Senju čtvrť

Zívla jsem a chvíli nostalgicky pozorovala spícího Ryuujiho.
Rongu spící pod jeho bundou skoro nebyl vidět.
Ach, ta nostalgie...
Pak jsem jen zavrtěla hlavou. Je čas to vyřešit.
Jestli máme jet do Kiri, tak ať už to máme za sebou. Jestli ne, tak to je hodně špatné... Pro mě.
Ušklíbla jsem se a zabouchala na dveře.

"Dále.." uslyšel jsem zaklepání.

Otevřela jsem dveře a vykouzlila na tváři co nejnevinější úsměv.
"Dobrý den, Hokage-sama. Doufám, že neruším."
Tak začít se ti povedlo, teď jenom to říct opatrně...
" Chtěla jsem jen projednat tu záležitost, co se týče Ryuujiho. To je ten chlapec z Kiri, nedávno udělal Chuuninské zkoušky. "

"Dobré odpoledne, ano, vím o koho se jedná. Já jsem teď na cestě do Kiri, budu muset to projednat s Mizukage. Časy jsou zlé, spojenectví padne, proto není dobré si zde nechávat shinobi z cizích zemích, tím však neříkám, že by neměl dostat šanci. Jsem zastánce toho názoru, že šanci, by měl dostat každý...Dokud nepřijdu zpět, ať zůstane ve vesnici. Spoléhám na tebe, že ho dostatečně pohlídáš. Taky by měl vyplnit přihlášku do vesnice." sebral jsem z velkého komínu jednu prázdnou přihlášku a podal ji Ashi.
"Zatím Na shledanou." oblékl jsem si Hokageho plášť a na hlavu nasadil klobouk. Otevřel jsem dveře Ashi a pak za ní zamkl.
Odešel jsem pryč.

Tak tohle jsem čekala ze všeho nejméně... Ehmm... Já to vlastně nečekala.
Uvolněně jsem se usmála.
"Arigato. Můžete se na mě spolehnout. Nashledanou. "
Vzala jsem si od něj přihlášku a když za mnou zamknul postavila jsem se vedle Ryuujiho.
Budit ho nebudu... Těch pár minut čekání mi nic neudělá, stejně už tu jsme takovou dobu...
Pousmála jsem se a snažila se odhadnout, jaká bude jeho reakce, až mu řeknu výsledek téhle "návštěvy." Mezitím jsem jednou rukou hladila Yuniiku a ve druhé držela přihlášku. Dnes je krásný den...

Zobudil som sa a vsimol som si Ashi ze stoji vedla mna
To este stale cakame ?
"Ashi-san to to ste sa z hokagem este stale nestretli ?"
spytal som sa aj ked to znelu trochu prispato

Když nás Hokage přemístil do Senju čtvrtě, až pozdě jsem si uvědomila, že už hodně dlouhou dobu jen tupě zírám do zdi přede mnou a kancelář se mezitím rychle vylidnila. Zatřepáním hlavy se aspoň trošku proberu a pak rychle vyjdu z kanceláře.
Chci jít.. Vlastně ani pořádně nevím kam.. Možná někam, kde bude klid...
Pousměju se a hned nato opustím Senju čtvrť.
(Přesun)

Společně s Alliim jsme se objevili u mě v kanceláři.
Naštvaně jsem pochodoval sem tam a Allii se posadil.

"Ehm.. tak jak to dopadlo s Mizukage, Hokage-sama?"
Prohrábl jsem si vlasy, přitom jsem si prohlížel kancelář.
"Jo ! Hokage-sama. Chtěl jste připomenout, že si to tu chcete přestavět," mile jsem se usmál a začal ťukat nohou a pobrukovat do rytmu nějaké písničky, kterou jsem zaslechl v Kiri.

"Přestavění počká...Tahle nová generace Shinobi z ostatních zemích...jsou hlupáci se srdcem na dlani, nejsou schopni ovládnout své city, vyžívají se v truchlivých vzpomínkách...Jsou to slaboši.." přimhouřil jsem své oko a pohledem se zavrtal do Alliiho.
"Tohle je svět Shinobi, který nám zanechali předkové!?" pravou rukou jsem rozrušeně bušil do levé.
"Sakra, kde jsou ideály Shinobi, kde je nějaká čest, hrdost, moudrost, sebekontrola a sebereflexe!?"

Přestal jsem klepat a trošku se nad slovy Hokageho zamyslel.
Já ani nevím, jestli s ním souhlasím.. Já nevím, jestli patřím mezi ně...
"Víte, přece -- to je normální. Na tom není nic zvláštního. Řekněte mi, že jste nikdy nepovolil svým citům vyjít napovrch. Budete lhát."
Zavrtěl jsem hlavou a složil hlavu do klína.

