Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Dobrou mladej." kývnu Allimu na pozdrav.
"Tse." ušklíbl jsem se.

Otevřel jsem dveře a rychle se uklidil do jedné z místností. Lehl jsem si a přikryl se dekou. Nevěděl jsem, jestli bude lepší myslet na celý dnešek, nebo naopak ne.
Začala mi stékat slza, utřel jsem si ji a otočil na bok.
Lepší bude, když se v klidu vyspím.
Po chvilce snahy se mi to podařilo a já se odebral do říše snů, momentálně jediné hezké místo..

položil jsem alex na lůžko a po té jsem shiz nakázal aby si též lehla na jedno volné hned vedle alex... jakmile tak udělala sedl jsem si na zem mezi alex a shiz, po té jsem se naklonil částečně na shiz a trochu to semnou zaklimbalo ... po té jsem spadl na zem a usl jsem

Vrátila jsem se zpět do ulic Konohy. Přesto, že bylo ráno tu panoval ruch. Stavěly se nové domy a já se musela usmát. Vypadá to tu mnohem lépe než včera. Většina sutin byla odnesena pryč. Procházela jsem se mezi stany, které tu provizorně vyrostly a oddechla si, když jsem si všimla, že na ulici už neleží žádní mrtví lidé. Ale... to nic na jejich smrti nezmění.

Smutně jsem se zadívala do země. Proč jsem přežila právě já?

Všimla jsem si skupinky mladých chuuninů. Tahali nějaké trámy a ve zbylých sutinách hledali různé užitečné věci, které nebyly ještě poškozené. Aktivovala jsem byakugan a dala se do práce s nimi.

Ráno jsem se probudil, jako obvykle následoval protáhnutí a lehké protažení. Myšlenky na včerejšek nějak pominuly, musely pominout.. A já se pomalu vydal ven, "Je potřeba pomoct Konoze," utáhl jsem si čelenku a otevřel dveře.
Sedl jsem si na lavičku k domu a ještě si utahoval boty, pak jsem chvíli pozoroval okolní ruch.

Konečně jsem ho zahlédla.
Můj krok se ještě zpomalil, ale šla jsem k němu.
Beze slova jsem se posadila vedle něj a jen ho objala.
"Je mi to líto... Je mi to moc líto..."
Musela jsem vypadat dost bídně. Skoro celou noc jsem nespala. Ale kdo z nás byl v pořádku. Vlasy jsem měla rozpuštěné a česání jsem také nevěnovala příliš času. Odhrnula jsem si jeden pramen z obličeje a přivřela oči. Musí to být strašné... Jako když zemřela Naomi nebo Sayuri. Pro nás Hyuugy to bylo šílené. I když pravda, já se tomu zatím vždycky vyhnula. Mikomi jim byla blíž. Ale teď...

Nechal jsem se obejmout a usmál se.
"Jinak to nešlo, prostě to musela udělat. Je pro mě stále nejlepší kunoichi a zůstane v mém srdci. Ale.. arigato."
Podíval jsem se jí do očí, "jak se cítíš, ty?"

Trochu jsem se odtáhla.
"Přesně tak, jak vypadám..." povzdechla jsem.

"Skoro celou noc jsem nespala a pomáhala s nemocnými. Můj Byakuugan sice pomáhá, ale chci se začít učit nějaké lékařské techniky, abych mohla pomoci víc. Takže jsem asi... Zmatená. Nemůžu pochopit, jak se to všechno vlastně mohla stát a nechci si to připustit." pokusila jsem se pousmát.

"Teď chci jít zkontolovat všechny, které jsem včera ošetřila a pak si najít nějakou další práci. Když nic nedělám, musím na to všechno myslet."
Jen si vylévám srdce... Měla bych se vrátit do reality a přijmout to, ale to mě děsí. Kdybych alespoň mohla bojovat, ale všechno to včera skončilo tak rychle. Jak někdo mohl ovládat tak silné Jutsu? Jak si mohl dovolit tohle udělat...

