Jazero

Začala jsem se pobaveně smát. Tak takovýho magora jsem už dlouho nepotkala. Vlastně asi před měsícem a na ten výraz když poznal Smrt ve spárech stromů nikdy nezapomenu.

"Já vím, já vím, je horko, máte úpal, jděte se radši zchladit do toho jezera."

Chudák, vždyť on za to nemůže...

Úsměv mi trochu zmrznul. Má on to v hlavě v pořádku?

"No dobrý, ale já jsem zadaná. Takže smůla." pousmála jsem se.

Teď už si dá pokoj a bude vesele pokračovat v cestě. Jak ne, pomůžu mu.

No konečně je od něj pokoj... Už jsem se bála že se jen tak nevzdá. Zachechtala jsem se. Nakonec si snad budu moct v tom jezeře zaplavat, aniž bych se musela bát, že mě bude někdo špehovat.

Jelikož se už začalo stmívat a nějak jsem nepospíchala do Iwy, tak jsem zastavila nedaleko jezera.
"Za těmi lesy je jezero. Můžeme se tu utábořit."
Řekla jsem. Nebyl to však návrh. Už se mi nikam nechtělo. Zmizela jsem mezi stromy. Za nedlouho se mi vyskytl okouzlující výhledn na jezero. Bylo z jedné strany obklopeno horami. Na obloze zářila jasná luna.

Toshio Ookami

,,Konečne." potešil sa keď konečne zahlásila, že si dávajú prestávku po tej dlhej ceste.,, Bolo na čase, fakt as mi už ďalej nechcelo nikam ísť." potešil sa v duchu a pomaly sa dostal na miesto kde ona a tak zbadal ten nádherný výhľad a okolie.,, Romantika, škoda, že ju k ničomu neukecám." napadlo mu smutne v duchu ale nič nehovoril.,, Takže sa tu, utáborime." pousmial sa a posadil sa na pekné miesto s dobrým výhľadom.

Viděla jsem jak se posadil.
"Dříví si mám snad přinést sama?"
Byl to takový příkaz, aby donesl nějaké dříví na oheň. Přece jen bylo tu trochu chladno a menší oheň na zahřátí by neuškodil.

Toshio Ookami

,, Samozrejme Lady Mizukage." prikývol Toshio a vstal.,, Chladnejšia ako ten vzduch." usmial sa v duchu ale radšej išiel po to drevo aby neboli problémy.
Po pár minútach sa vrátil a celú kôpku pekne krásne poukladal pričom sa vedľa k nej posadil.,, ˇˇZiadate si to aj zapáliť?" spýtal sa pre istotu.

Odešel pro dříví. Zahleděla jsem se na křišťálovou hladinu vody. Měla jsem takovou touhu do ní vklouznout a pocítit její chladivý pocit. Vrátil se a vytrhl mě ze zamyšlení.
"Jo, zapal to."
Řekla jsem nepřítomně. Pohled jsem neodtrhávala z hladiny vody.

Toshio Ookami

,, Áno Toshinko kun môžeš to zapáliť ale nemusíš sa obťažovať radšej vzhľadom na to, že nemáš ohnivú podstatu. Ja to za teba zapálim miláčku len trošku ustúp prosím." mrmlal si potichu popod nos.,, Kedy povie toto ha?" sťažoval sa potichu pre seba a vyvolal dvoch väčších pejskov.,, Chcel som len teba Pat, Mat mohol ostať doma." povzdychol si Toshio.,, Minule keď som ho nechal samotného podpálil les." zaštekal Mat.,, Aha tak dobre, Pat prosím ťa zapáľ mi tu kôpku dreva." poprosil ho a zaskočí Pat po chvíli aj nakoniec zapálil drevo.,, A teraz preč, šup." pokynul rukou a keď zmizli otočil sa k Shirio.,, Oheň už je." oznámil.

Pořád si něco mrmlal pod nos. Nevšímala jsem si toho. Kdyby něco chtěl, tak by mluvil nahlas. Přivolal pejsků a jednomu z nich nařídil, aby zapálil ten oheň. Zapálil oheň. Hlavou mi bleska ta myšlenka, že bych se měla naučit ohnivě techniky. Povzdechla jsem si.
"Hm."
Zamumlala jsem něco nesrozumitelného.

