Ninja Akademie

Zde studují studenti..

Len som sa prechádzala a tak som sa ocitla u ninja Akadémie.Sadla som si k budove a pozerala som na oblohu.

po několika hodinách hledání jsem jí konečně našel "Yuuki-chan ... zlobíš se ?"

Pozrela som sa naštvaná na Kyoshiho.Hai som! smutne som pozrela na Akadémiu.

"promiň, nechtěl jsem křičet" došel jsem až k ní "odpustíš mi to prosím ?"

Pozrela som sa.Hai ale chcem pusinku na líčko. zavtipkovala som.

"mno .. etto .. to asi ..heh" otočil jsem se od ní pryč, jelikož jsem byl v rozpacích

Rozosmiala som sa.Ale čo? ty sa hambíš? opýtala som sa z úsmevom.
Neboj to som iba žartovala do ničoho ta nenútim.

"takže mi odpouštíš ?" otočil jsem se zpět a usmál se

Hai...čo by som to bola za kamarátku keby že ti neodpustím? usmiala som sa milo.

"děkuju Yuu-chan" objal jsem jí radostí a nechtěl jsem jí pustit

Vyľakane som pozerala a potom som ho objala tiež.Nemusíš ďakovať...

když jsem jí pouštěl tak jsem se nepatrně přiblížil k její tváři, a políbil ji na líčko

Otvorila som ústa a pozerala som prekvapene.Etto...vďaka... vykoktala som zo seba rozpačito.

"nemusíš děkovat" zasmál jsem se a odstoupil od ní kousek dál "co máš dnes v plánu ?"

Asi pôjdem k jazeru lebo inak neviem čo robiť....trénovanie na vode je nádhera... rozžiarila sa mi tvár.

vzpoměl jsem si co se naposled na jezeře stalo a rozchechtal jsem se s přiblblým výrazem ve tváři

Prečo sa smeješ? nechápavo som pozerala na Kyoshiho.Môžeš isť so mnou keď chceš

"jistě, jistě, že chci" zaculil jsem se "už se moc těším až uvidím tvůj trénink"

Tak poďme... už je aj tak dosť tma.. zasmiala som sa priblížila som sa mu k tvári a povedala som.Je dosť tma takže sa nestane že by som sa musela skrývať lebo mi budú presvitať veci... usmiala som sa

"a taky je dost zima, nevím jak v těch věcech dlouho vydržíš" zasmál jsem se a šel k jezeru (přesun)

Iba som pokrčila ramenami (presun)

Sedela som na hojdačke a len som sa húpala.. sem a tam.. hore a dole.. proste sa mi absolútne nič nechcelo robiť.. pár metrov odo mňa stáli terče na shurikeny a kunaie.. pochopiteľne som na nich pred chvíľkou trénovala.. neminula som ani raz, všetko to boli presné a čisté zásahy ktoré by v prípade človeka boli smrteľné.. v očiach som mala naozaj prazvláštny výraz.. jedno z detí mi pred chvíľou povedalo že bola moja mama obyčajnou a hnusnou nunkeninkou.. takú nakladačku daný študent akadémie nedostal ešte nikdy.. a je otázne či ešte dostane.. síce som z toho mala prúser ale.. bolo mi to fuk, nikto nebude urážať moju mamu.. v očiach mi tancovali plamienky odhodlania a zloby.

Seděl jsem u okna o kus dál, než byla sestra. Můj pohled směřoval k nebi a vypadalo to, že jsem velice zamylšlený a své okolí vůbec nevnímám. Vzpomínal jsem na mámu a přemýšlel jaká asi byla. Otec nám toho moc neřekl a vlastně mi jsme se ani na nic ještě neptali. Přece jsme tu jen chvíli. Měl jsem v plánu to do budoucna změnit.

Pohľad mi zaletel k budove, k oknu v ktorom sedel bráška.. chvíľku som sa na neho iba pozerala po čom som však z hojdačky zosadla.. popravde.. ma to tu dosť nudilo, na akadémii nebol asi nikto kto by ma vedel poraziť a bohvie kedy budú testy na geninov.. S takým.. nafúknutým výrazom na tvári som sa začala prechádzať až k jednej z budov kde sa trénovalo.. prevažne taijutsu.. Vstúpila som dovnútra a pohľad mi v momente zaletel k rôznym dreveným zbraniam.. kupodivu som medzi nimi našla aj úplne normálne a reálne Tanto, pre mňa bolo velké pomaly ako katana no .. dobre sa mi držalo a nebolo zas také ťažké aby som sa s ním nemohla naučiť oháňať.. začala som si precvičovať rôzne postoje, výpady ako aj útočné tak aj obranné.