Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

Klidně jsem dýchala.
To by mělo stačit. Jen jsem si procvičila Juuken. Naposledy před zkouškou.
Páni... Vstala jsem a zamířila pryč. Jsem zvědavá, s kým budu bojovat. Nemohu se toho boje dočkat a přece. Možná, že se přiblížím tomu, abych se stala chuuninem a možná... Musím to dokázat. V očích jsem měla zvláštní odhodlání. Chci dokázat, že ve mě něco je. Ušklíbla jsem se. Zatím to jsou jen plané řeči. Uvidíme, jestli je dokážu zrealizovat...

(Přesouvá se)

Postavila jsem se na nohy. Naposledy jsem se protáhla a zavřela oči.

Hej ty tam nahoře... dávej na mě a na Shijin pozor...


A prosím, prosím, ať s ní nemusím bojovat já...

Na tváři se mi objevil ustaraný a trochu smutný výraz. Hned poté jsem zavrtěla hlavou a tvářila se jako vždycky. Vyběhla jsem směrem k aréně.

(přesun)

Přicházím na cvičiště, ale nikoho tu zatím nevidím. Najdu si můj oblíbený strom, pod který si lehnu. Dám si rucce za hlavu a přemýšlím o včerejším zápasu.
Po chvíli se nudou začnu rozhlížet kolem mě a čekám, až někdo příjde.
(Třeba Sensei, by mohl přijít... ááá nuda.)

Přišel jsem a uviděl jsem Katsura pod stromem. Přijdu k němu. ,,Hoj včera pěkný souboj." Pousměju se na něho.

Trochu jsem to s tím tempem přehnala... ještě včera jsem ležela v nemocnici a dneska si to švihám po stromech. Jsem blázen... Opravdu.

Vyčerpaně se doplahočím na poklidné místo a ztěžka dosednu pod jeden ze stromů. Opřu si o něj záda a odpočívám. Stále se držím za břicho, ne že by ještě bolelo, ale cítím se prostě divně. Nicméně vím, že to není nic vážného a přejde to.

Hmmm.. nevím co dělat. Nevím v čem jsem udělala chybu, co mám zlepšit, v čem na sobě zapracovat. Zkoušky mi ukázaly, že mám pořád ještě mezery ve "vzdělání".

Tupě zírám před sebe.

"Čaute, snažíl jsem se, teď akorát čekám na výsledky, jak to dopadlo." lehce oplatím usměv Seitovi.

,,Jo snad to dopadlo dobře. Tak ty si měl docela snadný a rychlý boj. Podle mě teda." Přešel jsem blíž k vodě. ,,Co bys tak chtěl dělat po zkouškách?"

"Jo, snadný?" zasměju se. "No, možná víc technik, nebo těžší misi. To se ještě domluvíme, teď už se chci dozvědět ty výsledky."

Techniky přijdou všeho do času a mise taky. Teď byly ty zkoušky tak bylo soustředěno vše na to no. Jo, snad ty výsledky budou co nejdříve." Postavil jsem se na vodu. ,,Taky bych měl zase něco potrénovat." Trochu jsem se pousmál.

"Tak trénuj aspoň se podívám, co trénuješ." odpovím.
A posadím se na zem a sleduji Seita, co udělá.

,,No už bych možná pomalu mohl otvírat nějaké brány sice né všechny, ale aspoň nějaké." Začnu se soustředit. ,,Ták první bráno. Bráno otevření, otevři se." Začnu se cítit trochu silněji a v rychlosti se ukážu u Katsura. ,,Wau to je paráda."

(Je rychlý, ani ho nestíhám pořádně sledovat.Začínám mít hlad, asi někam zajdu.)
"Hele Seito, nechceš skočit na nějaký jídlo, už mám hlad. Trénovat můžeš jít hned potom," dořeknu a doufám, že Seito neodmítne.

,,Jo to by šlo. Tak jdem." Pobíhnu ho a miřím do ulice.(přesun)

(přesun)

Prechádzal som sa po ulici.. celkovo nuda, chuuninské... nevenoval som im pozornosť. Ak sú chuuninky... už to nebude tým 6... Zašiel som si za roh budovy. Nikde nikoho nebolo. Tak nič no...
(presun)

Probudila jsem se a nechápavě se dívala před sebe. Já si ustlala tady? Vlastně dalo se to čekat... Vždycky když nad něčím přemýšlím, nebo si něco vyčítám, dopadnu takhle.

Co mám dělat teď?

Protáhla jsem se a potřásla hlavou. Jdu ze sebe udělat "lidskou" bytost. Alespoň co se vzhledu týče.

přesun.

Celkem svižným krokem jsem přišel na cvičiště, jestli tu neuvidím Shijin.
"Nikde ji tu nevidím, asi tu zkusím počkat," ještě něž jsem to dořekl, sedl jsem si pod strom a sledoval okolí.

