Přísně střežené vězení

Vězení je pod dohledem 24 hodin denně a střídají se přesně o půl noci
Hlídají ho vždy dva Anbu, kteří do vězení nepustí NIKOHO, kromě Mizukage a její doprovod nebo pokud nebudou mít povolení pro vstup do věznice!!! Porušení bude trestáno!

Došli jsme s Daiem a Deidým do věznice.
,,Tak ho nechme tady." nakrčila jsem obočí a čekala, až ho tam Dai nechá.

"Dobrá..." pokýval jsem hlavou a dal ho do cely. "Asi by měl mít nějak izolované ruce... aby se odsud nevybombardoval!" podíval jsem se na ni.

Od hlavních dveří jsem vzala menší kýbl vody a polila ho. Poté jsem jeho těla nechala zmrznout, ale jen o půli.
,,ZAtím ho necháme tak, bude střežný a hned zítra napíšu oznámení do Konohy a Suny, že máme člena Akatsuki." zavřela jsem celu a pro jistotu zapečetila ledem.

"Dobře... zůstanu tu a budu se snažit ho hlídat! Ty by sis měla jít odpočinout... a prohlédnout toho kluka... někdo by mu to měl buď vyndat a nebo na něj použít raiton, aby se to jutsu zrušilo... nerad bych aby se tahle blondýna probudila a zabila ho..." otočil jsem se na ni.

,,Jenže já Raiton neovládám. Kdo ho ovládal byla Yuuki a ty..." dívala jsem se na Deidýho v bezvědomí. ,,A nejdu odpočívat, musím pomoci vesnici."

"Mám to tedy udělat já?" pohlédnu na ní. "Tím, že se někde zhroutíš nepomůžeš ani sobě, ba naopak, budu tě muset chytit a odnést a to bude nudné a zdlouhavé..." zapálil jsem si cigaretu a zašklebil se. "Ten je přiotrávenej, myslím, že chvilku tu sám vydrží!" pousmál jsem se. "Takže se tedy půjdeme postarat o vesnici a toho kluka...?"

,,Nudné a zdlouhavé.." zašklebila jsem se a mírně se začervenala. Naposledy jsem hodila okem po Deidým a přikývla. ,,Hai, nejdřív jdem za Kyoshim. Venku jsou Anbu jednotky a starají se o zraněné. Kyoshi potřebuje do nemocnice." otočila jsem se a odcházela s Daiem z věznice. U dveří jsem kývla na stráže a oni mi kývnutí oplatili. Ohlídají ho.

Prechádzala som sa okolo cely a čakala som na to že Deidara bude nejako reagovať, spal. Zmrazila ho Hitomi. Sadla som si na stoličku a rozprávala som sa zo strážami. "Mizukage sa snaží dať všetko do poriadku, nesmiete ju naháňať akoby bola handrová bábika..." povedal im Haji aj keď to nemyslel úprimne. "Otvorte celu..." poviem im a oni tak urobia. Prídem k Deidarovi a do úst mu nalejem jed ktorý paralyzuje, keďže spí bude to trvať dlhšie než z Reinou. Potom ale vytiahnem fľaštičku a napchám mu ju do vrecka, je pri nej lístok ktorý patrí Reine. Haji bol vždy zradca...Na lístku bolo napísané

Reina:

Odídem z cely a odkráčam preč. (Presun)

Tenshi zaškrábal na dveře od vězení, pak si stoupl na zadní a předníma packama zatáhl za kliku. Dveře se otevřely. Tenshi dovnitř nastrčil hlavu a porozhlédl se. Naproti němu seděli u stolku dva střážní. Přišel k nim a začal se k nim lísat. Mezitím se rozhlížel po vězení. V jedné cele spatřil ležícího Deidaru. Nehýbal se. Tenshi tiše zavrčel. Ještě chvíli se nechal hladit, než si hlasitě odfrkl a odběhl pryč z vězení. (přesun brána)

Došla jsem do vězení, kde se mi dva Anbu poklonili a odstoupili ode dveří, abych mohla vstoupit. Rovnou jsem si sebou vzala kbelík vody. Přišla jsem k cele, kde byl Deidara. Stále spal, ušklíbla jsem se. Chrstla jsem na něj vodu a opět jeho tělo nechala zmrazit. Celé tělo, kromě hlavy. Otočila jsem se na podpatku a odkráčela pryč.

