Přísně střežené vězení

First topic message reminder :

Vězení je pod dohledem 24 hodin denně a střídají se přesně o půl noci
Hlídají ho vždy dva Anbu, kteří do vězení nepustí NIKOHO, kromě Mizukage a její doprovod nebo pokud nebudou mít povolení pro vstup do věznice!!! Porušení bude trestáno!

"A co mám asi tak říct? Ve lhaní jsem moc dobrý nikdy nebyl, já jsem ten kdo odhaluje lidi co ho špehujou a tak, sám si to mohl vidět." Podíval jsem se po místnosti. "Ty jsi byl nukenin?" Řekl jsem překvapeně. Pak mě pichl senbonem do krku. "Au! Jé hele moje čakra. Díky." "Já vážně nevím co asi o vesnici říct."

Jen jsem se posadil na stůl a znovu se na něj podíval."Ano byl, ale to bych teď raději nechal stranou. Když budeš zvědavý, zeptej se Reiny..." Potom jsem si zase povzdechl."Já nevím... třeba jakou má obranu, kolik vás tam je a nebo kdo tam je. Sice to se dalo zjistit jen tou blbou prohlídkou, ale... můžeš říct i něco o nich, aby vedení bylo spokojené. Já to stejně nepotřebuji, pro... no to je jedno. Něco prostě zkus..." Postavil jsem s a znovu jsem zapojil kameru. Najednou jsem se objevil u něj a silně ho chytil pod krkem a přimáčkl na zeď."Teď si dáme trochu lekci herectví..." Řekl jsem šeptem."Takže copak nám povíš?!" Řekl jsem teď už nahlas a výhružně.

Jak mě přibouchl ke zdi jsem se sadisticky usmál a ukázal své až nepřirozeně dlouhé zuby. "Tak mi řekni co cheš vědět, máňo? Ale dobře něco ti řeknu. Pár Shinobi znám i jménem. Hodně jsem jich zapoměl když jsem byl rok v jiné dimenzi. Ruki, Otokage, Psychopatický dítě, Tatsuo. No obranu bych zlepšil, je pěkně blééééé." Ušklíbl jsem se.

Jen jsem se velmi herecky zamračil a ještě víc ho přitlačil."No vidíš, jak to jde. Takže a co dál? Co mi řekneš ještě o ostatních nebo obraně vesnici, dělej! Nemám na to celý den..." Zavrčel jsem. Doufám, že toto brzo skončí... připomíná mi to staré časy...

"O obraně? Já ji nikdy nestudoval. Vlastně kromě té jiné dimenze jsem ještě nevypadl z Oto." Skoro slastně jsem zasyčel když mě ještě víc přitlačil ke zdi.

Natáhl jsem pěst a silně udeřil vedle něj, až se tam udělal menší kráter."Já jsem se ptal, ale navíc věcí, takže mě máš odpověď hned k**va nebo to příště bude tvoje hlava! Kdo je tam další?! Co teď plánují?! Nebo kdo tě má na starost?! Dělej!" Zeď začala trochu praskat, jak jsem ho stále silněji a silněji na ni tlačil.

"Mě? Mě má na starost Otokage!" Vyplázl jsem na něj jazyk. "Jak mám vědět co plánují když jsem genin? A krom toho jsem ve vesnici teď asi 2 týdny. A co by jsi o nich chtěl vědět? O Atsukě toho moc nevím, jen že je to psychopatický malí fracek co rád mučí své okolí. Já toho moc nevím o nikom."

Vyposlechl jsem si, co řekl a hned na to mohl vidět jen jak mu moje ruka přistála v jeho obličeji a tentokrát zeď se už rozletěla a jeho tělo v ní udělalo velký hlubší kráter. Potom jsem se nad ním naklonil a chytil ho za vlasy a trochu si ho povytáhl."Příště bych ti doporučoval, aby sis ten jazyk odpustil..." Zavrčel jsem a stále za vlasy ho vytáhl zpátky do stoje. Víc jsme zatáhl, abych mu zaklonil hlavu a přiložil mu ke krku kunai."Takže, když už nic nevíš, tak mi asi nejsi k ničemu co?" Zeptal jsem se ho takovým tázavým tónem a s úšklebkem na tváři se mu podíval do očí.

Olízl jsem si krev co mi tekla z koutku. "Hmm...Teplá." Pak se i v ruce tak aby ji kamera viděla začala formovat nestabilní koule. Potom jsem mu potichu řekl. "Až řeknu uhni....teď!" Udělal jsem jako že ho chci tím tenkým paprskem zasáhnout ale zničil jsem místo toho kameru. Protože uhl jak jsem u řekl. "Ta pěst nebyla nutná."

