Okolí Konohy

Ako som sa zobudil vôbec som nevedel prečo som tu tak som sa oprášil a zmizol som .

Přišel jsem do lesa před Konohou a sedl si pod nejbližší strom. Poskládal jsem pár pečetí a začal se soustředit...

Pomalu jsem se zvedl a procházel se mezi stromy. Přemýšlel jsem o různých věcech.

Vyskočil jsem na jeden strom a sedl si na větev. Za chvíli poslední část zkoušek. měl bych se tam pomalu jít mrknout. Odskákal jsem směrem do Suny.(přesun)

Našla jsem si klidné a tiché místo. Jediné co jsem slyšela byl zpěv ptáků, šelest stromů a velmi vzdálené hlasy. Zavřela jsem oči a soustředila chakru. Proudila mým tělem a unikala do okolí. Základ byl stejný jako při kaitenu, ale zároveň mi vrtalo hlavou jak to udělat... jak uvolnit veškerou svou chakru naráz?

Zkoncentrovala jsem větší množství chakry a když jsem měla pocit, že je to v pořádku, uvolnila jsem ji do okolí. Výsledek byl nevalný. Z mých tenketsu vystřelily klasické chakrové jehly, i když několikrát po sobě a v okolí pěti metrů zavířila má chakra podobně jako při kaitenu. Nicméně jsem vůbec necítila únavu, takže to zdaleka nebylo to pravé ořechové.

Napřed jsem se dost lekla, že jsem někoho omylem zranila, ale když jsem viděla co se to plácá na zemi roztažené jak dlouhé tak široké, divně jsem se ušklíbla. Přišla jsem k němu blíž, sehnula se a přiložila mu dva prsty na spánek, jako kdybych držela revolver.
"Tohle divadýlko ti nikdo neuvěří."

Dvakrát jsem mrkla, pak jsem řekla cosi jako "ehm...." a kecla na zadek. Po zhruba deseti vteřinách tupého zírání mi to najednou přepnulo.
"Vzpamatuj se! Já tě nejdu zabít! Přimotal ses mi do tréninku." zavrčela jsem.

"Milé, ráda bych posloužila, nicméně jsem nekuřák." pravila jsem a vyškrábala se opět na nohy.
"Za ty jehly se omlouvám, vlastně jsem vůbec nečekala, že se něco takového stane. To jutsu mělo vypadat jinak." dodala jsem trochu neochotně.

Tohle musel být justiční omyl... jinak si to nedokážu vysvětlit...
"A proč ne? Měla jsem lépe koukat kolem sebe. Vypadám snad jako člověk co neuzná svou chybu?" podivila jsem se a hned jsem měla sto chutí po něm pár jehel ještě vystřelit, protože mi ta jeho povídačka o pozdravení přišla najednou jako hloupá výmluva pro šmírování. I když co se dá šmírovat na obyčejném nepovedeném jutsu?

"Chyby dělá přece každý." divně jsem se pousmála, neboť jsem jich měla na svém kontě hezkých pár. Jedna z největších byla to, že jsem Alliiho nepřitáhla zpět do Konohy, nebo rovnou nezabila.
"Přestat věřit? Existuje vůbec něco horšího?" zamumlala jsem spíš pro sebe, nicméně slyšet to bylo.

Zamyslela jsem se nad těmi slovy. Docela mě překvapilo, že takové potrhlo dokáže vyplodit něco rozumného a ani se nezakoktat.
"Každý dělá chyby, právě tak se to může stát i Hokage, i když... nemělo by. Netvrdím, že je natolik dobrý, že slepě věřím každému jeho rozhodnutí. Věřím jen tomu, že si váží svých lidí dostatečně na to, aby neriskoval zbytečně jejich životy. To že mi dá obtížnou misi je pro mě důkaz toho, že někdo věří mým schopnostem. Pokud misi splním, cítím se dost silná i na to abych hájila své osobní zájmy." na chvíli jsem se odmlčela a zavzpomínala na vraždu feudálního pána a útok na Amegakure. Tenkrát jsem se cítila poněkud nepatřičně, nicméně jsem šla mise splnit tak jak se očekávalo. Ale kdyby to bylo více osobní? Co bych udělala pak? Zahodila svou "lidskost" nebo kariéru shinobi?
"Takže dá se říct... Že dokud mám možnost chránit lidi na kterých mi záleží, je můj život šťastný. Nevím jaký jiný způsob života by mi nabízel takové možnosti."

"Kdysi mi dnes už mrtvý nukenin zabíjel členy mého klanu přímo před očima. Nejvíc mě zasáhla smrt mého kamaráda z dětství. Ale ani ti zbývající dva mi nebyli lhostejní. Jsme hodně rozvětvená rodina." smutně jsem se pousmála.
"Ironií osudu je, že za všechno může jedna jediná osoba, která se schovávala celou dobu v pozadí a špinavou práci nechávala na ostatních. Osoba, která bohužel ještě žije. Která tohle krveprolití rozpoutala jen a jen svojí chamtivostí." trochu jsem se zamračila.
"Nemám sílu ho zabít. Neměla bych, protože bych tím sobeckým činem způsobila problémy Konoze. Ale vlastně ani nejsem pomstychtivý typ. Proč to vlastně říkám? Je to zamotaná historie, která stále nemá konce." povzdechla jsem si. Stále jsem se s tím nějak nesrovnala. Stále mi chybí Nori, častokrát přemýšlím jaká by byla Sayuri, kdyby nepřišla o oči a jestli by k tomu odpornému činu vůbec kdy došlo, pokud by Noriho sestra nemusela být obětována.

"Hapčí!" ozvalo sa z jedného zo stromov spoza Mikomi.
"Očividne ma niekto spomína," prehovoril som pobavene.
"Alebo by som mal povedať "spomeň diabla"...?" bolo očividné, že si z nej uťahujem, čo však nebolo novinkou.

"Místní šašek dorazil." založila jsem si ruce na prsou a zatvářila se tak vážně, jak to jen šlo. Skoro jako kdybych se chystala pronést tragické proroctví. Tetsuya mi vůbec nestál za pohled, stále jsem mluvila ke Keitovi.
"Teď bude mlet nějaké bludy, ale když ho budeme ignorovat, přestane ho to bavit." pokývala jsem hlavou.

Pri pohľade na človeka, s ktorým sa Mikomi práve rozprávala, po mojej hlave zasa raz skĺzla kvapka.
"Ehm, to ti nevyšlo," prehovoril som úsmevne smerom k nej.
"Každopádne, kvôli tomu som sem neprišiel. Mala by si si totiž už konečne uvedomiť, že ja nie som ten typ človeka, ktorého by bolo možné odignorovať, vonkoncom mám ako "šašek" pomerne veľký úspech medzi ostatnými. Tak či onak, ako to ide s Allim? Dopočul som sa, že tvoj posledný chabý pokus nebol priveľmi úspešný."