Senju čtvrť

"Dobře, jsem rád, že jste mi to připomněli. Pokud se nepletu, jednalo se o misi typu B, takže tady máte 500 ryo." podal jsem mu bankovku.coup de grace
"Teď to Kuchiyose."

Procházím Senju čtvrtí a mířím k Hokageho kanceláři. Venku vidím čekající Yoko.
"Ahoj Yoko." Mávnu na ni s úsměvem.
"Na co tady čekáš?"

"Ano, děkuji za peníze, až uvidím Seita polovinu mu dám." odpovím naštvaně, protože se nechci rozdělit.
"A teď teda to Kuchiyose... heh, přesně ještě nevím ským uzavřít smlouvu, nemáte nějaký nápad?" zvědavě se zeptám.

Uslyším, že na mě někdo mluví, tak se rychle proberu ze zamyšlení.
"Ahoj infi.." Opětuju mu pozdrav.
"Noo, čekám až na mě přijde řada.." Zašklebím se a ukážu na dveře. "Jdu za Hokagem, potřebuji se ho na něco zeptat a.. Předpokládám, že za ním jdeš také, že?" Usměju se.

"Jojo, ten tady má zase narváno." Prohlásím.
"Musím uznat, že práce Hokageho by mně neseděla. Jen celý den rozdělovat mise a tak, mě by to hned přestalo bavit."
"Postavím se tedy do řady." Řeknu a opřu se o strom.

"Nápodobně.." Ušklíbnu se. "Nemoct nikam jít bez toho, aniž bych se potom vrátila a čekala na mě tady další *fronta* lidí a navíc to papírování. Obdivuji Hokageho, že to dokáže vydržet.." Dodala jsem a znovu jsem se pousmála. Pak jsem svůj pohled znovu upřela na dveře od kanceláře a čekala.

"Nápad? Bohužel..žádný..Nechceš salamandra po tvém senseii?"

Povzdechla jsem si a dále čekala, ale po chvilce jsem si na něco vzpomněla. Zeptám se na to Hokageho později..
Otočila jsem se směrem od kanceláře a podívala jsem se na Infiho. "Nejspíš budeš brzy na řadě, já si musím ještě něco zařídit. Tak se zatím měj.. Infi.." Usmála jsem se a rychle zamířila pryč ze Senju čtvrti.
(Přesun)

"Zatím!" Mávnul jsem na Yoko a dál pozoroval mraky na nebi opřený o strom.

"To by mi moc nevyhovovalo, ještě nějaký nápad?"
(Pfff...asi jsem měl něco vymyslet, předtím než sem rovnout zajít.)

"Nápad? Mytologická sfinga. Vím, kde bydlí jedna..ale nevím jestli ti dokáže dát smlouvu." trochu jsem se usmál.

(Hm, sfinga? To je docela dobrý...)
"Tak dobře, dobrý nápad Hokage-sama, co pro to musím udělat?" trochu se pousměji, protože sem rád, že už sem se rozhodl.

"Sfinga..se nachází trochu daleko od Konohy. Na úplným jihu naší země má svou skrýš. Nikoho k sobě nepustí, jedině když zodpovíš hádanku, jinak tě shodí ze skály. Zkoušelo to hodně lidí..ale pokud uspěješ, tak ti propůjčí svou moc. Sfinga má moc jako bijuu bez ocasů." poškrábal jsem se na bradě.

"No, když nezodpovím hádanku nedopadnu moc dobře... to nezní tak lákavě," a polknu slinu.
"Ale to mě neodradí, jdu do toho! Mám povoleno odejít z vesnice sám, nebo si mám někomu říct, ať jde se mnou?" rychle vyhrknu nadšením.
(Tak síla jako bijuu, to se mi libí.)

"Půjdu tam s tebou. Zítra. Snad nevadí." mrknu na Katsura.
"Zatím trénuj, nebude to jednoduchá cesta."

"Tak dobře zítra.Trénoval jsem dost, půjdu si lehnout někam na lavičku a pořádně se prospat." zvedám se ze židle a jdu pomalým krokem ke dveřím.
"Nashledanou, Hokage-sama," otevírám dveře a vycházím. Projdu chodbou a ocitám se ve čtvrti.

"Katsuro!" zakřičím když vidím, že odchází.
"Nahoře je pokoj pro hosty..je ti k dispozici!" Přece nebude spát venku. jsem přece Hokage, musím se o ně taky více starat...

Hokage tak zakřičel, až sem se lekl. Ale co dořekl větu, byl sem potěšen.
"Vážně? V pokoji jsem nespal ani nepamatuju, moc děkuju," odpověděl jsem s nadšením a odebral se nahoru.

Znova som zaklopal na dvere.

"Ano?" unaveně jsem se podíval na dveře.
Musím něco podniknout, veškeré pokusy o zabití Orochimara selhaly. Má sféry, musím se nějak pojistit, že nezemřu..

Někdo mě volal?
Udělám pečeť a zmizím.

Objevil jsem se zpátky v kanceláři.
"Katsuro?" otevřel jsem vdeře do bytu a řeknu zvýšeným hlasem.

"Jsem tady!" zvolám nahlas. (Po dnešním flákání se konečně něco děje.)
Poté přistoupím k Hokage-sama a vyhrknu ze sebe: " Jsem připravený vyrazit na misi pro tu Sfingu," ušklíbnu se.

"Já taky, ale o tomhle našem malém výletu, nesmí nikdo vědět. Támhle v rohu je připravený velký prázdný svitek, vezmi ho." poušměju se.
"Sfinga ti dá otisk své tlapy." přešel jsem k věšáku a oblékl si plášť.
"Jsi připraven?"

Po chvíli vahání řeknu: "Jako nikdy jindy," a usměji se.
Hned poté dojdu pro svitek, který si hodím přes rameno. Strčim si rucce do kapes a čekám, až Hokage-sama vyrazí.