Okolí Konohy

Ja som sedel na lavičke, zasa. Kúsok odomňa som videl prechádzať sa Nawakiho. Mávol som na neho rukou na pozdrav a potom som sa len tak oprel o lavičku a hlavu zaklonil vzad, čím som pozoroval nebo.

Hmm...KYuubi...Rád by som vedel ako ho môj oec ovládol.
Mávol som mu rukou
"čože tu tak sám robíš?"

Prišiel som pred Smortna, ale všimol som si, že sú v okolí ďalší ninjovia. Ak sa teraz ukáže, že Smortna poznám, zistia čo sme v dedine robili. Nenápadne som mu naznačil, že ideme do Iwy.
(Odchod.)

Já jsem se vydal jiným směrem ale nakonec jsem ho na cestě potkal...
( IWA)

Vyšla jsem někam, kde nebylo moc lidí a také skoro žádné domy, které bych mohla zničit. Hlava mě bolela stále víc. Ani jsem si neuvědomovala, kam jdu a že vůbec jdu. Připadala jsem si jako v tranzu.
Podlomily se mi kolena a já spadla na vyschlou půdu. Držela jsem se za hlavu. Přerývavě jsem dýchala. Cítila jsem, jak se Yonbi snaží získat svobodu. Jelikož jsem neměla hokagův přívěsek, jsem to musela zvládnout sama.
Měla jsem pocit, jako bych se v sama sobě ztrácela. Jako kdyby jsem byla odstrkována do pozadí. Celá jsem se třásla. Víčka jsem pevně tiskla k sobě.
Čakra Yonbiho vyplývala na povrh. Nebyla jsem schopná ho nějak zastavit ani myslet.
Kůže mě začala pálit, jako by mi na ni někdo vylíl rozžhavený kov a ten začal tuhnout. V ten okamžik jsem si uvědomila, že je zle. Musela jsem nějak potlačit jeho čakru. Ještě jsem nemohla dopustit, aby vše co jsem zatím udělala zmizelo v niveč. Vzpomněla jsem si na Taikiho, který byl při mě, když jsem to potřebovala a nikomu nic neřekl. Pak jsem si vzpomněla na svou sestru, jak jsme ještě byly v Hvězdné i s rodiči.
Zaslechla jsem opovrhovaný smích. Yonbiho čakra pomalu slábla. Věděla jsem, že mi tohle příště nepomůže!

Lehla jsem si na zem. Ztěžka jsem dýchala. Neurčitě jsem se dívala před sebe, ale nevnímala jsem žádné obrysy.

Už mi bylo chladno, jak jsem tam jen ležela. Stoupla jsem si. Oprášila jsem si oblečení od prachu. Zhluboka jsem se nadechla. Pomalým krokem jsem se vrátila spátky do středu vesnice.

Bezmyšlenkovitě jsem se procházela v okolí Konohy. Budu se muset psychicky připravit na jisté nepříjemné povinnosti, které mě čekají. Ale co se dá dělat. Co jsem si nadrobila, to si vyžeru. Nikdy by mě nenapadlo, že jedna blbá mise mi otočí život naruby takovým stylem. Tím spíš bych nečekala, že další mise to ještě dorazí.

Posadila jsem se kousek od jednoho potůčku a vytáhla z kapsy sirky. Škrtala jsem jimi a zapálené je házela do vody. Poněkud divná zábava ale nějak začít musím...

Pozorovala jsem klidnou vodní hladinu. Nechala jsem vítr ať mi cuchá vlasy i dotěrnou vosu ať mi poletuje kolem obličeje. Nic mě nezajímalo. Kdyby tu teď vylezla z hlíny mrtvola, bylo by mi to naprosto šumák. Vstala jsem a oprášila si šaty. Vzpomínala jsem na to, jak jsem se jako malá topila. Bála jsem se vody, ale překonala jsem to. Teď vodu miluju, ale hodně dlouho si nezaplavu. Pohlédla jsem na prázdnou krabičku od sirek a zmuchlala ji.

Halt se budu muset překonat ještě jednou. Ale zatím se mi vůbec, vůbec nechce.

Otočila jsem se a odešla.

přesun.

Cloud

Jen co jsem vešel bránou do vesnice,tak se mi pootevřela ústa tou velikostí,takový rozdíl mezi vesnicí kde jsem bydlel a touto...T-to je nádhera,pomyslel jsem a stiskl svůj meč z nějakého instinktu,který neumím slovy popsat.Když jsem se vzpamatoval a pustil svůj meč,tak jsem se rozeběhl směrem do okolí Konohy,abych to tu prozkoumal a trochu si zvykl.Musím to tu prvně poznat,nejlepší by bylo najít si nějakého zkušeného přítele,prolétlo mi hlavou a zastavil se před velkým stromem.No..třeba si mě někdo všimne,vzal jsem kus papíru a napsal velkým písmem:''Hledám tým'',nabodl jsem to na strom a lehl si.Během chvíly jsem začal spát...

Objevil jsem se na stromě, kde spal Cloud.
"Neměl bys tady spát, ještě chytneš klíště." Seskočil jsem před ním a přečetl si vzkaz.
Heh.

Cloud

E-eh,lekl jsem se muže co se znenadání objevil nad mou hlavou.Vyskočil jsem na nohy a chytl za rukojeť svůj Buster Meč.V tu samou chvíly řekl nějakou větu o klíštěti,ale já jí nevnímal,zaujal mě jak je oblečený,jak vypadá.''Jo to bych neměl,ehm..kde ses tu vzal?'',optal jsem se zvědavě a nespouštěl z něj oči.Křečovitě jsem držel svůj meč a popošel jsem k němu o pár kroků.Podíval jsem se na něj víc zblízka a pustil meč,v tu samou chvíly jsem padl na kolena,náznakem velké úcty.''Omlouvám se Hokage'',řekl jsem a sklonil hlavu k zemi.Ještě abych hned první den naštval Hokageho,to by mi tak chybělo..