Toshio Ookami

Toshio len pokrútil jemne hlavou keď videl, že jej nálada je nižšie než teplota toho jazera. Potichu vstal a posadila sa vedľa Shirio.,, Dúfam, že neprekážam." nadhodil pre istotu a radšej sa pozeral pred seba.,, Očividne vás niečo trápi Lady Mizukage."" prehovoril na rovinu.,, Nebolo by lepšie to zo seba dostať?" spýtal sa.,, Viete, že u mňa to zostane v bezpečí." ubezpečil ju.

Začal mluvit o tom, že mě něco trápí. O ničem jsem nevěděla, ale nechala jsem ho domluvit.
"Nevím, co bych měla dostat ze sebe. Nic mě netrápí."
Pořád jsem se dívala na odrážející se odraz měcíe na hladině jezera. Nějak jsem myšlenkami zabloudila do minulosti. Do minulosti jenž jsem chtěla pohřbít a nevracet se k ní. Kousla jsem se ze vnitř do rtu.

Toshio Ookami

,, No to určite." pousmial sa potichu.,, Poznám aj lepšie herecké výkony a z vašej tváre a pohľadu je jasné, že niečo skrývate. Niečo sa vás trápi a vnútorne zožiera. Predsa len to bije do očí." prehovoril pokojným tónom.,, Sám som mal obdobia kedy som nevedel ako ďalej a bojoval som vo vnútri sám zo sebou pričom ma to úplne ničilo. Nebyť odpovedí, ktoré som dostal, nebyť slov, ktoré som vyriekol a nebyť pravdy ktorú som vyriekol by som sa zničil ja sám. Preto viem aký je to pocit." dokončil.

"Nevím o čem tu mluvíš."
Poznamenala jsem. Byla to sice zlá vzpomínka, ale bez ní bych tu nebyla. Bez té události bych nebyla jaká jsem a některé věci by mi byly stále zakryté a bloudila bych mezi nimi.
Přistoupila jsem k ohni a posadila jsem se k němu. Zadívala jsem se do plamenů a zívla jsem si.

Toshio Ookami

,,Snáď to nie je možné." pokrútil hlavou keď videl ako si presadla a tak kameň ktorý mal v ruke hodil smerom k jazeru a postavil sa. Oprášil si veci no ani kúskom sa nepohol a sledoval Shirio.,, Je ľahšie postaviť sa z temnoty do svetla čo?" spýtal sa no na reakcie nečakal.,, Možno je to upokojujúce na okamih sa zbaviť starostí a spomienok lenže to nebude večné. Tak ako v najväčšej tme sa nachádza svetlo nádeje tak v tom najväčšom svetle sa nachádza tieň pochybností. Ten tieň, ktorý postupne rastie a rastie. Oberá človeka a spánok a nedá mu pokoj až to začne prerastať cez hlavu." prehovoril narovinu Toshio.,, Neviem čo je to za vec, ktorú v sebe skrývate a je mi jasné, že to nechcete povedať. Ale takto sa to nikdy nezmení, utrpíte na tom len a len vy sama." podotkol.,, A nie len vy." dodal potichu.

"Toshio, strkáš noc do věcí, do kterých ti nic není. Měl by sis dávat pozor, co příště řekneš. Nevím, co to máš s tou temnotou, ale ujišťuji tě, že jsem do ní nikdy nevstoupila."
Neměla jsem na mysli temnotu jako tmu, ale temnoru srdce. Nikdy jsem se nedopustila takových věcích, abych se musela upírat do temnoty.

Toshio Ookami

,, Viem, že to vôbec nie je moja vec a moje starosti lenže sám dobre viem čo to všetko spôsobuje. A nezapriete, že to tak nie je pretože potom by ste sa nesprávali tak ako sa správate to je jasné." odpovedal Toshio a chápal, že prekročil rámec drzosti už dávno.,, Nie všetko čo konáme si uvedomuje, stačí jediná myšlienka. Jedna myšlienka, jeden skutok alebo jedna spomienka môže silu stonásobne väčšiu než si dokážeme uvedomiť. A ak ste nikdy nevstúpili do temnoty." nadýchol sa.,, Ako je možné, že ste chladnejšia než vzduch okolo mňa hoc vaše oči hovoria niečo iné?" spýtal sa.

