Miestnosť za pultom hostinca

First topic message reminder :

Klasická poloosvetlená miestnosť so stolom, štyrmi gaučmi naokolo, plná nukeninov, strážnych goríl (čím myslím samozrejme ľudí xD) a samozrejme žien...

"Mám ti to hláskovať?"
Dotkol som sa svojim čelom toho jej.

"No jestli to dokážeš." ušklíbnu se a dívám se mu do očí

Chvíľu som v tom ešte pokračoval, no napokon som to vzdal.
To je nemožné, nič tam nevidím. Vôbec nič.

"Copak děje se něco? Není něco podle tvých plánů?" usměju se o otřu se jemně svým nosem o ten jeho

"No jak jinak." řeknu mírně zklamaně a trochu se od něj odtáhnu.

"Vzťahy založené čisto iba na fyzickej príťažlivosti končia katastrofálne."
Chytil som ju za ruky a položil na posteľ.
"Ty by si mala byť rada, pretože ty si pre mňa zaujímavá narozdiel od ostatných aj duševne. Nie je na tom nič zlé, nemyslíš?"

"To rozhodně není zlé. Co je na mě pro tebe tak zajímavé," zeptám se ho s mírným provokativním úsměvem

"to je pravda, nebude to také tím, že je neustále sleduješ a znáš jejich charakteR, My dva jsme se naposledy viděli, kdy? to už je hodně dávno, omrzím tě určitě taky, jako ony, jsme všechny stejné." vypláznu jazyk a pak na něj mrknu

"Stýzkalo se ti aspoň po mě?" nespustím své oči z těch jeho

Bezstarostne som sa zasmial.
"Čo je to za otázku, ja som predsa vybavil, aby si sa mohla vrátiť."

"za to ti ale vřele děkuju, není jednoduchý hrát hodnou." zle se usměju

"Tak to ani nezkoušej z vlastní zkušenosti by ses unudil k smrti." usměju se

Usmial som sa.
"Momnentálne skúšam niečo iné."

"Ano? Zkoušíš moji trpělivost?" ušklíbnu se

"A co smím-li se ptát?" vyměním svůj pohled za zvýdavý

"Možná tuším k čemu, ale možná bys mi mohl pomoct." usměju se provokativně a mírně nadzvednu hlavu

Naklonil som sa k nej aj ja.
"Chceš pomôcť? V poriadku, ale potom sa nesťažuj."

"Stěžovat? Děláš jako bys mě vůbec neznal? stěžování je u mě na denním pořádku,." mrknu na něj s súměvem největšího andílka

"To riziko budem ochotný podstúpiť."
Svoje pery som priložil na tie jej.