Okolí Konohy

Pokračovala jsem ve volné chůzi blíže k Akatovi. Byl ode mě sotva pár metrů. Ruce jsem měla volně podél těla a nic nenasvědčovalo tomu, co se chystám udělat. Z mého těla vystřelilo několik desítek čakrových jehel v úhlu 360 stupňů. Vteřinu na to se mi v očích objevil aktivovaný byakugan.

"Dobře. Už mám dost té hry na schovávanou. Teď vyklopíte kde Taiki je."

Rukami som vytiahol dve katany a pomocou pohybu Mikazukigiri vykryl aspoň niektoré. Bezstarostne som sa na ňu pozrel a predniesol:
"Klamal by som, ak by som povedal, že som to netušil. Bohužiaľ nemám ani zdanie, kde Taiki je. Neviem ani, kde je ten starý muž. Viem iba jedno, preňho je už neskoro."

Docela rychlý. Jeden z nejzákeřnějších a nejrychlejších útoků co mám a on ho vykreje. Mohl z něj být už dávno jehelníček. Jaká škoda.

Měla jsem v sobě zmatek. Chtěla jsem jít hledat Taikiho, ale neměla jsem ponětí kde je. Taky mám sto chutí tohohle zmetka zadupat do země. Pokud na to ovšem mám... ale...

"Jestliže je pro něj opravdu pozdě, tak ho můžu alespoň pomstít. Nebýt vás, nic z toho se nestalo." ušklíbla jsem se.

Vyčkávala jsem co udělá. Sice jsem dobrá v boji na blízko ale k těm katanám se mi taky příliš nechce. Mám na ně nehezkou vzpomínku.

Z očí mi šlehaly blesky, i když to zrovna na mých není nejspíš vidět.

"A v čem jste vy lepší? Dobrá, osobní spor který mezi sebou máte, do toho mi nic není. Ale plánoval jste fakt odporný útok na Shizuku. Neštítíte se do toho zaplést lidi, kteří s tím nemají nic společného. Taiki mi řekl celou pravdu o tom co se stalo."

Poskládala jsem pečetě.

"I Taiki má důvod k tomu proč je jaký je. Snažila jsem se mu pomoci. Protože kdysi mě pomohl zachránit, i když k tomu neměl důvod."

Pečetě byly dokončeny.

"Fūton: Daitoppa!"

Poslala jsem na něj prudký vítr, který posbíral prach a kamínky ze země. Možná díky němu ztratí i rovnováhu. Sama jsem mezitím uskočila kamsi do korun stromů a začala si něco připravovat.

Vietor ma odhodil a narazil som chrbtom do stromu.
"Nebolo náhodou dôvodom to, že sa chcel dostať do dediny? Nezachránil ťa iba preto, aby mal protekciu u hokageho? Nepoznáš ho, nevieš aký naozaj je. Tej vašej Shizuke by som neublížil, chcel som ho iba vyprovokovať, pri najhoršom by som jej poskytol protijed."

Mlčela jsem. Bylo mi jasné, že kdybych odpověděla, okamžitě ví, kde jsem. Stála jsem na větvi stromu jen pár metrů nad jeho hlavou. Bez řečí jsem za jeho záda upustila kouřovou bombu. Uvidíme, jak se vyhne útoku, který neuvidí. 32 úderů.

"Shugohakke Rokujūyon Shō"

GIFSoup

"Ty si asi neuvedomuješ, že ja chakru k boji nepotrebujem."
Využil som krátku chvíľu, keď prestala útočiť a sekol som jej svojimi katanami do oboch nôh.
"To ja som ten, čo sa mstí. Nerád by som teraz bojoval, ja totiž nemám čo stratiť, umriem tak či tak a pravdepodobne v omnoho väčších bolestiach aké by si mi mohla poskytnúť ty, to sa teba ale netýka. Zbytočne riskuješ, zbytočne."

Chtělo se mi zařvat, ale naštěstí jsem to v sobě udusila. Praštila jsem sebou na zem. Krucinál Taiki! Tos mi nemohl prostě říct jakým stylem on bojuje? Páčila jsem to z tebe půl hodiny a zbytečně!

