"Nic moc,není to můj styl někoho obsluhovat nebo uklízet"
Poklepala jsem prsty o desku a stále jsem se mírně pobaveně usmívala.

Chvíli jsem mlčela protože jsem se v bezpečí stejně necítila.
Nakonec jsem taky naklonila hlavu mírně na stranu a stále se usmívala.
"Skvělej..."
Pohledej jsem zabloudila ke dveřím kterými odcházeli dívky.
"Nenecháváš je čekat nějak dlouho?..."

"I ty chudáčku..."
Naoko jsem ho politovala a koukla se na hodiny.
"No já za chvíli půjdu tak si to s nima budeš moct užít"
Zasmála jsme se a srovnala umyté skleničky na stranu.

"Pořád v hotelu..."
Odpověděla jsem a dorovnala jsem skleničky.
"Tak..."
Došla jsem k oknu a letmo se koukla ven jestli neprší.

"Dnes nic, zítra nic, pozítří nic, popozítří nic...nikdy nic"
Mluvila jsem pomalu a na konci věty jsem se usmála.
"No..." otočila jsem se k němu čelem.
"Tak se měj hezky a užívej si dlouhé noci"
Mírně jsem se ušklíbla a vesele si odkráčela pryč.
-přesun

s úsměvem na tváři jsem se otočil směrem do místnosti kterou jsem přišel''co naplat..... dááámy vaše zlatíčko se vrací''
vydal jsem se do té místnosti kde čekali na mne dívky-
přesun

Prišiel som do Hostinca posadil sa na svoje oblúbené miestečko a objednal si ako vždy jednu kofolu.
"Aj dnes by tu mohla byť sranda ako minule"

Prebudil som sa nad pohárikom saké s veľkou bolesťou hlavy. Asi som to prehnal. Chcel som vymyslieť čo budem robiť ďalej, ale to bolesť iba zhoršovalo. Prehodil som cez seba plášť, hodil niekoľko ryo na pult a vyšiel z budovy.

(Odchod.)

Zaplatil som a odyšiel.
(presun)

Došel jsem do hostince, objednal jsem si kofolu, no kápi jsem si nechal na hlavě, pak jsem se rozhlídl po lokále a docela nahlas jsem zanadával. "Do*rdele, když člověk potřebuje informátora tak ho nenajde, ale jak bych ho nepotřeboval tak je všude." Nadával jsem a popíjel kofolu...s rumem

Došel jsem chvilku za ním. Rozhlídnul jsem se po celém hostinci abych zjistil jaká je situace. Poté jsem si stoupnul do stínu nedaleko dveří.
Hlavně ať mi nic neunikne.

Dlouze jsem si povídal s hostinským pak jsem mu dal nějaký prachy, řekl mi že tady není, ale že to mám zkusit někde jinde. Otočil jsem se na Mephista. "Čeho se bojíš? Jdeme se po něm podívat do města." Zaplatil jsem kofolu s rumem, odcházel jsem z hostince, ale ještě jsem Mephistovi řekl. "Nebo ne...změna plánu...jdu se vyspat do hotelu...chce se mi spát." Zívl jsem a pokračoval. "Ty můžeš klidně hledat jestli chceš...jen ti říkám, není to člověk který by tě ušetřil, když mu dáš příležitost...většinou ji využije...teda to mi říkala máma...taky mi mohla říct jméno." Zase s brbláním jsem se vydal k hotelu. (přesun)

Bez jakýhokoliv slova jsem vyšel před hostinec a rozmýšlel jestli vyčkat nebo se vydat pátrat sám.

Došel jsem zpátky a dal si zase kofolu s rumem xD.
Peníze jsem ěl rozdělený, ty co mám na pití a ty co mám pro tetsuya a není jich zrovna málo.

Vešla jsem do hostince a došla za pult, nalila jsem si do skleničky saké a vypila ho.
Moje oblíbená katana byla v tahu a kupovat si novou jsem neměla zrovna v plánu.
Dolila jsem si skleničku a sedla si na židli.

Mírně jsem se pod kápi usmál...nebylo mi vůbec vidět do obličeje. "Blbá nálada?" Seděl jsem u pultu takže jsem an ni relativně viděl, ale těšilo mě že ona na mě ne.

"Když se mnou chceš mluvit tak si sundej kápi"
Zavrčela jsem a napila se.

"Tak by jste se mě lekla, nebo měla blbý připomínky." Řekl jsem prostě. Ale nakonec jsem si ji sundal, pod ní byly mé špičaté uši jasně vidět, stejně jako černé vlasy s červenými pramínky jako bych měl melír, ale tak jsem měl vlasy od přírody.

Ruku kterou jsem měla položenou na pultu jsem stiskla v pěst.
"Blbý připomínky? jedinej kdo tu blbě mele jsi ty...dneska na to vážně nemám náladu"
Koukla jsem se na něj a zakroutila hlavou.
"No to jsem se lekla..."
Poznamenala jsem s velkým nádechem ironie a uklidila saké.
Rozhlídla jsem se po hostinci a aspoň něco mě potěšilo, muž kterému jsem zaplatila za úklid vykonal svou práci.

"No sláva...první kdo mě nekritizuje za to jak vypadám...nepočítám Reinu, ta to radši nezkouší." Prstem jsem přejížděl po kraju skleničky a při tom jsem si začal slabě zpívat básničku, byla v jazyce Liduen Kvaedhí, takže zněla ještě líp než kdyby byla normálním jazykem, ne na darmo se jazyk jmenuje básnická řeč.
"Ach, průzračná svůdkyně pod azurem nebe,
tvá hladina mě volá a láká.
Já plavil bych se navěky,
nebýt té krásné panny,
která mě volá a láká.

Srdce mé svázala bělostnou stuhou,
tu nic nepřetne, jen moře kouzelné,
a navždy tak zůstanu jat mezi stromy a vlnami..."
Básnička měla asi 7 slok, v podání jakým jsem to zpíval to spíš uklidňovalo, ale bylo to potichu, opravdu potichu, skoro to nebylo slyšet, ale melodie byla, jazyk při mluvení vytvářel melodii, pokaždé jinou, to dělalo pokaždé báseň unikátní, ale opravdový mistr v Liduen Kvaedhí, byl schopný tu melodii i ovlivnit, stejně jako já, mě ji ještě učil předešlí vůdce klanu pomocí techniky. A pak jsem jen čet, četl, četl a ,mluvil, zpíval, vymýšlel básně.

Opřela jsem se dlaněmi o desku která byla za pultem a koukala se do prázdné skleničky.
Když začal zpívat básničku promnula jsem si rukou spánek a poslouchala ho. Sice jsem tomu nerozuměla ale nějak mi to nevadilo. Nechtěla jsem si to přiznat ale uklidňovalo mě to.
Odválo to moje myšlenky na zlomenou katanu a na mrtví tělo u mě v pokoji které jsem nechtěla uklízet někam pryč.