Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

"Samochvála smrdí. Ukážu ti, co znamená pokora."

"Hmmm není to příliš rázná reakce" pokrčím rameny a usmívám se.
"Proč se do toho vůbec míchám....." převratím oči v sloup...

"Naštval mě, a rád bych si na někom vybil vztek. Nesnáším když se někdo povyšuje a přitom na to nemá." sladce jsem se usmál.

odskočil jsem od něj asi metr
''toto nebyla samochvála pouze jsem vám chtěl ukázat to že se o ní momentálně nikdo nestará a jí to zevnitř ničí''

Taiki napsal:odskočil jsem od něj asi metr
''toto nebyla samochvála pouze jsem vám chtěl ukázat to že se o ní momentálně nikdo nestará a jí to zevnitř ničí''

Usměju se "Mno klid Hokage...a Ty raději moc nepoučuj Hokageho o duševních stavech...on vidí dost do hloubky...a hlavně je velice popudlivý..." usměju se "Ale jinak nic proti Tobě.." řeknu na onoho ninju.

"Já jsem v klidu." usměju se.
"Ukaž mi ty tvé bojové zkušenosti...Chceš do Konohy a nevíš, kdy máš držet ústa a kdy mluvit. To myslíš vážně? Zamysli se nad sebou a nad slovy jako jsou Pokora, čest, úcta." rychlým pohybem si zakryju sharingan a postavím normálně.

''pouze rád říkám věci které mi leží na srdci... jak jistě víte to je upřímnost''
postavím se do bojové pozice a jsem spíše připravený uhýbat

Poškrábu se na tváři "Hlavně to Hokage nepřežeňte...nerad bych musel potom řešit hlavolam kde jaká část těla patří..." cynicky se ušklíbnu a ustoupím dál od oněch dvou.

"Je rozdíl mezi upřímností a chvástáním. Tenhle červ mi za to nestojí...V Konoze zůstaň, ale budeš tu jen jako přistěhovalec, bez zvláštních práv. Nasadím ANBU, aby tě hlídali.."

vzdychl jsem si
''kdybych byl z konohy nejednali bychom spolu takto, nemohu za to kde jsem se narodil'' pověděl jsem

"Ne, ale můžeš za to, jak se chováš." opráším si z ramenou prach.
"Konoha,Kumo, Kiri, Suna, Tsuki...Nejde o to k jaké vesnici patříš, ale jde o to, jak se chováš. Přirozená pokora, to je klíč k úspěchu."

Assasin Senju napsal:"Ne, ale můžeš za to, jak se chováš." opráším si z ramenou prach.
"Konoha,Kumo, Kiri, Suna, Tsuki...Nejde o to k jaké vesnici patříš, ale jde o to, jak se chováš. Přirozená pokora, to je klíč k úspěchu."

"Mno moudrá slova Hokage říká...Ale je těžko jít po tak čisté stezce...hmm..bez škobrtnutí..a zde je důležitá vlastnost pro ninju...nevzdávat se a jít dál" zasměju se "Hokage mě nakazil filozofováním..." směju se

"Přesně tak, jak jsem říkal dneska. Není důležité umět tisíc jutsu. Shinobi znamená, mít odvahu a odhodlání nikdy se nevzdat!" vykřiknu hlasitě.

zamyslel jsem se
''avšak mohu-li vám na tom něco vytknout, vyznáte mě já neznám vás, tudíž ani neznáme naši minulost''
posadil jsem se
''kdyby jsme ale byli ze stejné vesnice já bych znal váš příběh a vy by jste znal můj''

"Můj příběh? Ten není podstatný. Yuu, zatím." usmál jsem se na mladého ninju a udělal pečeť Hitsuji.
"Hiraishin no jutsu." zmizel jsem.

