Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

''přinesl jsem raikagemu jakýsi dopis od Hokageho'' podotkl jsem

"Dopis?" to jako kdyby mne probudilo.
"Výborně, ráda si ho přečtu."

podal jsem jí jej na přečtení
''tak, už mě nebudete potřebovat, že ?''

Rozesmála jsem se.
"Snad mi nechcete hned utéct. Ještě vám přece musím dát odpověď a..." mrkla jsem na hodinky. "A už teď jdu pozdě na zasedání."

"Pokud se vám tu tak líbí, samozřejmě vám nebudu bránit. Můžete si tu sednou před bránu a sledovat mraky." ušklíbla jsem se.
"Nebo můžete jít se mnou, v ulicích vám ukáži nějaký..." sjela jsem ho pohledem od hlavy až dolů.
"...bar."

přišel jsem až k ní a poplácal jsem jí po rameni
''něco si najdu kotě, neboj''

V okamžiku, kdy se mne dotkl se mu kolem těla ovinulo několik drobných hadů.
Když se podíval pozorněl zjistil, že jejich těla začínají někde v mém rukávu. Byli malí, ale bylo jich dost na to, aby se nemohl ani pohnout.
"Je to milé oslovení..." v očích mi znovu blesklo.
"Ale já od lidí, které vidím poprvé, vyžaduji především úctu."

''té se u mě nedostanete ani kdyby můj život závisel jen a jen na vás''
odvětil jsem klidným hlasem a po té jsem se na ni podíval a naklonil jsem hlavu blíže k ní
''a teď pusť''
zašeptal jsem jí

Jeden z hadů se mu obtočil kolem krku.
"Odkdy si tykáme?" krvelačně jsem se pousmála.
"Nemusíte mě mít zrovna v lásce, ale netykejte mi a nechovejte se ke mne jako k někomu s nižší hodností."

''chovám se k tobě jako k sobě rovnému'' chytl jsem hada který byl na mém krku a hrubou silou jsem si jej strhl ''takže se nad tebou nijak nepovyšuji aby bylo jasno''

"Tím jsem měla na mysli předně to oslovení... Kocourku." kolem rukou se mu obmotalo víc hadů než předtím, takže jimi nemohl pohnout. Jeden se se syčením blížil ke krku.

i tak jsem se mohl díky mé abnormální síle hýbat
''nepodceňuj mě'' mile jsem se usmál

Kolem jeho těla se ovíjeli další a další hadi.
"Jakmile mi začnete vykat a chovat se jako vychovaný člověk, pustím vás. Teď jste naživu jen proto, že mi záleží na spojenectví s Konohou. Doufám, že jste si toho vědom, nevychovanče."

''ten komu záleží na své úctě, by si ji měl zasloužít, ale ty jsi si ji zatím u mě nijak nezasloužila, a formalita je pouhá formální ubohá věc pro lidi kteří se chtějí cítit lépe, pokud chcete vykat zřejmě chcete abych vám prokazoval respekt ? ale proč ? neříkej mi že jsi zakomplexovaná kage... pro mě jsi člověk, nic víc a já jsem taky člověk, pokud o sobě tvrdíš že jsi něco víc a chceš vykat...'' zakynklal jsem hlavou do stran ''nedočkáš se''

Tím, co říkal, na mne vcelku zapůsobil, ale ten pocit pořád přebíjela pro mne nezvyklá neformálnost.
"Shinobi by city neměl dávat tak okázale najevo. Nejsem méně ani více než vy, ale to neznamená, že nejsem Raikage. Etiketa je pro mne zřejmá už proto, abych co nejlépe reprezentovala svou vesnici. Úcta není jen slovo, to je pravda, ale nechci, aby mne někdo ctil, jen aby se ke mne hned nechoval jako k husopasce. Pro vás si ji nezasloužím a respektuji to. Vy bystě zase měl už proto alespoň zčásti respektovat můj osobní prostor. Nemám ráda, když se mne někdo hned dotýká a hned ze mne dělá svou děvku. K Hokagemu se chováte stejně?" hadi ho pustili, ale já pro jistotu ustoupila. Bylo na mne vidět, že je mi tohle chování vskutku nepříjemné.

