Okolí Konohy, lesní skrýš Saku a Kagury

Položila jsem Kaguru opatrně na zem a prohlédla si ji. Nevypadala nejlépe. Jemně jsem jí položila dlaň na čelo a soustředila čakru. Ruka mi zeleně svítila a snažila jsem se aguru vyléčit.

Kagura;

Spoiler:

Lapla jsem po dechu a společně s tím se probrala. Zmatenýma očima jsem bloudila po místnosti a snažila se rozeznat kde to jsem. Když se mi konečně podařilo zaostřit, všimla jsem si dívky, jenž měla položenou dlań na mém čele. "Saku..?" zabručela jsem. Cukal se mnou hněv.

Lehce jsem s rukou ucukla, ale nepřestávala jsem ji léčit. ,,Kagura-sama, měla byste ležet..V klidu, ještě nejste plně v pořádku." zatlačila jsem jí jemně ruku na hruď, aby ležela a nepokoušela se vstát.

Kagura;

Spoiler:

"Pffff..." odfrkla jsem si. "Nemáš čas ležet tu!" prskla jsem, jako hladový lev. "Nemám čas lelkovat! Ten... ten... zaslouží si smrt, to je jediné, co musím udělat!" zavrčela jsem, ale hned zaúpěla, protože jak jsme chtěla vstát, ostře mě píchlo v hrudi. Opě jsem si lehla, ale zášť se z mých očí neztratila. Naopak, skoro z nich sršeli blesky.

Mrzelo mě, že jsem jí více nepomohla. Ona pomohla mě a já..,,Ještě vydržte..V pořádku budete až tak za den, dva. Tahle technika byla silná." sjela jsem jí rukou hruď a léčila i tam, abych se po pár minutách posadila a pozorovala ji. Vyléčené by to být mělo..

Stiskla jsem pěsti. "Pět let... čekala jsem pět let! Nevydržím to už ani minutu! Ten haj** musí chcípnout!" vyštěkla jsem a posadila se. Bolelo to, ale věděla jsem, že prostě nemůžu přestat, dál, prostě dál!

Chápala jsem ji, jenže jí nemohu dovolit, aby udělala nějakou hloupost. ,,V tomto stavu byste to nezvládla. LEpší je se zotavit a vrátit se v plné síle, než jít oslabená a nechat se dobrovolně zabít." nerada ji kritizuji nebo jí odmlouvám, ale tohle byla pravda a mě na ní záleželo. Nemohla jsem jí to dovolit.

Kagura;

Spoiler:

Sykla jsem, ale lehla si. Zírala jsem do stropu, zatínala pěsti. "Nemám na tohle čas Saku... potřebuju jít, potřebuju ho zabít, jinak nebudu mít klid! Mohla jsme tam být, mohla jsme být Hokage, sedět si v teple a mít se dobře.. mohli jsme být zajištěné, v pořádku! A on... zničil mi život! Nám ho zničil!" vrčela jsem.

,,Kagura-sama..." šeptla jsem. ,,Když se pokusíte zotavit, čemuž pomůže klid a nějaký čas, zvládnete to. Věřím tomu! Stanete se Hokage a konečně získáte respekt, které si právem zasloužíte." pokusila jsem se o úsměv.

Kagura;

Spoiler:

Dívala jsem se na ní. Moc jsem nechápala, proč mi to děvče tak pomáhá, proč mi věří.. nic světoborného jsme neudělala. Zachránila malé kačátko a udělala z ní ženu. Už dávno mohla odejít...
"Dobrá... ale hned jak to bude možné odcházím! Assasin Senju si nezaslouží dýchat vzduch, tak, jako my!"

Tentokrát mi šel úsměv od srdce. ,,Dobře." přikývla jsem a od Kagury se nehnula ani na krok. Dávala jsem pozor, aby se jí nepřítižilo, ikdyž by nemělo. Naopak by se všechny rány měly hojit, přesto jsem u ní raději zůstala.
,,Nepotřebujete něco, Kagura-sama?" nečekala jsem na odpověď a donesla matraci i s polštářem a dekou. Opatrně jsem Kaguru nadzvedla a vložila pod ni matraci. Pod hlavu polštář a přikryla ji dekou. Ještě jsem odběhla a přinesla jí sklenici vody a nějaký prášek, který tlumí trochu bolest.

Kagura;

Spoiler:

Zavrčela jsem něco o tom, že nejsem chromá, ale nakonec jsem jí nechala a dokonce i poslušně prášeky spolykala. Bolelo mě celé tělo, ale má zášť a nenávist mě zcela zbavovala dosavadních pocitů a fyzických bolestí.
"Arigato.." zamumlala jsem, i když to bylo tka na půl pusy.

Mírným úsměvem a přikývnutím jsem jí dala najevo, že to nic nebylo. Posadila jsem se vedle a opřela se o stěnu. Pohrávala jsem si s maskou, a přitom dávala pozor na svou spasitelku.

Kagura;

Spoiler:

Zavřela jsem oči, zkoušla jsem spát. "Měla by sis jít lehnout... zítra tě budu potřebovat a nevyspalá mi budeš k ničemu!" promluvila jsem tvrdě, oči stále pevně zavřené.

,,Hai.." odsouhlasila jsem pološeptem a došla ke skříňce, odkud jsem vytáhla slabší přikrývku. Znovu jsem se vrátila na místo, kde jsem posedávala před chvílí, ale tentokrát jsem si polosedla a přikryla se. Věděla jsem, že stejně neusnu. A kdyby ano, alespoň bych sklouzla tak, že bych si lehla. Oči jsem nechala otevřené a sledovala vše v místnosti.

Kagura;

Spoiler:

"Užij si poslední noc bídy! Zítra to bude buď Konoha a nebo peklo!" ušklíbla jsem se, než jsem zavřela oči a nechala se unášet bezesným spánkem plným trhání a bolesti ve všech svalech.

Velice optimistické... proběhlo mi hlavou. Stále jsem seděla soustředěná na všechny zvuky kolem sebe, stejně jako jsem dávala pozor na spící Kaguru.

Kagura;

Spoiler:

Trhnutím jsem se probudila. Bolest už byla pryč, byla jsme sice trochu ztuhlá, ale dokázala jsem se už hábat téměř normálně. Vstala jsem, pohledem zavadila o spící Saku a mírně se usmála. "Však ty mě doženeš..." zamumlala jsem a tiše se z chýše rozeběhla směrem ke Konoze. Na tváři jsem měla vražedný výraz, přesně ten samý, co se mi rýsoval uvnitř hrudi!