Stoupla jsem si a přišla jsem k němu. Sklonila jsem se k němu. Obličej jsem měla kousek od jeho.
"Je to moje povaha. Tu nezměníš."
Možná na chvíli zmírníš, ale nezměníš.
Dořekla jsem si v duchu. Své zelené safírové oči jsem upírala do těch jeho hnědých. Kdyby byl skvělí ve čtení v očích, tak by mohl vyčíst hlubokou a skrytou touhu. Touhu po někom, kdo by byl schopen jí porozumět. Jenže to by musel být setsakramentsky dobrý.

Toshio Ookami

Konečne docielil aby vstala a postavila sa mu zoči do očí. Teraz sa jej mohol dívať priamo do očí a vedieť, že neklame.,, Človek sám určuje kým je a kým sa stane. To kým sme niečomu predchádza, pretože všetko má svoju príčinu." prehovoril potichu.,, Niekoho zmení tragický osud, niekoho strata blízkeho a niekoho aj predurčený osud." dodal a pomaly sa nadýchol.,, A niekoho samota a pocit, že nie je na svete nikto kto by mu porozumel, nikto komu by sa zveril. Nikto kto by mu otvoril náruč a prijal ho taký aký je pretože len v tom náručí by cítil bezpečie a lásku." dopovedal.

"Takoví jací jsme můžeme být jen z naší čisté vůle. Nikdo tě nemůže určit jaký budeš. I když jsi u ANBU jednotek. Učí tě, že nesmíš mít city a slitování, ale vždycky se najde vyjímka, která odhalí jaký jsi ve skutečnosti."
Odmlčela jsem se. Zůstávala jsem stále stát jak jsem se postavila.
"Mám pravdu?"

Toshio Ookami

,, Vyhýbate sa otázke ale dobre odpoviem vám." prikývol.,, Celé tie roky som bez kúska citu plnil misiu za misou a nechával svoje ruky špiniť krvou nepriateľa. Díval som sa smrti do očí s hrdosťou a zdvihnutou hlavou a nevidel som prekážky. Dokázal som odolať všetkému čo ma postretlo. Áno aj my ANBU máme svoje vlastné pocity." potvrdil.,, Cítime vernosť k vesnici, lásku k vlasti a dôveru v lepšiu budúcnosť. No nikto nevydrží večne bez pocitov. Väčšina z nás umrie no my sa pomaly zožierame zaživa. Pomaličky ale isto naša duša mizne a my sa stávame prostriedkami v rukách osattných až kým ten pocit, ktorý nás trápi a ničí sa nezmení v niečo viac. V niečo čo sme v sebe zapreli a čomu sme neverili. Preto áno, sme tí ktorí dokážu zakryť pocity ale sme predurčení k tomu na konci cesty sklamať a podľahnúť slabosti citov." zdôraznil.,, No potom zistíme, že sme sa mýlili a ten jediný pocit sa stane našim zmyslom života." doplnil.

Celou dobu mi pramen vlasů sjíždel po rameni až nakonec jsem úplně.
"K čemu mě chceš dohnat? Myslíš si, že jen proto, že jsi schopný uržet se mnou myšlenky ti povím úplně všechno? Každý člověk má tejemství. Ať chceš nebo nechceš."
Tušila jsem kam tímhle vším míří.
"A už slovo tajemství ti napovídá, že se ho jen tak nedozvíš."
Žádné tajemství jsem neměla, ale to on tušit nemohl.

Toshio Ookami

,, K čomu vás chcem dohnať?" zopakoval potichu Toshio.,, K tomu aby z toho kusu ľadovca sa roztopila aspoň kvapka nádeje, ktorá by ukázala, že ste schopná aspoň citu hoc aj nenávisti. Nikto z nás nepochová city naveky nech má povahu akúkoľvek." pokrútil hlavou a presne vedel kam tým mieri.,, Nemusíte mi hovoriť vôbec nič, pretože už len ten pohľad do očí je hodný tisícok slov. Len jedno má trápi, že to čo vidno vo vašich očiach sa nezhoduje s tým aká ste. Tieto prekrásne oči a tak prenikavým pohľadom predsa nemôžu patriť niekomu kto nepozná city. Robte čo chcete, hovorte čo chcete no vaše oči hovoria jasne." zdôraznil presvedčený o svojej pravde.