Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

Zůstala jsem tam stát a čekala, abych věděla, kdy za nimi vyrazí Aisha.

Stráž 6
Doběhl jsem k bráně a vydechl úlevou, když jsem spatřil Raikage.
"Raikage-sama, někdo se pokouší dostat do vězení. Zaútočil na jednoho ze strážců."

Okamžitě jsem se rozběhla směrem k vězení.
Ksó!

(Přesun)

prešli sme cez bránu a smerovali sme do kancelárie Raikage-sama
(presun)

Dúfam, že bude mať dobrú náladu.
Prešiel som cez bránu.
(Presun.)

Prišiel som pre bránu a oprel sa o jej múr. Čakal som na tím, s ktorým pôjdem do Ame.

Došla jsem před bránu, za mnou Zuko a Aisha.
"Výborně, nečekáš doufám dlouho." pousmála jsem se a shrnula si klobouk Kage víc do čela. Ani jsem nevěděla, proč to dělám, ale vyhovovalo mi, když nikdo neví, co si myslím a nevidí mi do očí.

"Nie, práve som prišiel." Usmial som sa.
"Raikage-sama, dávali ste na dejepise pozor?"

"Ne, příliš ne." ušklíbla jsem se.
"Ale neboj, o Hanzouovi jsem si také něco našla. Nešla bych nikam nepřipravená. Co myslíš, že bude problém?

"Obávam sa hlavne jeho mloka. Práve preto som si kúpil plynovú masku." S úsmevom som jej ju ukázal.
"Proti jeho Katonu máme v tíme Aishu-sama."

"Nebo můj Katon." dodala jsem a ušklíbla se. Nepodceňuj mne.
"Navíc pokud bude pršet, Katon použít nebude a ani plynová maska nebude potřeba. I když..."
Vytáhla jsem z tašky několik masek.
"Uvažuješ stejně jako já."

Zasmial som sa.
"Určite ovláda viac ako Katon, ale Mifune-sama mu nedal možnosť ukázať ďalšie schopnosti. Snáď nám aspoň to čo vieme postačí."
"Môžeme ísť?"

"Hai, můžeme." dala jsem masku Aishe i Zukovi a dvě zbylé zastrčila do tašky.
"Hlavně nezapomeňte, že nejdřív budeme vyjednávat. Boj přijde na řadu až když všechno ostatní selže." vyběhla jsem z brány a ta se za námi zavřela.

(Přesun)

Zasa beh? To je tak únavné...
Následoval som Raikage a jej tím.
(Presun.)

Všichni jsme se vrátili zpět do vesnice.
Prohrábla jsem si ještě trochu mokré vlasy a sama zamířila do kanceláře, aniž by mne zajímalo, jestli jde někdo za mnou.

(Přesun)

Posadil som sa pred bránu a snažil sa oddialiť nástup v nemocnici.
Nemám rád nemocničnú stravu. A izby sú dosť tmavé. Ako tam mám vydržať dva týždne!?

"Co tu ještě děláš?" zavrněla jsem tiše sotva jsem ho spatřila.
Celou noc jsem pobíhala po vesnici jako blázen. Po dlouhé době jsem cítila... Prostě energii. Množství chakry, které jsem potřebovala vybít.
A tohle máš z toho, že máš v těle krev Třetího Raikageho, Rin... A je to zatraceně naprosto skvělé.
Nasadila jsem milý úsměv.

Doplazili jsme se na Katsuyu k bráně. Odcucnul jsem slimáčka z Mikomi a zašil malou ranku, z které jsem absorboval jed. Líně jsem se protáhl a hlasitě zívl.
Ještě jednou ti moc děkuju Katsuyu, můžeš jít.
Hai, Allii-sama.
Vzal jsem Mikomi do náruče a opatrně seskočil. Kočička, s klony seskočily též, Katsuyu se mezitím vypařila.
Pokračovali jsme blíž k bráně.

Shrnula jsem si klobouk Kage víc do čela a sledovala přicházející.
Když byli dostatečně blízko, rozeznala jsem čelenky Konohy.
Mírně jsem se uklonila.
"Vítejte ve Skryté Oblačné." pousmála jsem se a prohlížela si i dívku, kterou nesl v náručí.
Pravděpodobně nemá smysl ptát se, jakou měli cestu.

Pomalu jsem přicházela k sobě. Nechápala jsem jestli se probouzím na onom světě, nebo jsem nějakým zázrakem přežila. V duchu jsem se modlila ať jsem radši mrtvá, jelikož nic hezkého by mě pravděpodobně nečekalo. Zamrkala jsem a všimla si, že mě nese Allii. Takže jsem mrtvá.
"Omlouvám se. Kvůli mě jsme teď..." nedokázala jsem ani dokončit větu.

"Odpočívam. Ešte pred nástupom do nemocnice."
Sledoval som prichádzajúcich ninjov z Konohy.
Vojna skončila, ale presun po cestách je stále nebezpečný.

Podíval jsem se na Mikomi, zamrkal a široce se usmál. "Už jsi při sobě?"
Snad jí ten jed ještě nějaké iluze nepůsobí, mistrovsky jsem ho odebral z jejího těla, blbost.
Pohledem jsem se opět podíval na ženu z Kumo. "Jasně, jasně.. zdravím, kde je Raikage?"

Jeho otázka na mé tváři vyvolala nevěřícný úsměv.
Sundala jsem si klobouk a ukázala na znak.
"Stojí před vámi."

Zaslechla jsem hlas Rin. Otočila jsem se na ni a přeměřila jsem si ji pohledem. Kumo? Žijeme tedy? Okamžitě jsem se vymanila z Alliiho náruče a postavila se na vlastní nohy.
"Na tváři ti leze had!" vykřikla jsem a praštila ho pěstí.