Nakráčela jsem na cvičiště a uvažovala o svých silných stránkách. Shrňme si to. Byakugan a Juuken... kekkei genkai, které žádný Uchiha neokopíruje, ani kdyby se rozkrájel na kostičky. Perfektní ovládání čakry a možnost uvolnit čakru z celého těla. Naštěstí už mám pořádný útok na velkou vzdálenost... jehly. Prostě jedinečné techniky, které jen tak někdo nemá. Pousmála jsem se nad svou domýšlivostí.

Natáhla jsem před sebe dlaň a vystřelila spršku jehel na terč, který stál nedaleko. Mířit umím. Vždycky mě bavilo házet shurikeny a kunaie. Táta z toho byl na mrtvici... A vida. Teď se mi to hodí.

Kdybych tak mohla ty jehly uvolnit i bez zvedání rukou... z celého těla... Co mi vlastně brání to zkusit? Zkoncentrovat čakru ještě umím.

Postavila jsem se kousek stranou, abych náhodou neohrozila kolemjdoucí. Uvolňovala jsem čakru ze svého těla a začala se zlobit, že to ani v nejmenším nepřipomíná jehlu. Z dlaní to šlo jedna radost, ale to teď nepotřebuju.

Najednou jsem měla pocit, že jsem ježek. Otevřela jsem oči a zjistila, že mi z těla čouhají jakési miniaturní bodce. Že by se dalo hovořit o jehlách, to ani v nejmenším, natož abych je prudce vystřelila. Zase zmizely. Naštěstí. Jinak bych se bála posadit... Povzdechnu si a zkouším to znovu a znovu. Pro nezaujatého pozorovatele to musí vypadat, že jen stojím a nedělám nic.

Pribehol som na tréningové pole a uvidel som tam tých dvoch. Prišiel som k nim
Otagakure plánuje útok na na našu dedinu. Už v tento piatok! Prosím budte pripravený a povedzte to všetkým ktorých stretnete! Bežal som ďalej.
(presun)

Zjistila jsem, že intenzivním tréninkem jsem zatím nadělala více škody než užitku. Některé jehly dokonce poranily mou kůži. Hm. Co se týče ovládání čakry, je to opravdu makačka. I když si pár lidí z nepochopitelných důvodů myslí, že jsem v tom bůhvíjak dobrá.

Ze soustředění mě vytrhne povědomý hlas. Ale obsah těch slov mě ani v nejmenším nepotěšil. Zůstanu tupě zírat. Otagakure? Tenhle pátek?

Ksóó... do té doby nestihnu zesílit...

Chci být tentokrát užitečná. A ne zase sedět v úkrytu. Hmm. Jsem na to zvědavá. Kdybych mohla s čímkoliv pomoct jen abych se podílela na ochraně Konohy, byla bych vděčná. Pro tohle žiju. Ne pro pomstu...

Utíkala jsem do ulic Konohy a modlila se ať někoho potkám.

přesun.

Mladík sa s úsmevom prechádzal a pozoroval okolie. O chvíľu si sadol a sem tam niečo zapísal prípadne niečo zakreslil do knížočky.

Keď som už mal všetko zapísané a zakreslené v kľude som odišiel.
(Presun)

Otevřel jsem oči a prohlédl si okolí. "Asi jsem to usínání chytil od Shijin," uchechtl jsem se a vstal. Půjdu se projít, naležel jsem toho dost.

Vešla jsem zamyšleně dovnitř. Vyhlédla jsem si nějakou prázdnou plochu a cestou jsem se trochu protáhla. Pak jsem začala skládat pečetě. "Doton: Doryuu joheki" Dořekla jsem, když jsem je měla složené. Přede mnou se zvedla zeď, ale neudržela jsem jí dlouho a hned zmizela.
V duchu jsem si zopakovala všechen postup.
Teď to vyjde, musí.. Pečetě jsem poskládala znovu. Dokončila jsem poslední a řekla. "Doton: Doryuu joheki"

To, co se přede mnou objevilo, mě upřímně úplně vykolejilo. Musela jsem se pro sebe usmát. Chvilku jsem si ještě zeď prohlížela, než jsem jutsu zrušila a zeď zmizela.
Fajn, tohle by bylo, teď to druhé. Zvládnu to..
Povzbuzovala jsem samu sebe a znovu poskládala pečetě. "Doton: Dosenkiryu" Řekla jsem a doufala, že se mi to konečně podaří.

K mé úlevě se jutsu podařilo a přede mnou se zhmotnil zemní drak. Po chvlce jsem ho odvolala a šťastná jsem si sedla pod nejbližší strom a hleděla zamyšleně na oblohu.
Ještě chvilku.. Musím trénovat a jednou.. Jednou budu stejně silná jako ty Pili-chii.. Znovu jsem se pro sebe pousmála a s přivřenými oči jsem pozorovala oblohu.

Po několika hodinách sezení a dalšího tréninku jsem vstala a vydala jsem se do ulic Konohy.
(Přesun)