"Vypadáš dobře," pověděl se stále usměvavým pohledem.
"Chceš se učit lékařské techniky? Není to trochu zvláštní na Hyuugu, i když proč vlastně ne.. No, pokud by to Hokagemu nevadilo, až.. jestli bych byl jounin, mohl bych tě možná něčemu naučit. Co na to říkáš?"
Podíval jsem se před sebe na různé shinobi, které pomáhali s odklízením a různými úpravami.
"Já se budu muset dát do práce, ty si radši odpočiň, nebo dělej něco méně náročného, včera jsi hodně pomohla," zvedl jsem se z lavičky a rozhlédl se po okolí.

"To by bylo skvělé..." zavrněla jsem a snažila se o obvyklý tón. Na mé tváři se dokonce objevil mírný úsměv. Už jsem si stěžovala dost.

"Ale co se práce týče, chakry mám dost. " dodala jsem rychle. Jako správná kunoichi takovou maličkost jako je odklízení trámů zvládnu.

Také jsem vstala, ale vydala jsem se na opačnou stranu.
"Zkusím ještě najít Mikomi, od včerejška jsem ji neviděla." zavrněla jsem a proplétala se mezi spadanými trámy. Alespoň už to ale vypadalo lépe než včera.

"Hai!" přišel jsem k pár shinobi a začal jim pomáhat.

Vyčerpaně jsem se posadila na jednu hromadu kamenů. Nebylo to moc pohodlné ale už jsem neměla sílu hledat si tu vypolstrované křeslo... Tupě jsem zírala před sebe. Spousta věcí mě štve, ale odmítám si to připustit. Teď není vhodná doba babrat se v minulosti. Musím myslet na budoucnost.

Všude kolem jsem cítila naději. Vyzařovala snad z každého. Snad i proto jsem se sotva znatelně pousmála. Bude to dobré... musí.

Probrala jsem se. Otočila jsem hlavu a podívala se na Alex. Ještě spala. Předtím jsem použila svou čakru, abych ji uspala. Posadila jsem se. Kůže mě pořád pálila. Všimla jsem si Taikiho na zemi. Přiklekla jsem si k němu. Prsty jsem přitiskla k sobě. Vypustila jsem čakru a pomocí jí jsem ho položila na lůžko.

Seděla jsem na jednom z větších kamenů a prohlížela si nebe. Konečně bylo ráno, přišel nový den. Večer jsem stejně nemohla spát a celou noc jsem měla o čem přemýšlet. Nebudu se věčně zabývat větou, co by bylo kdyby.. Protože minulost nevrátím. Je lepší hledět vpřed do budoucnosti.
Konoze pomůžu a pak se vrátím do Suny, tak jsem se rozhodla..
Vstala jsem a pustila se do pomáhání. Jako obvykle jsem vyvolala písek a jím podepřela jednomu ninjovi velký kus dřeva, protože nějak nezvládal. Tímto způsobem jsem pomohla ostatním a druhou volnou rukou jsem pokynula písku, aby sám zvedl několik dřev a donesl jej k menší skupince ninjů. Protáhla jsem si po chvilce pohmožděné rameno, ale bolest byla pryč. Pousmála jsem se. Arigato Shukaku..
Pak jsem se opět pustila do práce.

ležel jsem a pomalu jsem se začal probouzet, otevřel jsem oči a pomalu jsem se posadil a rozhlédl jsem se kolem sebe. Uviděl jsem shiz a zadíval jsem se na ní

"Vzbudila jsem tě? To jsem nechtěla."

''ne... nevzbudila''
pověděl jsem rozespale a protáhl jsem se ale přesto jsem se na ní pořád díval
''jak ti je ?''

"Jak jen v téhle situaci jde." šla jsem k Alex a pohladila jsem ji. Podívala jsem se na něj. "A ty jsi v pořádku?" optala jsem se ho.

''hai, jsem''
opět jsem si lehl a představil jsem si představu jak shiz leží u mě ale ihned jsem na ni zapoměl
''nemáš hlad ?''

"Ani ne." tupě jsem zírala do plachtové stěny stanu. "Měla bych jít pomáhat s úklidem." řekla jsem po chvíli ticha.

''hai... půjdu s tebou, ano ?''

Kývla jsem na souhlas. Nechala jsem Alex ve stanu a vyšla ven. Netušila jsem, kde bych měla pomoci.

vstal jsem a vyšel jsem také ze stanu
''ták... kde začneme ?''
otázal jsem se

"To nevím. Asi bysme se měli zeptat někoho, kdo to má nastarosti."