal do zeme.

Ležala som na zemi dosť.. vyčerpaná.. Ruky som mala zoširoka rozhodené a na tvári sa mi pohrával taký menší.. no celkom desivý úškrn.. vlastne som sa cítila ako taký malý boh !.. ako vždy keď sa človek hrozne nadrie a jeho telo zaplní pocit neskutočnej blaženosti !!.. tiež sa tomu hovorí .. "sklon medzi vedomím a bezvedomím".. pochopiteľne som nevyčerpala celú moju chakru ale moje telo už unavené bolo.. a to dosť.. musela som sa rozdýchať.

Nakonec jsem se rozhodla zajít podívat do ninja akademie. Doufala jsem, že bych tam mohla narazit na Lily a optat se jí, jak se má, nebo něco podobného. Ta malá hyperaktivní holčička mi nějak rychle přirostla k srdci. Nejspíš to bylo tím, kolik toho měla společného s Lizzy-sensei. A taky samozřejmě tím, že to byla její dcera.
Opravdu tu byla. Z nějakého důvodu ležela na zemi v roztomilém pandím oblečku a její okolí vypadalo jako by ho někdo soustavně probodával katanou. Došla jsem až k její hlavě a malinko se nad ní nahnula.
Copak to tu vyvádíš? naklonila jsem hlavu na stranu.

Whuaaa.. Roka-chaaaan !! zaškerila som sa keď som ju zbadala a započula.. v momente som vyskočila na nohy a znova som sa na ňu vrhla !.. pritiskla som sa v srdcarvúcom objatí na ňu a na tvári sa mi objavil veľký a veselý úsmev !!.. trénujem.. uuhm.. mehehe snažím sa !!.. zaškerila som sa a ďalej som ju nepúšťala..

Zasmála jsem se a pokusila se jí vzít nahoru k sobě, ikdyž jsem nevěděla, jestli se pustí.
A jde ti to pandičko?
Cítila jsem, jak je ten její obleček hebký, ikdyž jsem netušila, proč se takhle obléká.

heee haaai !! .. zasmiala som sa a nechala som sa vziať hore.. Vlastne bolo vidieť že ma to oslovenie dosť potešilo. Práve som chcela ísť za Shirio-sama.. poprosiť ju o skúšku ktorou by som sa preukázala ako genin !!.. keeeď tu je takáaa nuda !!.. nikto z akadémie nie je aj tak silnejší než ja !!.. hodila som takú odutú tváričku no následne som sa znova zasmiala.

Zasmála jsem se a malinko jsem jí 'ducla' do čela.
Jen aby, jen aby, pak jsem se od ní zase trochu odtáhla, abych jí viděla do obličeje.
A co, je na tebe Mizukage hodná?

Uhm.. myslím že jo, už na mňa potom nekričala.
. pousmiala som sa a len som sa zachechtala
. Etoo nemala si taký.. veeeľkyyy meč?
spýtala som sa troška zvedavo a v tvári sa mi objavil spýtavý výraz.

Poplácala jsem jí po hlavě.
No, trošku jsme se s Mizukage nepohodli, tak mi ho vzala. Ale to nevadí, hlavní je, že na tebe je hodná, usmála jsem se na ní.

Whuaaa čooo ? zvískla som a na chvíľku som sa pustila.. začala som na protest rozhadzovať rukami no v momente som sa začala nejak nebezpečne nakláňať dozadu a tak som sa roky znova chytila.. následne som však oboma rukami chytila jej líca a začala som ich všelijako naťahovať.. aa tebe to nevadí? spýtala som sa znova s nehraným záujmom.

Dívala jsem se na to její divoké počínání a snažila se zajistit, aby nespadla.
No, víš, teď už je to jedno, ikdyby jsem se kvůli tomu měla zbláznit, nic s tím neudělám, pronesla jsem trochu zvláštním způsobem, protože s tím, jak si hrála s mým obličejem se nedalo pořádně mluvit. Párkrát sem jí to oplatila, ale pak jsem to zas nechala být.

Dnes jsem se vrátil po sedmi letech do Kiri a moje kroky hned vadly na Akademii. Tam jsem měl mnoho vzpomínek. Nostalgicky jsem se procházel po dvoře a potom vešel i do budovy. Skoro celou jsem ji prošel, ale nikde jsem nikoho téměř nepotkal.
Možná mají nějaké volno, nebo tak něco. Vůbec se to tu nezměnilo. Skoro pořád tady vidím všechny své staré kamarády pobíhat.
Moje cesta pokračoval pozvolna dál a já se ztrácel ve vzpomínkách. Tudíž jsem nedával moc pozor na cestu a vrazil tak do nějaké dívky (Roka). Nebylo to sice moc, ale i tak jsem se bál jestli se jí něco nestalo.
Moc se omlouvám, nestalo se vám něco slečno?
Zatvářil jsem se ustaraně a pozorně ji sledoval.
(neměl jsem u sebe viditelně nic, co by prozrazovalo můj klan a nebo vesnici.)

