Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

Směrem k Riichimu jsem jen kývla, pak jsem se otočila na shinobi z Konohy zrovna včas, abych viděla, jak ho praštila.
"Had?" nechápavě jsem mezi nimi těkala pohledem.

zasmála jsem se a přišla k Rin pod nohy ,chtěla jsem pohladit

Za hlavou se mi objevila modrá kapka a na tváři zcela zdrcený výraz.
"Jé, to je trap..---," chytl jsem se za obličej, "do prd***, co to kurník děláš?" držel jsem se za nos a druhou rukou ji šťouchl do břicha na oplátku.

"Nechápu jak můžu být živá, na vlastní oči jsem tě viděla umřít, ale to je teď jedno." zavrčela jsem a občas kopla do nějakého kamínku na cestě, který mi připomínal hada.
"Nenávidím ty plazy! Eh... Raikage-sama? Everest-dono už není...?" tupě jsem se zatvářila.
"Hlídejte si ty vaše hady! Málem nás zabil." zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe. Můžou být všude! Kdekoliv!

Chtěla jsem k nim jít blíž, když se mi pod nohy připletla kočka, která zjevně přišla s nimi. Pousmála jsem se a zastavila. Snažila jsem se nevšímat si toho, že se tu přede mnou snaží přizabít, křičí cosi o hadech a nepoznají plášť a klobouk Kage.
"Jsem Kagayaki Rin, Nanadaime Raikage." nevěřícně jsem se pousmála a čekala, zda je alespoň napadne se představit.
Riichiho poznámce jsem nevěnovala pozornost. Měla jsem stejný názor jako on.

"Já jsem Uzumaki Allii, poslední student Tsunade a nejlepší ninja medik na celém světě," řekl jsem hrdě a sebejistě, pak ukázal na Mikomi, "a tohle je... no, to je jedno. Tady máte tu vázu," ukázal jsem na dva klony držící Nibiho.

"Nejlepší ninja medik na celém světě?" dostala jsem tik do oka.
"Zvláštní... A mě se zdá, že tohle jsou účinky hadího jedu, kterého jste vyjmul jen většinu." pozvedla jsem obočí.

"Nicméně děkuji. Vyřiďte mé díky Hokagemu, naše vesnice je teď Konoze zavázaná."
Nemuseli nám ji vracet.
"Pak jsem si všimla, že je tu něco navíc.
"Mate... Co v Kohaku je?"

"Mikomi Hyuuga." mírně jsem se uklonila a snažila se chovat normálně. Toho vejtahu můžu zpacifikovat potom.
"A uvnitř je Nibi, která taky patří do Kumo." dodala jsem s úsměvem, aby Allii zase něco neplácnul za kravinu.

"Nibi?" nějakou chvíli jsem nebyla schopná slova.
O tolik bych si nikdy netroufla žádat a oni sami od sebe...
Kývla jsem dvěma ze členů stráže, aby Kohaku přepravili do mé kanceláře.
"Mikomi-san, soudím, že si potřebujete po cestě odpočinout. Naši medici se o vás postarají a vyjmou i zbytky jedu. Pokud o to budete stát, udělám to sama, také jsem medik." pousmála jsem se a rozhodla, že lepší bude jednat s ní.
"Sice ani student Tsunade ani nejlepší lékařský ninja na celém světě, ale toto bych zvládnout měla."

"Naomi Huyuuga" zrušila jsem henge,jelikoč jsem byla pod jejíma nohama zhodila jsem ji

"Nande?" Přepadla jsem dozadu, odrazila se od rukou a s pěknou otočkou ve vzduchu dopadla za ní. Zavřela jsem oči.
Kočka, nejlepší medik a kunoichi pod vlivem jedu převážející Nibi v Kohaku. Nevěřím tomu.
"Těší mě." zavrněla jsem a snažila se, aby můj hlas nezněl starostlivě.

Kumo má teraz zbraň pre prípad zrady Hachibi no Jinchuurikiho.
Postavil som sa a čakal čo sa bude diať.

Snažil jsem se nic neříkat a jen tupě zíral.
Ehm.. cože?
"Myslím, že to není potřeba, díky," nejhorší na tom je, že mluví stále o Mikomi, která se teď výborně vyspala a já celé hodiny dřel... smutné.

Sledovala jsem tu menší kalamitu co způsobila Naomi.
"Děkuji, ale já jsem už v pořádku. Vážně." řekla jsem poněkud zaraženě. To tak. Doktoři ať se ode mě drží dál...
"Jen nechápu, proč nás napadl shinobi z vaší vesnice." neodpustila jsem si otázku.

"Vážně?" obrátila jsem se k němu.
"Ráda bych Konoze alespoň nějak oplatila tuhle laskavost."
A i laskavost je slabé slovo...
"Dovolte mi prosím alespoň tohle. A pak... Ráda bych věděla, jak se vám dostal do těla jed, který dělá tohle." otočila jsem se zase k Mikomi.
"Ale tady prosím žádná jména..."
Ještě pořád si nejsem jistá svým postavením mezi Everestovými přáteli...

Jakmile jsem domluvila, uslyšela jsem její poznámku a zbledla.
"O další důvod více, proč bych se vás na to ještě ráda zeptala někde v soukromí."

...Dobehol som k bráne a pozdravil som sa "Dobrý deň Raikage-sama čaw Riichi ty si nemal náhodou byť niekde v posteli?" opýtal sa z úsmevom a ešte dodal " A vy ste?" pozrel sa na cudzincov...

"Proti menšímu rozhovoru v soukromí nic nemám." otočila jsem se na Alliiho co on na to. Nově příchozího jsem si přeměřila pohledem ale neměla jsem touhu se představovat.

"Zdravím Shitaku, teď opravdu není čas na představování se." povzdechla jsem.
"Budu ti vděčná, když vezmeš Riichiho do nemocnice, protože jinak tam asi nedojde a tohle necháš na mě."

"Dobrá." kývla jsem směrem k Mikomi.
"To jsem opravdu ráda. Nechcete opravdu nejdříve zamířit do nemocnice?" zeptala jsem se pro jistotu ještě jednou.

"Uhm.." kývl jsem otráveně na Mikomi. Tohle bude ještě na dlouho...

Zavrtěla jsem hlavou.
"Už tu žádné hady nevidím, takže to myslím nebude nutné."

"Tak dobre a Raikage-sama potom sa u vás zastavím ešte kvôli môjmu problému" usmial sa " Tak poď Riichi" zachechtal sa ale zakryl to rukou

Je čas vzdialiť sa.
Otočil som sa a pomaly odchádzal od brány.
Ale do nemocnice teda nejdem!

(Presun.)

"Riichi počkaj" a šiel som za ním
(presun)