"Ano, povolil jsem svým citům vyjít na povrch. Zrovna teď to dělám." pořád jsem naštvaně pochodoval kanceláří.
"Tohle je ještě zkaženější svět Shinobi než ten minulý..Proč mě Kabuto oživoval!? Já jsem se měl obětovat, já měl zabít Orochimara...Kde je smysl života Shinobi? Moc? Nenech se nikdy přemoci city...Shinobi ztrácí smysl po čest, ztrácí smysl pro zodpovědnost a úctu ke své vesnici. Ninjové z konohy si dělají, co chtějí. Spojenectví si dělá co chce. NE! Zřejmě ještě dnes večer napíšu dopis Kage, ruším spojenectví. Vesnice lenivý, neumí si nikdo poradit se svým nepřítelem sám..Spoléhají se na pomoc druhých. Takové to dnes je!?" Zhluboka jsem se nadechl.
"Já jsem klidný, ale teď už to přesáhlo všechny meze. Futoshi se neukázal od útoku. Žádnou misi nedostal, mám to brát tak, že dobrovolně opustil vesnici? Mohl bych jmenovat další a další." zastavil jsem se na místě a třikrát nadechl a vydechl. Poté jsem si šel sednout za stůl.
"Byl jsem vychováván v domnění, že Shinobi znamená víru a naději ve vesnici. Rokudaime-sama nás učil, že existuje cesta k poražení nenávisti, učil nás, že když se budeme snažit, budeme bojovat za vesnici, za své milované, tak až tehdy, se staneme opravdu silní. Naruto-sama, byl přesvědčen, že si lidé jednoho dne opravdu porozumí. Ukázal nám také, že Shinobi je do určité míry zbraní....Tohle je to, co nám zanechal? Jen se na to podívej.."

"Hai," zalhal jsem, tohle bylo jediné, co jsem odpověděl. Zbytek se odehrával už jen v mé hlavě.
Smysl života shinobi, jo?... Díky citům .. Díky citům.. co třeba láska. Jsme tu, abychom ochránili ty, které milujeme. Pro to žijeme, abychom ochránili to, na co nám záleží. City zde hrají důležitou roli... --- A spojenectví... vždyť při útoku tu byla Yoko, pomohla. Přišla Kumo, pomohla.. A kde byl třeba Futoshi?!
"No nic, Hokage-sama. Já budu muset jít, omlouvám se. Mám něco na práci," prohlásil jsem s zvedl se ze židle.
"Ještě.. tady máte svitek, 'Fuuka Houin', půjčil jsem si ho. Ležel tu na zemi a napadlo mě, že když jsem Uzumaki.. však víte, kam tím mířím. A proto mám otázku. Máte zde ještě nějaké pečetící techniky?"

Přišel jsem a opatrně vešel dovnitř. Uviděl jsem Hokageho a Alliiho. ,,Ehm zdravím." Podíval jsem se na nepatrně rozrušeného bratra. ,,Co se stalo? A když už tu jsem, nepotřebuješ po mně něco co bych mohl udělat?"

"V pořádku, mám pečetící techniky, jenom si o nějakou řekni." pohlédl jsem ke dveřím.
"Ahoj, ne nic se nestalo, vše je v pořádku.." pak jsem pohlédl znovu na Alliiho.
"Vím, že se ti Yoko líbí, já proti Suně nic nemám, Yoko je moje studentka, Kirigakure ukrývala Nukenina ve své vesnici, viď Seito, ale jsem skálopevně přesvědčen, že spojenectví už nemá svou váhu, jako na začátku. Jedná se jenom o formální spojenectví, nemá to ten svůj skrytý duch, jaký to mít mělo. A každopádně, než to udělám, budu muset tenhle návrh předložit a musí se schválit..."

"Tse..?! Yoko, líbí? Néé!" otočil jsem se a na tváři se mi objevil asi podobný pohled zdrcenosti jako v Kiri. Stále otočený jsem pokračoval.
"A s tím spojenectvím souhlasím, to co mi nejvíce vadilo, bylo zmínění o citech. Ale možná jsme si jen špatně rozuměli," otočil jsem se zpět s teď už mým klasickým úsměvným výrazem.
"Rád bych svitek 'Fuuja Hooin', jestli mi ho můžete poskytnout."
"A Seito, také zdravím.."

"To jsem se teprve včera naučil." ze stolu jsem vytáhl techniku a podal mu ji.

"Hai, arigatou," pousmál jsem se a byl připraven k odchodu.
"Tak já už půjdu, kdyby něco. Jsou jen tři místa, kde bych mohl být. Zatím nashle."

.Přesun.

Co..co to sakra melu... zabořil jsem si ruce do vlasů a sklonil hlavu.
Co to melu..nepoznávám se...Začínám být tím, proti kterým bojuju...

(presun)

Keď som prišiel pred dvere zaklopal som na ne a potom som sa posadil na zem, kúsok od dverí. Snáď tam bude mať nejaké misie...

Podíval jsem se na dveře, na které někdo zaklepal. Pak jsem zrak opět upřel na Hokageho. ,,Tak, máš pro mě něco na práci nebo tak něco. Asi ne tak bych si možná i půjčil nějaké svitky."

Vcházel jsem do Hokageho kanclu.
[Ten tu má zase rušno.]
Pomyslel jsem si jak jsem vtrhnul do dveří jako velká voda.
"Dobrý den Hokage-sama." Pozdravil jsem.
"Čau Seito, Hisagi."
Dořekl jsem a postavil se do "fronty".

Otočil jsem se na Infiho. ,,Zdravíčko." Celkem se tu zaplňuje.

Po tom ako som sa objavil (Jikuukan Idou) kúsok od domu Hokageho som pomalým krokom prešiel až k dverám. Otvoril som ich a vošiel som dnu. Bez toho, aby som si všímal tých ľudí tam som prišiel až k stolu a naň položil požičané zvitky. Myslím že sú to všetky... Genjutsu: Shibari, Magen: Kyou Tenchi-ten no a nakoniec Gogyou Kaiin... Po tom ako som položil zvitky Hokagemu na stôl som sa otočil a mlčky kráčal preč. Yuuki Botan... tá technika... schopnosť ožiť, vec, ktorú potrebujem... Dostal som sa až k dverám, ktorými som miestnosť opustil.
(Presun.)