Lesy před Konohou

Celou noc jsem na tom stromě seděl , ale noc byla klidná.* Asi se už nevrátí...to je dobře...sám bych je asi neporazil... * pomyslel jsem si a seskočil dolů na zem.Trochu jsem se oprášil a vydal se zpět do Konohy.
Přesun

Objevil jsem se v jednom z lesů a aktivoval svůj Sharingan.Utíkal jsem prostě kam mě nos zavedl,dokud jsem nevylétl z lesa.Dopadl jsem asi dva metry před ní a pozoroval Konohu,která se rozprostírala asi kilometr přede mnou.Tak kdepak jsi Nawaki?Copak o mě ještě nevíš?Popoběhl jsem na vysoký kopeček,tak abych dostatečně viděl na Konohu a čekal jestli si mě někdo všimne.

Po chvilce sezení jsem usoudil že saké je nejlepší cesta,tady si mě nikdo nevšimne jako vždy jsou neschopní.Obrátil jsem se směrem k lesu,přivolal jestřába,počemž jsem na něj naskočil a a zaměřil zpět.(přesun)

Právě jsem se procházela lesem a snažila se vyčistit si hlavu od starostí. Náhle jsem si všimla, že ze stromu visí hlavou dolů Keita. Ani mě nepřekvapilo když se o pár sekund později plácal na zemi. Můj odhad byl správný. Stoupla jsem si za něj, založila si ruce na prsou a sledovala ho, jako kdyby se jednalo o politováníhodnou atrakci. Čekala jsem, až se otočí a všimne si mé maličkosti.

Za hlavou se mi objevila velká, modrá kapka...
"Neřvi, jsi snad schizofrenní maniak nebo co?" popošla jsem blíž a měla v plánu ho urychleně probrat z té diskotéky, pokud se nevzpamatuje sám od sebe.

"Co tu proboha vyvádíš? Plašíš lesní zvěř v okruhu pěti kilometrů? Nebo se snažíš vymyslet originální způsob sebevraždy?" neodpustila jsem si rýpnutí a ten rozzářený pohled v jeho očích mě vůbec nepřekvapoval. Je hrdý snad na jakýkoliv trapas, kterého se dopustí... Nepochopitelné.

Můj výraz zůstával stále stejný. Váhala jsem, jestli se snaží být vtipný, nebo vymýšlí výmluvu, na zamaskování jakési nekalosti. Třeba se tímto způsobem učí zakázanou a extrémně nebezpečnou techniku. Nebo si možná vymyslel tuhle pohádku, aby mě rozesmál? A nebo... a to se mi zdá nejpravděpodobnější....

Nebo je to opravdu takový idiot.
"Zkusil jsi postel?"

Sledovala jsem jeho počínaní a divila se, jak může být někdo tolik tupý.
"Pokud mě paměť neklame, jsi ve službách Hokage. Jakožto shinobi z Konohy máš právo o bezplatné ubytování. Ta ubytovna sice není nic moc přepychového, ale myslím si, že je to lepší než si zlámat vaz v lese."

"Stačí když uvidí mě a moje dokumenty." pravila jsem, jako by se jednalo o nejjednodušší věc na světě.
"Nechápu proč jsi mi to neřekl dřív, ode dneška budeš spát jako člověk, krásný pocit že?"

Pozvedla jsem jedno obočí a v mé tváři bylo poznat, že padne otázka.
"A jaký problém?"

"Náhodou, hm..." zavrčela jsem a zatvářila se, jako kdybych měla v plánu ho na místě zabít. Ostatně, všechno by se tím vyřešilo. Mám dvě možnosti. Buď ho nechat ať spí na větvi, na což nemám srdce, nebo to zaplatit a vydírat ho tak dlouho, dokud mi ty peníze nevrátí a nebo...

Ho ubytovat u nás doma....

Poslední nápad jsem zamítla okamžitě. Z nějakého důvodu mi to připomnělo má geninská léta, kdy náš dům připomínal spíš hotel. Hlavně díky Shijin.
"Shinobi by se měl umět ovládat za každé situace." pravila jsem, i když jsem věděla, že mě ty nervy občas ujedou. Ale aspoň mimo misi a ne v dosahu drahého zařízení, které bych mohla zničit.
"Dobrá tedy, co mám s tebou dělat. Pomůžu ti. Ale od zítřka začneš plnit jakoukoliv misi, i kdyby se týkala čistění odpadu a venčení psů a ty peníze mi vrátíš."

Proč se do něčeho takového vždycky namočím právě já?

Spíš naozaj blbá...
"Nestojím o fanklub, šetři si energii na plnění misí." bůhví proč se mi v hlavě objevila vize toho, jak Keita pronásleduje jakéhosi čokla, který se mu vysmekl, a zdrhá. Hned na to byla vize přesně opačná, a sice Keitu pronásledovala zubatá bestie, která potřebovala cokoliv, jen ne hlídání. Spíše zvýšenou ostrahu... Tohle bude hrozné...

"Co děláš magore?!" také jsem vykřikla, neméně zhrozeně. Instinktivně jsem mu vrazila facku a udělala několik kroků dozadu. Chvíli jsem stála jak opařená a zírala tupě před sebe. Když ze mě šok poněkud opadl, došlo mi, že jsem to asi přehnala.
"Gomene..." špitla jsem. Přece jen moje "Facka juuken no jutsu" je trochu jiné kafe.

Pohledem jsem sjela na zem, kde se válel Keita, který byl momentálně lehce mimo.
"Ehm... pardon, ale na opalování není vhodná doba. Měli bychom jít zařídit tu ubytovnu."