Zetsuov úkryt

First topic message reminder :

...

"Ach, vím koho myslíš." Vylezl jsem úplně ze země.
"Dokážeš ho porazit?"

"Nehovorím, že nie, ale pre istotu by som nič neriskoval. Prečo nenechať špinavú prácu na niekoho iného?"
Opäť som sa zamyslel.
"Čo tak vrah šéfky akatsuki?"

"Jo, to by bylo rozumné, a co se jí týče. Kde je její tělo?"

"Naposledy ho odniesol zmieňovaný Shinsuke, vďaka tomu som si naňho i spomenul, ale kvôli Danzovi a jeho anbu som ich nemohol ďalej sledovať."
Chystal som sa vykročiť, ale podlomili sa mi kolená.
Ach, takmer som už aj zabudol, že som bez chakry.
"Zetsu, nechám objavenie jej polohy na teba. Vyspím sa a ty mi zajtra dáš vedieť."

Ušklíbl jsem se.
"Ano." vytvořil jsem klona a ten zmizel.

Hneď ako som sa zobudil, vydal som sa zorganizovať svoj diabolský plán.
Zetsu, ponáhľaj sa.
PRESUN

ZuZuZuZu Objevil jsem se ve skrýši.
"Tak, kde je.."

Konečne som sa dostavil na miesto. Shinsukeho telo som prehodil na Zetsuov stolík.
"Kto by si bol pomyslel, že mi niekedy Naruto bude tak prospešný. Tvrdý súper ten Shinsuke, takmer až ľutujem, že som sa mu nepostavil sám. Víťazstvo chutná lepšie, keď si ho vybojuješ."

"To máš pravdu, ale ty oči. Má?" zvědavě jsem k němu přešel.
"Ano má a vypadá chutně.. Oba jsme k němu přešli a pomalu vytáhly jeho drahocenné oči. Poté jsme je uložil do zkumavek.
"Ty máš oči, já pokusné morče."

"Teraz už len dúfať, že nezlyháš," dodal som s úsmevom pod maskou a pomaly sa dával na odchod.

"Neboj se." ZuZuZuZu

procházel jsem špinavými a vlhkými bažinami, začínalo mi zde s toho být na zvracení, jako bych šlapal v těch nejnechutnějších věcech toho světa, které byli rozmixovány a slity na místo na, které zrovna šlapu

Sedel som na niečom, čo by sa dalo nazvať "strechou" úkrytu. Sledoval som obraz mesiaca, ktorý vytvárala hladina kaluže dažďovej vody neďaleko mňa. Keby som na tvári nemal masku, dalo by sa z môjho výrazu vyčítať zamyslenie. Moja hlava totiž skutočne bola plná kadejakých myšlienok.

''tady je vlhko jak v bordelu'' zanadával jsem na tyto podmínky a pomalu jsem se blížil k němu ''to si nemůže někdo pořídit úkryt u slunné vyhřáté pláže ? s dívkami které by mu nosily koktejly''

"Prispôsobenie sa prostrediu je jednou z najzákladnejších kvalít shinobiho," reagoval som naňho, aj keď sa nedalo s istotou povedať, či jeho poznámky boli adresované mne.

''nebudu používat své schopnosti aby si na mě každý shinobi ukazoval ,,jéé hele to je ten plazmák z akatsuki, zabijeme ho'' to opravdu nemám za potřebí'' vylezl jsem na střechu k němu ''je tu tak hnusně že zde není ani žádný hmyz''

"To je fakt. Úkryt sa nachádza v pokojnej neobývanej časti lesa. Sem sa človek dostane iba ak zablúdi. Úkryt spĺňa všetky potrebné kritéria."
Až teraz som svoj pohľad konečne zameral na Hiraka.
"Ty sa však v poslednom čase tadiaľto premávaš často a než sa nazdám, si zasa fuč. Ľudia tebe podobní sú ti najnebezpečnejší, človek nikdy nevie, čo od nich môže čakať."

posadil jsem se na střechu ''to víš, informace, která mám v hlavě jsem nezískal sezením ve skrýši, ale pozorováním a studováním nepřátel''

"A to je práve jeden z dôvodov, prečo sa ťa obávať. Nebudeme si zbytočne klamať do očí, obaja veľmi dobre vieme, že ty si ten typ človeka, ktorý by bez známky strachu bol zo dňa na deň schopný zmeniť strany v prípade, že by mu to vyhovovalo."

zamyslel jsem se nad mým počínáním v minulosti
''něco na tom pravdy bude, pán taky nelenil a zjistil si o mne nějaké informace''

"Nie je to tak, že by som si o tebe čokoľvek zisťoval. Pravdou je," hlavu som vyzdvihol k nebesám a ruky bezstarostne založil.
"Odkedy sa na svet pozerám očami oboch otcov, už viac nie je dôvod byť opatrný."

''zažívám ten samí pocit, až na to že ten můj je narozdíl od toho tvého trochu odlišný'' nechával jsem si kapucu nataženou přes hlavu tak aby mi byl vidět pouze můj nikdy nekončící úsměv

Chvíľu som iba tak hľadel na mesiac. Napokon som sa však nečakane strhol a vyskočil na nohy.
"Ospravedlň ma na dnes. Z nejakého nepochopiteľného dôvodu mám pocit, že sa zajtra zomelie niečo významné, tak by som si rád aspoň na malý okamih zdriemol."
Pomalými krokmi som vykročil od neho.

''lůžko pro bezdomovce by jste neměli ?'' otázal jsem se přidrzlím hlasem

"Niet lepší hostiteľ ako príroda samotná."
Zoskočil som zo "strechy" a už ma nebolo.