Jak řekl, tak jsem taky udělal. Jen jak paprsek vyletěl, tak jsem okamžitě uhnul a ten zasáhl kameru. Potom jsem se podíval na něj." Promiň, trochu jsem se nechal unést, ale výslechy jsou tu i horší, takže jsem to musel udělat..." Řekl jsem jenom a podíval se na dveře."Takže... za chvíli tu budou a tebe by neměli najít, že si při vědomí. Musel jsem tě přeci nějak potrestat ne? Budu to muset udělat ještě jednou... předem se omlouvám..." Zase jsem se v mžiku objevil u něj a dal mu silnou ránu za krk, což mohl ucítit jen tupou bolest a pak se zase propadl do bezvědomí. Ještě jsem ho však stačil zachytit. Potom jsme ho položil na zem a stoupl si o kus dál a čekal na stráže.
Ti chvilinku potom dorazili a našli nás tam tak. Moc se nevyptávali a okamžitě Reie zanesli zpátky docela a tentokrát ji už uzavřeli i čakrou. Já vyšel za nimi a znova se postavil před mříž a podíval se na Mizukage."Myslím, že už nám nebude nic platný a pokud budete souhlasit, odvedl bych ho zpátky, než se něco zvrtne..." Promluvil jsem k ní a podíval se na něho.

"Já se na to vy*eru!" Jak jsem se probral jsem trochu zanadával."Zase můj kabát néééééééééééééééééééééééé!" Jen tak jsem si sedl na postel a začal do zdi vyškrabávat pečeť jako je na výbušné lístku nemohla fungovat ale to oni nevěděli. Jak jsem to dodělal tak jsem přišel před příš udělal ruku v pečeť a řekl "KATSU!" Pak jsem se zasmál "Lekli jste se co hovada?"

Já se na něj díval a trochu zvědavě ho pozoroval. Stráže už už chtěl odemknout mříž a než řekl Katsu, tak ale se schovali. Nestalo se však nic. Povzdechl jsem si. Mizukage byla zatím zabraná do sebe a tak jsem mluvil potichu jen k němu."Moc si to neulehčuješ. Zkus chvíli nic nevyvádět, než tě propustí..." Ach jo... chvíli je jak malý kluk...

"Čeho se báli?" Smál jsem se.

Jen jsem protočil oči."To je jedno proboha. Snaž se trochu uklidnit, jinak tady zůstaneš a nebo tě rovnou nechají zabít, takže se snaž chovat trochu slušně..." Další povzdechnutí. Se vůbec nesnaží...

"Tak, víš jaká je tady nuda?" Sedl jsem si na zem k mřížím a jen tak jsem si procvičoval pečetě na Kuchiynose.

Bože.... Z dalším povzdechnutím jsem se taky posadil a sledoval ho."Tak se snaž teda nějak zabavit. Já tu musím zůstat s tebou, protože je to moje mise, takže buď rád, že máš nějakou společnost. Co by za to tady někteří dali...." Opřel jsem se o mříž, protože příjemně chladila. Ve vězení jsem nebyl tak dlouho... hlavně jako někdo, kdo sem někoho vede a ne jako ten vězeň...

"A proč si myslíš že si procvičuju pečetě na techniku kterou určitě znáš. Kdybych chtěl nějakou techniku udělat tak už by se stalo." Usmál jsem se a dál si procvičoval pečetě.

"No jo no... ale tady jaksi techniky použít nemůžeš co? To ty klece..." Zaťukal jsem na mříže a dál jen seděl a sledoval ho.

"A co výbušný lístek?" Zeptal jsem se potichu a ukázal jsem mu ho.

Zase jsem si jen povzdechl."Nechal jsem ti výbavu, ale to neznamená, že ti to pomůže. Dívej se... toto je přísně střežené vězení a ani dokonce člen Akatsuki se s tadyma nemohl dostat a to byl Deidara, mistr ve výbuchách, takže... moc by ti to nepomohlo. V té kleci prostě nic nefunguje a navíc jsou skoro nerozbité, díky pečeti a čakry, kterou jsou uzavřené, takže raději nedělej hlouposti, ať si to ještě nezhoršíš ano?"

Lístek jsem schoval. "Já jsem se jen zeptal, nemám v plánu ho použít."

Znova jsem si povzdychl."Hlavně se chovej klidně a bude to v pohodě..." Pak jsem se zadíval někam do kamenného stropu a trochu se zamyslel. Nebyl to zrovna nejlepší způsob jak trávit den, ale co se dalo dělat.

"Já už chci umět Kuchiynose,,,,"

Moc jsem ho teď nevnímal a stále v hlavě nad něčím přemýšlel. Očkem jsem se však na něj někdy podíval, jak mu jde to procvičování, ale pak jsem se zase zahleděl do stropu.

Pořád mi to nějak nešlo. "Ksooo!" Poskládal jsem pečetě který se ani vzdáleně nepřipomínaly ty co používají Shinobi "Katon: Midori Goukakyuu no jutsu!" Z úst jsem vyplivl Smaragdově zelený oheň.