Miestnosť za pultom hostinca

First topic message reminder :

Klasická poloosvetlená miestnosť so stolom, štyrmi gaučmi naokolo, plná nukeninov, strážnych goríl (čím myslím samozrejme ľudí xD) a samozrejme žien...

zavřela jsem oči a nebránila jsem se polibku a ještě víc se do něj zapojila a opětovala ho

Pokračoval som v tom ďalej a popritom som si počítal, ako dlho bude naša vzácna situácia pretrvávať.

když mě držel nemohla jsem nic moc dělat, tak jsem jen s radostí opětovávala jeho polibky a užívala si tu chvíli, bůhví kdy taková zase nastane

Napokon som s tým prestal a šiel som sa prejsť pre vodu, zatiaľ čo som uvažoval.

chvíli jsem jen ležela přemýšlela o tom jak se odhodlal, pak jsem se posadila, a sledovala ho měla jsem mírně červené tváře, opřela jsem se o gauč a jednu ruku položila na opěradlo a dala si nohu přes nohu
"Cože si najednou přestal?" vyzývavě se na něj podívám

"Pretože musím ísť preč."
Usmial som sa.
"Pracovala si už niekedy ako informátorka?"

"No, jestli se počítá uvádění hostů a nehostů k Hirukovi a neutále jim zjišťovat a říkat kam šel, tak ano." usměju se "Proč kam jdeš?" zeptám se, se zájmem

"Nazvime to pracovnou cestou, asi to bude sedieť najpresnejšie. Spisy a karty máš v stole a nukenini-"
Ukážem na dvere.
"Minimálne 30% nás pozorovalo cez kľúčové dierky, alebo cez okná, reči sa rozšíria, čiže s morálkou problém nebude."

"No super, nukenini, mám ti to tady vošéfovat, než se vrátíš jo? Za to pak budu něco chtít." usměju se na něj šibalsky

"Nie je problém."
Usmejem sa.

"Fájn, tak já ti o tu pohldíám vrať se hlavně v pořádku." usměju se taky na něj

"Samozrejme."
Odišiel som. - PRESUN

natáhla jsem se na gauč a chvíli podřimovala, pak mě to přestalo bavit a šla jsem si sednout k ostatním nukeninům

Dorazil som do hlavného sálu. Nukenini sa nachádzali v inej miestnosti, čo som aj využil na to, aby som si znova pripravil šachovnicu. Do jej stredu som tentokrát položil kryštálovú guľu a pozoroval som Sayuri.
"Úžasné predstavenie. Nečakal som, že sa pri stretnutí s iným Hyuugom zblázni, to dievča je plné prekvapení."

"Tetsuya...Dlouho jsme se neviděli." zavřel jsem za sebou dveře a sundal si kápi.

Otočil som sa jeho smerom.
"Dedoman, už je to takých 5 rokov. Ak ideš za ocinom, cintorín je zhruba dva kilometre južne odtiaľto."

"Nezměnil ses, ani po tom, co jsi získal tohle." podíval jsem se po místnosti.
"Máš tu dost svých přátel." Pohledem přejdu na nukeniny.
"Je něco, co mi můžeš nabídnout? Něco, co má ve vlastnictvých jenom Konohagakure, něco co v období čtvrté války ninjů měla i Kiri?"

"Hehe, viem, kam tým smerujete."
Ukázal som prstom na kryštálovú guľu.
"Dopozerám predstavenie a hneď sa vám budem venovať."

"Hm, nemám času nazbyt. Jsem tu tajně."

"Sayuri? Nemyslíš moji Sayuri z ROOTu, že ne!?" zeptal jsem se překvapeně.

"Nie, myslím Hyuuga Sayuri, darkyňu bielych očí, po ktorých toľko túžite."
Postavil som sa zo stoličky.
"Ospravedlňte ma na chvíľu, hneď som tu aj s vašimi očičkami."
Šiel som k jedným z mnohých dverí v miestnosti.

"Jasně." na tváři se mi objevil úšklebek. Tak přece jenom tenhle chlapec má to, co tak hodně chci. Teď jenom najít hostitele, a Kirigakure získá zbraň.

Ako som sa vracial naspäť, sklenka s očami sa mi vyšmykla z rúk, no našťastie sa mi ju podarilo zachytiť skôr, než dopadla na zem.
"Uf, to bolo len tak tak. Bola by to nesmierná škoda, ak by tak drahocenné oči skončili priďavené sklom na mojej dlážke. To ma privádza k myšlienke, čo presne z toho budem mať ja? Nebolo jednoduché ich uloviť."

Mé oči se chtivě dívaly na sklenici s byakuganem.
"Co za to? Vyber si, víš, co jsem zač a co pod sebou mám."