Kočka mě dovedla tady.Vstup je hlídán dvěma maskovanými ninji....ANBU?
Udělám pečeť *Blink* (Shunshin no Jutsu) a stojím ve vteřině za jejich zády následuje rychlá pěčeť "Shakuton: Nenshō hōyō" rychle dva junáky obejmu a ihned jim zvýším tělesnou teplotu tak,že ve chvilce upadají do bezvědomí.
"Dobrou noc chlapci" odtáhnu oba stranou a jednomu vezmu ANBU masku,nasadím si ji na tvář a ještě je rychle prošacuji.Hle klíče...hezky si odemknu a nořím se s číčou do útrob basy...

Číča mě navádí dobře..sem tam potkám jiné lidi,většinou členy ANBU,ale díky masce si myslí,že jsem asi jeden z nich...nakonec najdeme celu ubohého Deidary.
Stojí před ní dva tvrdě vypadající členové ANBU.
Opět pečeť a už se oba seznamují s mým vřelým obětím...už nám hezky plují na vlnách bezvědomí.
Kočku pošlu domů.
A vstoupím do cely....

"Ach drahý příteli...takhle dopadnout...nemilé.." přijdu ke kostce ledu jménem Deidara..kouká mu jen hlava....a duchem je mimo...
Přiložím ruce k ledu a začnu jej roztápět....Trošku páry...a hle suchý Deidara.
"Co se má stát stane se" začnu skládat pečetě "Shakuton: Kajōsatsu" tentokrát se objeví pouze jedno sluníčko.
"Sbohem příteli....budeš mi i chybět" máchnu rukou směrem k Deidarově tělu.
Sluníčko do něj vletí....okamžitě se vyvalí pára....a náš milý Deidara se mění v mumii.
"Mno a zakončíme to" přikleknu k tělu a umístím na něj čtyři výbušné lístky (Jsou upraveny tak,že vybuchnou po jedné minutě od připevnění na oběť) a mizím z tohoto nepěkného místa.

Dorazil jsem s ním až k vězení, kde mě zastavili hned 2 Anbu. Jen jsem jim ukázal papír o misi a také toho, koho jsem držel v ruce a oni mě pustili dál.
Jeden z stráží vevnitř, me žavedl, až k jedné prázdné cele, kde jsem Reie opatrně položil na postel. Potom jsem jen vyšel ven a strážný za námi zavřel mříž.
"Teď už se nikam nedostane. Cele jsou dobře chráněné a navíc uvnitř nemůže využívat žádné své schopnosti a jeho čakra je neustále odčerpávána, tkaže se ani nedoplní. Můžete být v naprostém klidu..." Já se jen pousmál.
"Já jsem v klidu a myslím, že to nebylo ani nutné. Navíc, čakru jsem mu stejně už zablokoval..." Znova jsem se na něj podíval.
"Mám poslat někoho pro Mizukage-sama?" Zeptal se ještě strážný a tázavě se na mě podíval."Ano...pokud budete tak hodný. Jistě by ho také ráda viděla a dozvěděla se, že mise je splněná..." Strážný jen přikývl a odešel pryč. Já se posadil vedle jeho cely na lavičku a zadíval se do stropu, takže mě zevnitř nešlo vidět. Jedině kdyby dotyčný došel až k mřížím.
Na chvíli jsem se podíval na svou ruku, na které však nic nebylo. Mám štěstí, že jsem aspoň částečně tu techniku aktivoval ( Ta pečeť předtím )... Řekl jsem si v duchu. Věděl jsem, proč to mám udělat... je dobrý být pro jistotu připraven...
Ale i tak to byla od něj docela rychlá reakce na to, co se mu stalo. Ale co už... musel jsem to takhle udělat, protože riskovat jeho zmizení jsem nemohl nebo přidělávání si dalších starostí... takhle to bylo mnohem lepší... Jak já toto nesnáším....

Probral jsem se na posteli hned jak mě položil. "Ty zhulená máničko, kde jsi ať tě můžu zabít?" Pak jelikož jsem neměl čakru tak implantáty do prstů začaly vydávat nesnesitelný hluk. "Ty v*le já to pomocí čakry i vypínám, ty d*bile, ty zk*rvená sv*ně, pusť mě odtud."
Skoro mě nebylo slyšet kvůly hluku který udělaly implantáty."Počkej jak se odsud dostanu... vykastruju tě!" Brněly mi z toho zvuku prsty.

Trochu pozdě jsem přišla do vězení. Dva Anbu u vchodu mne pustili bez jakývkoliv řečí dovnitř. Procházela jsem uličkou mezi celami.
Na lavičce jsem uviděla Akihira. Toho neznámého v cele jsem si jen prohlédla a dál se věnovala Akihirovi.
"Tohle je jen část mise. Ještě z něj potřebujeme dostat informace. To nechám na tobě."

