Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

Tý jo taková výška v mojim stavu bych to asi nevylezl. Usměju se a poškrábu se na hlavě. ,,Jejda promiň. Ten pád byla asi teďkom trochu moje chyba že?"

"Né, já jen zatím nedokážu pořádně kontrolovat čakru." Odvětím s úsměvem.
Vstávám ze země a zkouším to znovu.

,,Neboj na všechno přijde ten správný čas." Poškrábu se na hlavě a dívám se na něho.

"To bylo dobré. Jen tak dál Infi." stále sedím a pozoruji ho.

Další pokus,
[Už ani tak moc nepadám, spíš se na tom stromě nedokážu pořádně udržet.]

Vybíhám strom celkem ladně.

[Jsem nejvýš co jsem kdy byl!]
Pokračuji, už jsem skoro nahoře!
*křup*
[Ale ne.] Tato myšlenka mi koluje hlavou jak padám k zemi.

"Pořád udržuj stejný poměr čakry v noze. Musí to být vyvážené."

zajímavé. Podívám se na Assasina. ,,Dneska celkem záhul ne?"

[Oukej, udržovat stejnej poměr, chápu...]

Pevně chytám kunai do ruky, běžím proti stromu.
[Vypadá to dobře.]
Běžím pořád výš a výš bez známky zpomalení.
[Já to snad zvládnu!]
Tak se snažím ještě zrychlit.
*křup*
Tentokrát však uskočím a dopadám na zem nohama napřed.
Bez zaváhání to zkouším znovu.

"Jako každý den." pousměju se a otočím svůj zrak zpět na Infiho.

,,Vlastně no vidíš pravda." Usměju se. A zrak upřu na Ifiho.

[Teď už se to musí povést!]
Koncentruji čakru.
[Teď už jen udržet stejný poměr.]
Rozbíhám se proti stromu. Běžím,
Na nic nemyslím, jen běžím, za chvíly probíhám kolem svého původního rekordu s kunaiem pevně sevřeným v dlaňi.
Vbíhám na větev na které stál Hokage-sama.
Postavím se hlavou dolů a šibalským úsměvem zabodávám kunai zespodu do větve.
Poté se ozve již známé *křup*
A já letím po hlavě dolů s úsměvem na rtech.
(Samozřejmě úsměv ustal po dopadu na zem.)

"Tak tohle by šlo, jsi v pořádku?" vstanu a přejdu k němu.

,,Pěkný let." Usměju se na dopadajícího Infiho. ,,Ale dostal si se až nahoru."

"To nic není." Odpovídám ležeje na zemi.
...
Po chvilce vstanu a povídám.
"Bylo to těžší než jsem si půdně myslel, ale alespoň jsem se konečně něco naučil!"
Otočím se směrem ke stromu, který má v sobě spousty rýh po nezdařilých pokusech, a usmál se.

"Díky, vletech mám po dnešku praxi." Odvětím se smíchem Seitovi.

Usměju se. ,,Co ty víš možná, že se ti lítání bude ještě hodit." Podívám se na strom. ,,Dobrý. No nic už asi půjdu. Tak zatím brácha. A tobě hodně Infi hodně štěstí." Usměju se na ně a odcházím pryč.(přesun)

"Tobě taky!" Mávnu mu na rozloučenou.

"Dobře..Tak teda, nebudeme ten strom trápit dál." ušklíbl jsem se.
"Senei jashu!!" natáhnu paže ze kterých vylezou tlustí hadi. Ti omotají strom a rozmačkají ho, pak se opět stáhnou.

"Vou!" vyhrknu
"Hadi v rukávech?" Zeptám se překvapeně.

"Technika Senei jashu, je to na způsob Kuchiyose." pousmál jsem se.
Nebudu mu hned říkat o podobnosti s Orochimarem..

[Taky bych se chtěl jednou naučit Kuchiyose no jutsu]
Usměju se. "Tak, co se mám učit dál Hokage-sama?"

"Chtěl bych si tě vyzkoušet v boji." řeknu a podívám se mu do očí.

"Uh...?"
[V boji vždyť nic neumím.]
"Ehm... Jak myslíte Hokage-sama." Velmi nejistě se usměju.

"Ale, asi to necháme na zítra, ty by ses měl pořádně naučit nějaké jutsu, zítra." pousměji se.

"Dobře." opětuji stejný úsměv "Děkuji za dnešní trénink."
[Půjdu se někam najíst a pak spát]

pomalu procházím tréninkovím místem a spozoruji Assasina
zase v takovou hodinu on, tady ?
spozoruji druhého člověka
dokonce ani není sám
pomalu se k nim přiblížím