Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

dorazil jsem s Rin v náručí k bráně "tak jsme tady ještě že funguje můj 6. smysl coo ?"

"Hai..." Netušila jsem, kde jsme byli, takže bylo krajně nepravděpodobné, že bych trefila zpátky. Pousmála jsem se a když dorazil i Esu, nařídila jsem zavřít bránu. Oddechla jsem si, když mne poslechli. Postavili se k ní okamžitě dva ANBU, kteří byli díky přípravě na boj hned po ruce. Nedala jsem na sobě znát bolest a postavila jsem se sama. Šla jsem pomalu, ale pokud mě měl někdo poslechnout i co se války týče, musela jsem být silná. Každý krok mi vysílal vlny bolesti do celého těla. Zasyčela jsem, ale šla dál.
S neutrálním výrazem jsem se otočila.
"Zuko, Esu, byla bych ráda kdybyste mě teď doprovodili do kanceláře. Chci poslat zprávu o tom, co se chystáme udělat, do Konohy. A zařídit pár dalších věcí." Než se vrátí Raikage... To totiž bude náš konec...

(Přesun)

šel jsem s Rin a trochu jí podpíral "Nepřepínej se"

Posadil som sa pred bránu a sledoval okolie. Držal som v ruke svetlicu, aby som stihol uporoniť Rin na prichádzajúceho Raikageho. O zrade ešte nevedel, takže som sa snažil správať nenápadne.

Trvalo jen chvíli, než jsem vyhlásila poplach a svolala armádu.
Přesně, jak jsem očekávalo. Osm tisíc shinobi připravených k boji.
Na tváři se mi objevil sebevědomý úsměv.
Požádala jsem, aby se rozdělili podle stylu boje.
"Zuko, na jakou vzdálenost bojuješ?" otázala jsem se a otočila k němu.

"blízká a střední....aaa neměl by tu někdo zůstat kdyby se vrátil Raikage ?"

"Nabízíš se?" ušklíbla jsem se a pak se zase otočila.
"To znamená, že já si vezmu divizi pro boj na dálku a mediky, ty blízká-střední vzdálenost." povzdechla jsem.
"Bude to muset stačit." pohledem jsem přejela po shinobi, jestli jsou již připravení.
Byli v pohotovosti, ale stejně to bylo narychlo.

"Dobře....takže kam ? směr Oto ?....neměla bys radši poslat ptáka aby tam přišly...kdyby tam náhodou nebyli ?"

"Za armádou aliance. Tam, kam ji sledoval náš sokol." přiběhl ke mě jeden z ninjů a sokol, kterého přinesl mi přelétl a posadila se na paži. Zatím si jen čechral peří, ale byl vycvičený, aby si pamatoval cestu.

"Tak jdeme"

Pustila jsem sokola a sledovala ho.
Přitom jsme vyrazili za ním.
Brána Kumo zůstala zavřená.

(Přesun)

Sledoval som ako sa armáda Kumo presúva.
Zasa ma tu nechali.
Odložil som si svetlicu do brašne, pretože už som nemal koho informovať o Raikageho príchode.
Oprel som sa o bránu a sledoval okolie.
Aspoň bránu mohli nechať otvorenú. Ako sa teraz dostanem dnu?

Kousek před bránou jsem se zarazila.
Tak moment.. Něco mi tu chybí...
Odběhla jsem na konec armády a vyskočila na bránu.
"A hodláš tu strávit celou válku?" zavrněla jsem.
"A hybaj za ostatními."

"Vojna predsa nie je pre geninov. Iba by som vám prekážal." Odpovedal som Rin trochu prekvapene.

"To sice není, ale já potřebuji někoho, kdo bude poslouchat. Nejen, že nás budou mít za zrádce, ale můžou se mě i pokusit zabít. A tvůj úkol bude prostě slyšet. Do boje se nepřipleteš, neboj. Ale chci tam mít někoho, komu můžu věřit a Zuko povede svou část armády. Proti přátelství s lidmi z jiných vesnic nic nemáš, že?"
Pousmála jsem se.
Snad si nemyslel, že bych ho poslala do bitvy...

"Nie, nemám." Usmial som sa.
Nemal by som sa usmievať. Je to predsa vojna. A ideme do tábora nepriateľa.
Postavil som sa.
"Tak teda ideme."

"Hai." opětovala jsem úsměv a rozeběhla jsem se za armádou.

(Přesun)

(Presun.)

Prišiel som pred bránu a zničil som ju...

Je niekto doma zdá sa že tu máme problémy...
(Povedané ironickým hlasom)

Shinobi před bránou se vydaly směrem k němu.
Měli rozkaz nic neříkat.

"Raikage-sama, proč ničíte bránu vlastní dědiny?" otázal se jeden z nich.

Mám len prosťe zlú náladu...
Kde je Rin a ostatní (opýtal som sa zvedavo)

"Šli do boje." řekl jeden z ninjů neurčitě a hněvivě mu blesklo v očích.
Pak před ním poklekl na koleno.
"Raikage-sama, nechceme, aby naše dědina byla zničena. Nechceme bojovat proti alianci."

Ako myslíťe mne je to už jedno...
Kráčal som smerom do kancelárie...

Ja už nechcem mať s vojnou nič spoločné.
(presun)

Dorazila jsem před rozbitou bránu.
Několikrát jsem pootevřela ústa, abych něco řekla, ale nedokázala jsem to.
To je zlé... To je hodně zlé...

Pěkné. Zavrčela Shi, když jsme dorazily a viděli jsme bránu.