"No, skvěle vy k*koti, ukažte mi že jste z kiri ať může začít válka, re*ardi příště aspoň maskujte z jaké jste vesnice, d*menti." Jen jsem se ušklíbl a a řekl. "Další zhulená mánička přišla?" Musel jsem řvát abych přehlušil ten hluk z implantátů.

Já jsem jen dál seděl a ničeho si nevšímal, ani jeho. Když pak došla Mizukage, tak jsem se na ni trochu překvapeně podíval, ale pak jsem si jen povzdechl."To bude zase debata...dobře tedy...něco s tím udělám..." Potom jsem si teprve stoupl a ukázal se Reiovi."Řeknu to takhle...mě je jedno, jak to vypneš nebo ne, protože mě to absolutně nesere, takže si to nějak zařiď nebo ti to s těch ruk vyříznu. Rozhodně to jde i jinak, takže pro své vlastní dobro by si to měl udělat!" Mluvil jsem dost nahlas, aby mě slyšel. Ach jo...proč zrovna já...

Přistoupila jsem k cele a opřela jsem se o chladnou stěnu. Bylo mi celkem jedno jak z něj ty informace dostane. Bylo to sice dítě, ale dost mu to mluvilo.
Snad ho nezabije.
Pomyslela jsem si. Výraz ve tváři mluvil jednoznačně. Nepřístupnost, odměřenost a krutost.

Stoupl jsem si upravil si kabát. "Pomačkal jsi mi kabát Máňo. Jak to mám vypnout bez čakry?" Šáhl jsem do jedné kapsy kabátu a nahmatal jsem skrytý senbon. Strčil jsem si ho do rukávu a přistoupil k mříži tam jsem ho vidělal a začal opatrně odemikat zámek jelikož ten zvuk senbon i rozvibroval to šlo líp. Jak se mi to povedlo jsem řekl. "Víš že jako malej jsem byl zloděj?" Kopl Otebřel jsem celu a vykročil. Hned jak jsem se z cely dostal jen kousek se mi to povedlo vypnout protože na to stačilo i minimum čakry.

Jen jsem si povzdechl."Řeknu ti to takhle... Nemusíš být ani v cele, aby si nemohl používat svou čakru... možná trochu, ale to je jedno. Kdybych jim řekl, tak tvou celu zapečetí, takže ji jen nezamknou, ale jak vidíš..." Přistoupil jsem k němu blíž a naklonil se na něj."Teď mě dobře poslouchej..." Řekl jsem potichu, aby to slyšel jen on."Půjdeme někam jinam, kde ti řeknu víc věcí, ale hlavně teď se o nic nesnaž dokud je tu Mizukage. Nerad bych, aby se ti něco stalo a ať si myslíš, co chceš, myslím to upřímně..." Potom jsem se zase oddálil a ustoupil mu a ukázal rukou na dveře o kus dál.

Tak jsem mu potichu řekl. "Běž první, po včerejšku ti nevěřím." Ušklíbl jsem se a v mysli snažill odblokovat tu čakru tehdy jsem jí měl dost a to se mi bude hodit.

Jen jsem se pousmál."Já tobě zrovna také ne, takže půjdeme společně..." Bok po boku došli, až ke dveřím a vstoupili. Potom jsem za námi zavřel a rychle ještě na chvíli vypojil kameru, která tam byla."Tak... teď mě moc dobře poslouchej. Určitě si myslíš, že jsem nějaký ha**l a teď tě tu budu mučit a nějak strašně vyslýchat, ale nebudu. Mám své způsoby jak zjistit, co potřebuji a nepotřeboval bych k tomu ani tebe, ale je to mise a já tě musím donutit něco říct a to na kameru." Ukázal jsem na ni."Teď nás zatím neslyší... Já jsem bývalí nukenin a dělal jsem spoustu věcí, ale tady ty nesmyslné boje odsuzuji. Každý jsme z jiné vesnice a prostě jsou mezi námi rozepře. Reinu moc dobře znám a jako málo kdo jsem jí dokázal poznat takovou jaká je, když ji neberou jen ze strany toho velkého zločince." Trochu jsem se nadechl a pokračoval."Tak to uděláme jednoduše... ty mi něco tady před nimi řekneš, aby to znělo věrohodně a také pravdivě, i když si myslím, že vše potřebné má. Já tě zase na oplátku vezmu zpátky, třeba za Reinou ano? Zatím ti udělám toto, protože z věznice se stejně nedá dostat bez pomoci druhého..." Vytáhl jsem senbon a hodil mu ho přímo do krku na místo, kde jsem ho píchl předtím a tím jsem mu taky odblokoval čakru."Takže jak to bude?"