Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

,,Ne nevadí jen běž ať si odpočinutý. Hodně štěstí zítra." Povzbudivě se pousměju. A upřu pohled na Reiza.

"Aspoň někdo....asi nikomu nevadí,že se Vám tu prochazím....navíc s mými schopnostmi a zásobou chakry....Konoha se změnila.." pousměji se.
"Nepoužil jsem ani maskovací techniku...zeptal jsem se na něco..ignorace...klidně bych mohl unést támhletu holku..její oči by se hodily...ale takové věci nedělám..." promnu si bradu porostlou vousem.

Otočím sa smerom k dievčaťu, na ktorú ukázal. "Obyčajne som ja ten ignorujúci... nie som senzibil, ale vďaka vášmu predstaveniu sa môžem posúdiť, že si ninja na vysokej úrovni." Zasa si zívnem. Zasa na mňa lezie spánok? Veď som teraz vstal... "A čo hľadáte? Alebo by som sa mal spýtať, koho hľadíte?"

"Slabý nebudu...bojoval jsem s Tsuchikagem proti Kabutovi a jeho oživeným loutkám... usměji se.
"Co tu dělám,ale po válce jsem se neměl kam vrátit...válka Iwagakure zničila...tak jsem naháněl po celé zemi stoupence Kabuta a likvidoval je....díky tomu nemám oko" prstem poklepu na pásku na levém oku.
"Chtěl jsem se jen mrknout jak si vede Konoha nic víc..jediné co jsem zjistil,že Tsunade již není Hokage.." mírně se zachmuřím.

"Lovec nukeninov..." Nejako vyčarujem na svojej tvári úsmev. Myslím, že povedať mu to smiem... "Aktuálnym Hokagem je Assasin Senju, ak by ste chceli vedieť."

Zamrkám a mírně nechápavě "Heh...ten byl přeci mrtvý...a zas žije...člověk je chvíli mimo dění....a všechno je jinak" zatvářím se zdrceně.
"Ale měli byste své mladé trošku poučit o historii....chovat se k veteránů války..jako k nějakým šupákům....kdybychom necedili krev...tak by tu možná právě teď neseděli..." mírně znechuceně řeknu.

"Tak dobře," dořeknu a vyrážím do pokoje. (Přesun)

"Tak mladí ako mladí... ja mám tiež len 16." zasa som si s úsmevom zívol. "Z toho čo viem bol vo vojne oživený a potom jednoducho zostal žiť."

"Jo mladí...i když já jsem taky ještě mladý..." zasměji se.
"Jo v Konoze..bylo vždycky živo...oživování...to už je jako u Kabuta..." lehce se zamračím.

Kuchiyose: Edo tensei... niečo málo o tej technike viem... nehumánna technika. Zasa si raz zívnem, pre istotu sa posadím, zaspať po stojačky by mohlo byť aj nebezpečné. "Kabuto, ale je mŕtvy nie?"

"No podle všeho je mrtvý,ale ten slizák,už párkrát nad smrtí vyhrál...tak kdoví..." řeknu vážně.
"I když Orochimaru je živ...těžko říct...co jsem se naučil ve válce..nikdy neříkej nikdy...." usměju se.

"Doma jo." rozhlédla jsem se po všech přítomných. "Začíná se tu scházet nějak moc lidí." podotknula jsem.

"Orochimaru... pravda, ten žije, ale nechápem ako je to je možné, toľko krát uniknúť smrti." Osmutnele hladím do čierneho neba.

"Jak je to možné...kdoví...ale je jisté,že Kabuto v sobě měl část Orochimara,proto také byl schopen toho co dělal za války...ale jak se sem dostal zpět nevím...a ptát se ho nebudu zasměju se pobaveně.
"Ale podle toho co jsem slyšel,je ještě silnější...bohužel" řeknu se znepokojením v hlase.