Znovu jsem se ušklíbla.

"Kecala jsem. Málokdy se dokážu tak naštvat, abych toužila po pomstě. Vlastně vás lituju. Není to vůbec hezký pocit." zvedla jsem se do kleku.

"Ale nehorázně mi vadí, že podceňujete moje schopnosti. Juuken bolí víc než si myslíte."

Co si mám teď počít?

S bolesťami som sa postavil. Katany som pustil z rúk a pomalým krokom som odchádzal.
"Naozaj sa vám ospravedlňujem. Nie sú to hlboké rany, takže by ste mali byť v pohode. Napriek tomu, že sme si už prešli mnohým, rád by som vás o niečo poprosil. Ak ho ten dotyčný nezabije, budem to brať ako osud. Dávajte si naňho ale pozor."
Po tom všetkom som si udržal úsmev na tvári.

Však on ti ten úsměv spadne ze ksichtu...

Nohy mě bolely a má rychlost se rovnala nule. To je zvlášť pro Hyuugu značně pitomé. Měla jsem v sobě zmatek. Kdo z těch dvou sakra kecá a kdo mluví pravdu?

"Hokage-sama mu také věří. Nicméně si vaše varování zapamatuju."

Zadívala jsem se do země a nechápala proč žiju ani proč jsem se ho snažila zabít. Nevěděla jsem v tu chvíli vůbec nic.

"Som si istý, že jedného z nás ešte niekedy stretnete, či už to budem ja, alebo Taiki. Ak sa tak stane a vás bude zaujímať, čo sa skutočne stalo, opýtajte sa jedného z nás na meno Hakura Saiki."
Tentokrát som už naozaj zmizol v lese. PRESUN

Byakugan mi z očí zmizel, jelikož jsem toho měla dost. Ještě to zběsilé trénování Kaitenu dneska...

Zůstala jsem sedět na mechu a neodvážila se vstát dřív, než se rány zacelí. Z ruky jsem odmotala obvaz, který nosím pouze na dekoraci a převázala si jizvy na nohách. Nic moc, ale lepší než úplné nic.

Saiki... vždyť já už o ní slyšela. Jeho kamarádka, která zemřela při chuuninských zkouškách... Jméno Samata bylo v tom deníku, který mi dal Taiki přečíst. Co se mohlo stát? Byl snad do Saiki tajně zamilovaný? Pak stejně nechápu proč se ti dva tak nesnášejí. Je tu ještě něco co nevím a nemůžu si to odvodit.

Pomalu jsem se vyškrábala na nohy a kulhala pryč. Po pár krocích jsem si za to začala nadávat a snažila se kráčet tak, aby nebylo nic poznat.

přesun.

Došli jsme sem a tady jsem sundal batoh... "Tak je to už jen kousek cesty,ale radši bysme měli trochu probrat..."

Zastal som. "Máš nejaký plán, pán kapitán?" Zasmial som sa.

"Radši bych se rozdělil a kdyby něco vážnějšího,tak vyhodit do vzduchu zápalný papírek,aby výbuch oznámil tomu druhému,že se má stáhnout..."
(podávám jeden Kibaku Fuda a jeden kunai...)

"Ktorú časť Konohy mám teda prejsť ja?"
(Podávaš komu? )

"Vem si západ(převážně ulice) já si vezmu východ (hlavně nemocnici)..." poté se sejdem tady( někdy ve čtvrtek v podvečer)

(podávám tobě,komu asi XD)

"Nemusíš mi dávať kunai ani výbušný lístok. Ja už základnú výbavu mám." Vrátil som mu zbrane. "Dobre, takže sa stretneme pozajtra." Išiel som do Konohy.
(Presun.)

Já jsem si ještě sednul a řek sil že se tu nchvíli ještě budu rozhlížet...

Zvedl jsem se a přesun -> Konoha

čekám zde na Midotsuchiho

Prechádzal som sa po konohe