''myslím že příběh našeho života popisuje naše rozhodnutí a naše zážitky tudíž je pro mne důležitým ...'' pomalu jsem vstal a po té jsem se koukl na assasina
''Strach a pokora se dají vynutit, úcta a vážnost nikoli.''
dodal jsem a pomalu jsem šel ke mě domů

Pokrčím rameny "Zazvonil zvonec a proslovům je konec..." zakřením se.
"Mno stejně jsem nebyl níkdy na takové slovní průjmy...Mno nic valím do svého příbytku" upravím si šat a pozvolna odcházím "Měj se" mávnu na rozloučenou a zmizím ve tmě

došel jsem k jedné řece u které jsem si klekl a díval jsem se v ní na odstín měsíce, po chvíli se vedle mě zjevila Saki, nijak mě to ani nerozhodilo jen jsem se podíval na obrys
''ahoj Saki''
pověděl jsem jí a po té jsem si lehl břichem na břeh a díval jsem se na můj odraz ve vodě
''měla jsi tady být spíše ty než-li já, určitě by jsi se s ním dorozuměla lépe''
vzdychl jsem si
''kdybych byl schopný něco udělat tak by jsi tady mohla být místo mě... ale já nebyl''
do řeky dopadla jedna má slza
lehl jsem si na záda a ruko jsem si mokré oči
''nic nechápu, nic mi nedává smysl a to mě ničí''
prohlédl jsem si několik hvězd
''saki...jsi tu ?''
otočím se a kouknu se na odrazy ve vodě a zjistím že už tu není
''asi ne''
vzdychnu si smutně
''nejdřív mi tě připomene Mikomi a potom Hokage''
pomalu jsem vstal a odešel jsem do mého domu
- přesun

Přijdu a posadím se pod strom. Opřu se o jeho kmen a dívám se do blba. Doufám, že se zase neobjeví nějakej otrava jako včera...

Pomalu zamířím směrem k vodě a postavím se na vodní hladinu. Tohle mě uklidňuje. Svitky nechám samozřejmě na břehu.
"Tak mě napadá, co tvůj "nový" sensei?" zeptám se neesan a v myšlenkách se mi objeví obraz ´cestovatele, který hledal žáka ´

"Vlastně jsem ráda." zavrním a procházím se blízko břehu po hladině. "Jeho chakra byla snad děsivější než prsten Akatsuki." ušklíbnu se.
"Doufám, že už se nevrátí."

"Vlastně nevím, jestli chci aby se vrátil. Měl hodně zvláštní schopnosti..." zamyslím se a začnu se usmívat. Tady na tom místě se náš tým poprvé sešel. Je to už dávno...

"Myslím, že žádný správný mistr by svého žáka zbytečně nezranil. Pamatuju si, že mě Futoshi-sensei odstrčil mimo nebezpečí, když jsem se přimotala do útoku Shinjiho. Kvůli tomu jsem si trochu odřela loket, nic vážného ale stejně si dělal starosti..." mimoděk se na ten loket podívám. Už tam není ani malá jizvička.

"A navíc mě narozdíl od toho podivína povzbuzuje. Nesráží mě řečmi, ať to vzdám, že nic neumím." zase jsem se trochu víc pousmála.

"Jen další důvod, proč toho "cestovatele," jméno jsem už zapomněla, nemám ráda." zavrním nepřítomně. Až příliš jednoduchá věta na to, jak se cítím.

"Těším se, až našeho senseie poznám. A také tým. " usměju se a stoupnu si na pevnou zem, abych se podívala do svitků.

Ale kde je pravda? Umím něco, nebo to Futoshi říká jen tak? Mohl mě Takeru opravdu naučit něco víc? Kdo ví. O chuuninských zkouškách se ukáže co opravdu dovedu... Snad se budou lidi z mého týmu dívat. Sestřin hlas mě vytrhne z myšlenek.

"Uhm.. Jo, těš se... Snad se dočkáš." dodám jízlivým tónem.

Zalovím v batohu a vyndám svitek. Krátce si ho pročtu, kousnu se do prstu a složím pečetě.

"Kuchiyose no jutsu."

Přivolala jsem kropenaté vajíčko. Sice je větší než bylo to včera, ale nevím, jestli už nebyl větší úspěch slepice.