"No proto." usmál jsem se.
"Vstávej, já si na tohle nepotrpím, ale když budeš mluvit s tím dalším Hokagem, tak to bys měl." podal jsem mu ruku.
"Jsem Assasin Senju, Nanadaime Hokage, všiml jsem si, že hledáš tým. Já momentálně nikoho neučím, můj syn se nenechá učit od někoho, jako jsem já." uchechtl jsem se.
On je to malý blázínek..

Cloud

Přijal jsem ruku od Hokageho a vstal...''Další Hokage??'',nechápavý pohled jsem hodil na Hokageho a pootočil se na vesnici.''vy máte syna?'',optal jsem se a protáhl se.''No...a vy byste mne vzal za učně?'',řekl jsem a podíval se do země...

"No, já byl teď měsíc, hmm, trochu mimo. Rada zvolila dalšího Hokage, Danzou Shimura, byl oživen pomocí Edo tensei, a poté, co se znovu stal sám sebou, se vrátil do Konohy. Nějak se dokázal stát i Feudálním pánem Ohnivé země, takže je víc, než já. Já jsem se probudil před pár dny. A syna mám, jmenuje se Tobiru a je mu 13" chtěl jsem se mu podívat do očí, ale když měl hlavu sklopenou, tak jsem se díval na jeho vlasy.
Hmm, těžké rozhodnutí..
"Tak dobrá, vezmu tě, za svého učně." mírně jsem se pousmál.

Cloud

''Arigato'',poděkoval jsem a podíval se mu do očí.''Jsou tu volné nějaké lehké mise?'',zeptal jsem se a podíval se na nebe.Danzo Shimura?Co je zač?,pomyslel jsem.

"Mise, pro genina? Hmm, nevím, co má Danzou-sama, ale tahle doba je pro nás nebezpečná. Já jako Hokage, ti můžu dát misi uklidit v parku, pomoc se sběrem brambor, nebo tě můžu naučit nějakou techniku svou." usmál jsem se.
"Ale nejdřív, mi musíš o sobě, taky něco říct. Vím, že nejsi Akatsuki."upravil jsem si obvaz na levé ruce, zdálo se mi, že je nějak volný.

Cloud

''No,brambory a odpadky nepatří mezi mé koníčky'',řekl jsem trochu okázale a pokrčil rameny.''Ale naučit se novou techniku,to bych bral'',řekl jsem a pousmál se.''No,ehm co bych o sobě řekl,jmenuji se Cloud,je mi 17 let a má podstata je Suiton.Mám speciální meč,který se může rozložit na dalších 6 menších mečíků.Dokáži do něj vložit chakru,a je to stejně účinné jako posílení Raitonem..'',pronesl jsem a sedl si na zem před něj.

"A to jsi pořád genin? Zajímavé. Kde ses tady vzal? A taky, máš kde bydlet?" pozvedl jsem pravé obočí.

Cloud

''Jsem z Kirigakure no Sato,vyvraždily tam mou rodinu,můj sensei byl z klanu Hozuki a dal mi tento unikátní meč,který se vyrovná mečům sedmi šermířů.,odpověděl jsem a vstal.''Kde se dají učit ty techniky?,pousmál jsem se a porozhlídl se po okolí.Bylo teplo a mě v tuto chvíly bylo velmi příjemě...

"Já tě jednu naučím. Když jsi z Kiri, určitě se ti bude hodit." vytvořil jsem ruční pečeť.
Je nějak, zapálený, do všeho..
"Tuhle pečeť si zapamatuj...To jutsu se jmenuje, Kirigakure no jutsu, technika skrývání v mlze. Ten kdo techniku použije, tak přes mlhu vidí, oponent ne. A navíc, je to rank - D. Soustředíš čakru, vytvoříš pečeť, představíš si hustou mlhu. Přes mlhu nevidí Byakugan ani Sharingan. Tak je to super výhoda."

Cloud

''Jo je to patřičná výhoda,a jak dlouho se do dá udržet?'',optal jsem se a opakoval ty pečetě.Udělal jsem všechno co mi řekl,ale nic se nestalo.''Uhh,asi to nepůjde tak rychle'',řekl jsem a soustředil Chakru do rukou.

"Dá se to docela dlouho udržet. Ale záleží na ninjovi. Technika je skvělá pro krytí. Já ji používám v kombinaci s Hiraishin a Rasenganem. Sleduj." Soustředil jsem čakru.
"Ninpou: Kirigakure no jutsu."

Cloud

Najednou se kolem mě utvořila neprůstupná mlha.A sakra,tasil jsem mec a vložil do něj co nejvíce čakry,až začal svítit modře.Najednou se to kolem mě modře rozzářilo a já viděl metr a půl na obě strany.''Jo je to působivé,ale nerad jsem slepý'',řekl jsem a rozhlížel se kolem,kam až má chakra dosáhla.

"kai!" mlha se rozestoupila a já stál pořád před ním.
"Hmm...S touhle mlhou se toho dá udělat spousta." kývl jsem hlavou.

Cloud

''Jo hodí se'',přiznal jsem a zkoušel jí pořád do kola.Ubíralo se už k večeru a mě už docházela chakra.''Ksoo,už nemohu'',řekl jsem a padl na zadek.''Asi si už půjdu najít nějaký strom,pod kterým se vyspím'',řekl jsem a opřel se o strom abych nespadl.Vydechl jsem a napil se vody z malého potůčku.