"A jeho cieľ bude zrejme Konoha. Ako inak." Zamrzene pozriem na zem. "No, ale vy ste z Iwa, vám to môže byť jedno.. asi."

"Jsem z Iwagakure,ale ta je jaksi mimo provoz...teda pokud vím.." zamračím se.
"Navíc těžko řící...jestli platí ještě smlouva z dob války..tak jsme Vám povinováni pomoci...a mě by to nedělalo potíže" usměju se.

"Iwa... Mimo? Divné." Zasa si zívnem. Už cítim, že som akosi mimo.

"Je krapet mimo..málo ninjů,vedení v čudu..." řeknu s úsměvem.
"Vidím,že Vás bere spaní..není divu...v tuto hodinu..tak zase potáhnu dál...možná se mrknu do Iwagakure..." řeknu zamyšleně.

"Snáď tam niečo nájdete... v tej Iwe." Nejako sa mi podarí vytvoriť úsmev.

Nara Shikoku napsal:"Snáď tam niečo nájdete... v tej Iwe." Nejako sa mi podarí vytvoriť úsmev.

"Snad ano..možná tam stále stojí dům mého klanu...uvidíme.." usměji se a mírně poodstoupím.
Široce otevřu ústa..ze kterých postupně začnou vylétávat včely...hodně včel,které utvoří roj velikosti člověka.Udělám pečeť "Bi no yogen : Mure no yugo" na venek se nic nestalo...ale nořím nohy a trup do roje včel..venku,už je jen hlava a ruce.
"Tak se tu mějte v Konoze...a kdyby něco pošlete zprávu do Iwagakure...rád dojdu kdykoliv na pomoc.Naschle a krásnou noc" usměji se a zamávám,poté se hlava i ruce vnoří do roje včel a zmizí.Roj se vznese a odlétá pryč.

"Dovidenia?" Čudujem sa... takú techniku... alebo skôr vec vidím prvý krát v živote... pripadá mi divno. Dúfam, že ten dom tam bude... Keď Reizo zmizol, vydal som sa pomalým ospalým tempom smerom k svojmu domu.
(Presun)

Podívala jsem se na Taikiho. "Měla bych už jít. Chci si ještě pořídit nějaké vybavení. Hlavně bych si měla koupit katanu." stoupla jsem si. Oblečení jsem měla skoro suché. Pomalým krokem jsem mířila do zbrojírny.

''hai...''
pověděl jsem
''ahoj''
zabrblal jsem a koukal jsem se na ní jak odchází, když odešla sedl jsem si u břehu a díval jsem se na vodu

Vstala jsem ze země a začala se protahovat. Vlasy, které mi neposedně cuchal vítr, jsem si svázala do copu.

Já opravdu nemám ráda cizince. Zvlášť pokud mají nejapné poznámky na byakugan. Ještě štěstí, že jsem se s tím podivínem nemusela dát do řeči.

Představují si krádež očí jako Hurvínek válku. Už dvakrát v tak krátkém čase jsem o ně mohla přijít a nestalo se. Nemít ty oči, tak jsem pro všechny nezajímavá. Je to dobře, nebo špatně?

Začala jsem dělat pár pomalých, protahovacích pohybů. Neměla bych si ještě zkusit zamířit na terč? Ne, dnes už ne. Nadšení si schovám na souboje. Však já vám všem ukážu, že nejsem jen řadový Hyuuga. Dokážu víc než si vy všichni myslíte!

Skončila jsem s protahováním a posadila se opět do trávy, do tureckého sedu. Zavřela jsem oči a nechala své myšlenky vypařit se. Nepotřebuju se rozčilovat... Naopak, musím zachovat chladnou hlavu. To jediné dovedu... perfektně ovládat čakru a nepanikařit.

Za čtvrt hodiny jsem skončila a oči otevřela. Dívala jsem se kamsi před sebe a i přes své sebeovládání jsem v břiše cítila zvláštní chvění. Možná bych si potřebovala s někým popovídat... možná s někým zkušenějším...