Senju čtvrť

"Mám to, je to S- mise. Jedná se o eliminace vůdce Nukeninské party. Jsou celkem nebezpeční. Potulují se u Chrámu Ohně." podívám se na zadýchaného Shinjiho.
"Ano!? Povídej!"

"Já... Ehm... ANO!" Vykřikl jsem.
"A s kým půjdu?"
[To je docela rozdíl od brambor.]

Otagakure chce zaútočiť už tento piatok! Poviem a pozriem mu do očí.

"Cože? ehm... mimochodem ahoj Shinji." Podívám se na něj.

"Cože!? Tento..pátek!? Teď v pátek!?!?!? Ach ne.."posadil jsem se do křesla a pak znovu vstal.
"Shinji skvělá práce. Máme dva dny, abychom vymysleli skvělou strategii. Řekni tuto informaci všem ninjům z Konohy. A taky..tady máš penízě." hodil jsem mu 500 ryo.
"Infi, půjdeme spolu." Vzal jsem si Hokageho plášť, klobouk jsem si dal na hlavu. Levá ruka mi nepřirozeně visela visela vedle těla. Setřásl jsem si přes prsty rukáv.

"Co se vám stalo s rukou?" Zeptám se.
"Jste vůbec v kondici na obranu vesnice?" V tu chvíly mně došlo co jsem řekl a zčerval jsem.
"Etto... Omlouvám se."

Čau Infi...Hai Hokage-sama!! A mal by som ešte jednu prosbu...no ale na to teraz nieje čas... Poviem a bežím n hľadať nejakých shinobi.

"V pořádku Infi. Má ruka..Je zřejmě nepoužitelná, ale na obranu vesnice udělám vše, vše co bude v mých silách. I když jsem bez ruky, tak se dokážu dost účinně bránit." pousmál jsem se a otevřel dveře.
"Pojďme."

"Háái Hokage-sama." Vykřikl jsem a rozběhl se za ním.

Přišla jsem před kancelář a nervózně svírala blok s kresbami. Přemýšlela jsem nad souvislostí s krtkem a v hlavě mi na poplach zvonil rudý blikající nápis "špionáž".

Hokoru mi seděl na rameni a pořád se vrtěl. I on z toho byl nesvý...

Objavil som sa na streche domu, v maximálnej tichosti. V rovnakej tichosti, som zliezol dolu a vošiel do budovy. Potichu som kráčal smerom k Mikomi. Šiel som k nej od jej chrbta. Nevydal som ani jeden zvuk, žiadny. Moja ruka uchopila rukoväť tanta. Potom som to tanto pustil a Mikomi obišiel so vztýčenou hlavou. Hyuuga, bolo by tak jednoduché ju odstrániť. V maske a plášti som sa postavil pri dvere, tak, aby som jej zacláňal. Aby nevidela dobre na dvere.

Nechápavě se podívám na nově příchozího. Nepochybuji o tom že je silný, ale trocha slušného chování by neuškodila nikomu. Takhle nademnou vyčnívat...

"Dobrý den, prosím nestůjte tak. Jsem z toho nervózní a ještě to vypadá, jako byste měl v úmyslu předbíhat." usmála jsem se.

"Mimochodem, Hokage-sama tu teď není, takže se můžete klidně posadit." dodala jsem se znuděným výrazem.

Prišiel som do kanclu a poobzeral som sa pozdravil som ľudí v miestnosti a poškrabkal som sa na hlave. Ako vidím Hokage-sama tu nieje. Pozriem na Mikomi. Mohla by si prosím Hokagemu povedať že som opustil vesnicu a šiel som do sídla nášho klanu? Keď vyrazím hneď prídem ešte dnes. Poviem a kuknem na toho chlapíka.

Pokývu hlavou a spolu se mnou opelichaný orel, sedící na mém rameni.

"Jistě Shinji, vyřídím. Můžeš se spolehnout, vyřídím." pousmála jsem se.

Konečně někdo, kdo přijde a umí dokonce pozdravit.

Pozrel som sa na Mikomi, v očiach mi na chvíľku blikol sharingan. Nemohla to vidieť. Heh rozpráva sa so mnou, akoby mi bola rovná... Mlčky som zostal stáť na tom istom mieste, bez toho, aby som si všímal toho nového, ktorý prišiel.

Bez výrazu pokrčím rameny a přesednu si. Už tahle jsem skrček, natož v sedě. Mám pocit, že jsem ve stínu nějakého mrakodrapu...

Uvelebím se tak, abych měla pěkný výhled na dveře kanceláře i na toho nemluvného podivína. Nakonec ho ignoruju a začnu si prohlížet nějaký časopis, který se válí na stole. Píše se tam cosi o chuuninských zkouškách které proběhly. Začetla jsem se a zdálo se, že i můj orel Hokoru nepovažoval toho muže za hodného pozornosti a schoval hlavu pod křídlo.

Dík Vybehol som z Konohy a smeroval som do sídla nášho klanu.
(presun)

Procházel jsem se Senju čtvrtí, užíval jsem si dne. Byl jsem odpočatý a připravený na nějakou misi. Docela mě zajímá, jestli pro mě Hokage bude něco mít.
Zaklepal jsem na dveře a vstoupil. "Ahoj Mikomi," usmál jsem se a sedl si do křela. Pak jsem si všiml divného chlapíka, chvíli jsem ho pozoroval a pak odvrátil zrak do země.

Přišly jsme před hokageho kancelář. Zaklepala jsem na dveře a čekala na vyzvání.

"Ehmm... " jemně nadzvednu obočí.
Jsem snad neviditelná? Povzdechla jsem a Alliimu a Mikomi nee-san věnovala vyčítavý pohled.

Pak ale přejdu blíž k nim.
"Dobré odpoledne." ušklíbnu se. Má nálada je momentálně těsně pod bodem mrazu, takže ani můj tón není příliš přátelský. Přesto se na ty dva pokusím usmát.

Pozdravím všechny nově příchozí a povšimnu si sestřiny "skvělé" nálady. Mě neobelstí, na to už ji pár let znám. Nebudeme to ale rozebírat před tolika lidmi. Stále sedím, čekám a začínám si připadat jak u lékaře.

Ba co víc, jako u psychiatra, když to tak sleduju kolem a kolem...

Nejako sa to tu nimi hemží... Otočil som sa smerom k východu a pomaly som odišiel.
(Presun.)

Nikdo neotevíral. Podívala jsem se na hodiny a vzpomněla si na Takerova slova. Měla bych...? sklonila jsem hlavu.
"Alex, myslíš, že bych tě mohla chvíli nechat samotnou... chci si jít něco zařídit." objala jsem ji. "Dyžtak se jdi projít." ve spěchu jsem odešla.

"Omlouvám se Shijin," zvedl jsem se, políbil ji na tvář a posadil jsem ji na místo mě, "představ si, že jsem usnul v tréninkových místnostech. Asi jsem to chytil od tebe" zašklebil jsem se a podíval se jí do očí. "Jak dlouho tu jsi, neusnula jsi tady taky?"

Vrátila jsem se zpátky. Viděla jsem Alex jak stojí tam, kde jsem ji nechala. (proč jsi nic nenapsala? mi připadá, jako bych to hrála jen já )
"Hokage dneska asi nepřijde. Půjdeme domů." vzala jsem ji kolem ramen a nasměrovala ji do mého bytu.