Dívala jsem se na tu žijící hyperaktivitu, kterou jsem držela v náručí, když do mě najednou někdo vrazil. Nečekala jsem to, instinktivně jsem se rozpustila v místech, kde do mě vrazil, ale pak mi došlo, že Lily padá. Rychle jsem se dala zase dopořádku a pokusila se Lily rychle chytit. Nakonec se mi to povedlo, lehce jsem se zakymácela a snažila se udržet Lily v rukou. Po chvíli jsem znovu nabyla rovnováhy. Podívala jsem se na kluka, který byl o dobrých dvacet centimetrů vyšší, než já.
Ne, jsem v pořádku, ale měl bys příště dávat pozor na cestu, trochu jsem se zamračila.

Opravdu mě to mrzí. Mohl bych ti to třeba nějak nahradit?
Trochu jsem znervózněl a prohrábl se rukou ve vlasech.
Ty jsi z klanu Hoozuki? Hodně jsem toho o nich slyšel, hlavně o jejich Hijutsu.
Usmál jsem se mile.

Podívala jsem se na něj a přikývla.
Hai, to jsem, pokud vím, tak snad poslední ve vesnici, ušklíbla jsem se.
A co se týče odškodňování za vrážení do lidí, myslím že by jsi od toho radši měl upustit, obávám se, že by se ti to brzo pěkně nevyplatilo.

Vážně to nebylo schválně. S tím odškodněním jsem to, ale myslel vážně. Mohl bych tě pozvat třeba na něco k jídlu, nebo ti něco koupit podle tvého přání.
Usmál jsem se.
Poslední ve vesnici? Takže se další lidé z tvého klanu ještě toulají po světě?

Pokrčila jsem rameny.
Jestli ano, pak se k němu nehlásí, trošku jsem natřásla Lily, která trochu nadskočila.
A co se týče toho jídla... vážně ne, v knihovně platí dostatečně. Na mé tváři nebylo stopy po nějakém sarkasmu, nebo něčem podobném.

Aha. Takže ty asi ani neznáš nikoho dalšího ze svého klanu. To mi je líto. No možná si někoho z nich už potkala, jen si to nevěděla.
Usmál jsem se tajemně.
Nešlo mi o to kolik tě platí, ale prostě jsem ti to chtěl nějak vynahradit. Přeci jen jsem se do Kiri vrátil po sedmi letech a nechci mít nějaké nepříjemnosti s prvním člověkem se kterým se tu po těch letech bavím.
Roztomile jsem se usmál a dal si ruce do kapes bundy.

Zavrtěla jsem hlavou.
To je v pořádku, jen se příště dívej na cestu.
Pomalu jsem položila Lily na zem.
Kromě toho na to teď nemám čas. Mám moc práce, sem jsem si šla jen na chvíli odpočinout a podívat se na Lily, přitom jak jsem to říkala jsem si vzpoměla na dopis Hokagemu. Začala jsem přemýšlet, jestli už odpověděl.

Tak dobře. To mi připomíná, že jsem se ještě nepředstavil, já jsem Toshiro Hooz... No prostě Toshiro. Moc mě těší.
Vzal jsem ji jemně za dlaň a tu jsem políbil. Potom jsem ji pustil a zase kousek od ní odstoupil. Mile jsem se na ni usmíval.

Když se mi pokusil. políbit ruku, jen jsem jí lehce odtáhla. Naklonila jsem hlavu na stranu.
Toshiro jak?

Záleží na tom tolik? Přeci jen to není až tak důležité a nechci aby se to moc vědělo, že jsem zase z5 v Kiri.
Usmál jsem se a pomalu couval. (stále nemohla vědět jestli jsem z Kiri, nebo můj klan)

Naklonila jsem hlavu na stranu.
Nechceš aby se to vědělo? Měl by jsi být velmi opatrný, dokud nebudou někteří lidé vědět kdo jsi, budeš potencionálním nebezpečím pro vesnici. A věř, že tohle někteří berou velmi vážně, dívala jsem se mu do očí a byl z nich cítit chlad.