Lesy před Konohou

Zírala jsem na něj. "Cože? Jakože já? To jste se musel splést."

"V tomhle jsem se nespletl holčičko." stále jsem sharinganem zíral na toho chlapce, kdykoliv připraven použít svou iluzi.

Holčičko?! Raději jsem mlčela.

"Pojď zpátky se mnou." podíval jsem se na chlapce.
"Než se tenhle rozhejbe, už jsme mohli být dávno zpátky. Asi ztratil řeč."

"A-ano hokage-sama." nějak jsem neměla sílu mu odporovat.

"Tak šup." stiskl jsem pevně hůl a šel do vesnice.

Omluvně jsem se podívala na Takera. Sklonila jsem hlavu a šla jsem za hokagem.

Seděla jsem na jednom z prvních stromů, který se nacházel v těsné blízkosti u brány do Konohy. Z plných plic jsem dýchala ten čerstvý vzduch, neobohacený o nemocniční pach. Zády jsem se opírala o kmen stromu a cítila se jako znovuzrozená. Kochala jsem se výhledem na noční Konohu. Natáhla jsem před sebe dlaň, jako kdybych na ní měla prsten, který si zaujatě prohlížím. Ve skutečnosti jsem však byla zabraná sledováním toku čakry, obohacené o fuutonovou podstatu.

Musím na sobě zapracovat. Tentokrát mám zase o důvod víc.

Kolem rukou se mi objevila bílá záře. Měla jsem pocit, jako kdybych ruce vystavila studenému a velmi silnému proudu větru. Pomocí byakuganu jsem sledovala tvar čakry. Ne, není to typický juuken. S tímhle čakru nezablokuju. Ať se snažím sebevíc, tu špičku nevytvořím ale... předtím mě to pořezalo. Takže nějaké zvláštní účinky to má. Jen zatím netuším jaké.

Zrušila jsem techniku a šla se projít do ulic Konohy.

přesun.

U Takera se z lístků poskládal vzkaz.

Spoiler:

Po přečtení se lístek rozpadl.

díval jsem se na Hokageho a odcházející Shiz, zamrzelo mě to, a dostal jsem zlost, zmáčkl jsem silou ten krystal co mi dala. pak jsem si všimnul vzkazu zle se pousmál a odešel (přesun)

Procházela jsem se po lese.
Neměla jsem kam spěchat ani co dělat. Odhrnula jsem si z čela neposlušné vlasy a rozhlédla se. Kousek dál se mi jedno místo zalíbilo. Bylo stejné jako celý les, ale strom byl jeden z nejmohutnějších. Přikrčila jsem se, odrazila a posadila se na jednu z větví. Přes závěs listů jsem pozorovala oblohu.

Seskočila jsem dolů a oprášila si oblečení.
Ve vlasech mi také uvízlo pár lístků, ale ty jsem mohla dát pryč cestou.
Zamířila jsem zpátky k vesnici.

(Přesun)

vstúpil som do lesa a ľahko a ironicky som sa pousmial Hmm tu by to šlo došiel som na pôdu kde nebolo veľa stromov rozložil zvitok a začal čítať

Dočítal som zvitok Predsa len by som mal odtiaľ ísť neviem nič a obranu keby ma prepadli
zbalil zvitok a odišiel
(presun)

Procházela jsem se lesem a vnímala energii kolem sebe. Impozantní, vskutku impozantní. Řekla jsem sama sobě a procházela se dál. Pohrávala jsem si s shurikenem, co jsem měla v ruce a vzpomínala na "Den Zneužití".. Snad už se mi bude dařit lépe. Řekla jsem zase sama sobě a vydala se do Konohagakure.

Hledaly jsme s Doyma a Jirady našeho souklanovce Katsu.

Doyma:
''Shiki-sama:neměly bychom kontaktovat hokageho?''

Jirady:
''Ano Doyma má pravdu''


Divné necítím žádný pach po Katsu-sama

''Hokageho jsem informoval o tom aby totu prohledaly když neodpovídal tak sem přídu osobně je to přeci skoro náš bratr!''

Běžel jsem pomaleji přes lesy. Ale ale..Pobavíme se.

Pomalu ale jistě jsem jej doháněl

Celá rozzuřená jsem běžela s kunaiem v ruce lesem.

Spoiler:

Doženu Tě, ty sv*ně! Šeptala jsem si furt dokola. Uviděla jsem ho.
Azumo!!! Zařvala jsem na něj, aby zastavil.

V běhu jsem překřížil prsty.
"Kage bunshin no jutsu." vytvořil jsem dva klony, kteří se schovaly a připravovaly past. Pak jsem se nechal dohnat.

(Já se bojím Nechci abych se do té pasti chytla já xD)

kso, co chce ta Zafina musel jsem jí nyní ignorovat a zaměřit se na boj, doběhl jsem k Hebimaruovi ''hra skončila'' popotáhl jsem kouř z cigarety

"Vážně?" olízl jsem si dlouhým jazykem rty.

Ignoroval mně. Tak to přehání!!! Dohnala jsem ho a stoupla si neproti němu. Té odporné zrůdy vzadu jsem si ani moc nevšímala. Tak hele! Abyste věděl! Jste normální id*ot! Až teď jsem se Vám to odvážila říct! Tam! V té vesnici, je dítě, co ještě nevidělo svého otce! Kvůli Vám! Křičela jsem na něj a chtěla mu dát pěstí, místo toho jsem mu ale dala facku.