''ber moji úctu k tobě tak, že jsem ti donesl dopis pro tebe až do vesnice'' upravil jsem si vlasy které jsem si zastrčil za uši
''chovám se tak ke každému kdo je pro mě pouhý shinobi, nikoli přítel'' přistoupil jsem zase k ní a přimhouřil jsem oči, částečně jsem se k ní také naklonil
''těší mě, že v tý hlavě něco máš'' narovnil jsem se
''ale nenech se časem oblbnout, vždycky budeš z masa, kůže, kostí a svalů''

"Dalo sa očakávať, že Konoha nebude mať pred nikým úctu. Ale nikdy by ma nenapadlo, že to otvorene priznajú pred iným Kage." Prešiel som okolo Azumu až k Raikage.

"Riichi, konečně doma. Obávám se, že z toho nebudeš nadšený, ale měl bys zamířit rovnou do zasedací místnosti, ráda bych, abys k věci řekl svůj názor." mírně jsem se pousmála a pak jsem se zase s vážným výrazem otočila k Azumovi.
"Více už ne. Nezajímá mne, co dál si myslíte a jak rád mi říkáte... Jako to bylo? Kotě?" ušklíbla jsem se.
"Vyřiďte Hokagemu, že příjdu do Konohy. Pokud možno zítra." vydala jsem se směrem do vesnice.
"Nemusíte se tu zdržovat, pokud se nepletu, na suvenýrech vám příliš nezáleží." s tím jsem zmizela. Čekala jsem, že Riichi půjde za mnou rovnou do Zasedací místnosti.

(Přesun)

"Ale ja," nemal som čas dopovedať vetu a Raikage už bola preč.
"Tešilo ma," prehovoril som na Azumu, "ale obaja vieme, že je to lož." Sarkasticky som sa usmial a kráčal do zasadačky.

(Presun.)

Se založenýma rukama jsem sledoval jejich odchod, po té jsem se zašklebil a vytáhl jsem si cigaretu, kterou jsem si zapálil a popotáhl jsem
když přišel na zemi člověk, objevila se pýcha
vyfoukl jsem hustý dým kouře
''když z člověka vznikl shinobi, vznikla ješitnost''
S ďábelským výrazem v mé tváři jsem se otočil a pomalu jsem vykročil a dal jsem se na cestu pryč z kumo
''a když vzniklo zlo, lidé si začali vážit dobra''
pohodil jsem vlasy a zmizel jsem v temnotě

Kráčal som dlhé dni a noci nespočetne nevedel som to ani spočítať.Moja rodina moja vesnica ma zradila obrátili sa mi všetci chrbtom.Vesnica si ma nevšímala a moja rodina už somnou vraj nemá strpenie rozhodol som sa ju opustiť aj nájsť si nový smer nový domov priatelov.Prišiel som pred bránu Kumokagure pozeral so sa na nu s udivom a vietor mi rozcuchal vlasy cítil som ako keby toto bola ta správna vesnica.Pomali som vkročil dnu a hned sa stopli stráže.Musím počkať až sa skončí nejaké zasadnutie a počkať na Raikage.Na svoju obviklu purtku povahu som nereagoval nejak zle sadol som si pri bráne na zem a čakal som až sa dostaví.

Zletel som dole a zoskočil medzi tým vták zmizol v dyme a ja som už len kráčal popri stráži a mal som nasmerované do kancelárie Raikage-sama...
(presun)

Prehodil som cez seba plášť a použil techniku na skrytie chakry. Predstavil som sa ako obchodník z malej dediny pri hraniciach s Kumo a stráže ma pustili z dediny.
...
Zastal som na kopci neďaleko od Kumo. Mrzí ma, že musím opustiť rodnú dedinu, ale inak to nejde. Snáď si v dedine uvedomia, že Everest-sama bol pre dedinu iba hrozbou. A Shitaku začne konečne mysieť sám...
Otočil som sa a kráčal do sveta.

(Odchod.)

Cestou som si dával pozor aby ma nikto nesledoval.
Takže idem na to!

(Presun)