Lesy před Konohou

Poskakovala jsem v korunách stromů a zkoušela různé akrobatické prvky. Pro mě nic moc těžkého. Nakonec jsem se posadila na jednu větev a dívala se dolů. Kousek odtud tekla říčka a byl tu naprostý klid a ticho. Spokojeně jsem se opřela o kmen, dala si ruce za hlavu a zavřela oči. Relaxovala jsem a přemýšlela o všem možném i nemožném.

Poslední dobou jde všechno do háje. Ale já to tak nenechám...

Sokol přiletěl k Mikomi a přistál na jejím rameni. Jemně se jí zaryl do ramene a netrpělivě pohodil křídly.

Vzkaz:

Hmmm.... Co to? Průvan?

Otevřela jsem oči a škubla sebou, když mi na rameni přistál sokol.
"No jo no jo, vždyť už to čtu..." mluvila jsem k tomu opeřenci, zatím co jsem si od něj brala vzkaz. Dočetla jsem ho a pohladila toho netrpělivého sokola po hřbetě.

"No vidíš, už můžeš letět." neubránila jsem se úsměvu a šla směrem do kanceláře.

přesun.

Procházela jsem se lesem. Měla jsem předtím namířeno na cvičiště, ale nějak jsem měla chuť na dlouhou procházku.

Vyhrnula jsem si rukávy mikiny do třičtvrtě ruky. Konečky prstů jsem strčila do kapes. Pod každým krokem mi křupaly větvičky a šustělo listí.
Zhluboka jsem se nadechla. Dlouho jsem neměla žádnou misi. Sklonila jsem hlavu a vracela se zpátky do Konohy.

Přišla jsem do lesa. Vzala jsem si Takerův krystal a dala do něj svou čakru. posadila jsem se na kámen a čekala.

Přišel jsem do lesa a viděl tam tu holku kterou jsem vyděl v nemocnici.
Jen jsem se usmál a šel jsem k ní blíž.

Co bylo tak důležité, že se mnou chtěl mluvit. Nebo mě chtěl vážně jen vidět? byla jsem zabraná do svých myšlenek.

Ta je hezkáŘekl jsem si v duchu a zeptal jsem se jí.

Nechceš s něčim pomoct?

Otočila jsem se za hlasem. "Eh... ne nepotřebuji." rozpačitě jsem se pousmála.

"Shizuka Yoru." podívala jsem se na něj. "Nebyl jsi to ty v té nemocnici?" zajímalo mě.

Ano byl.Počkej tu hned se vrátim.Vylezl jsem na strom udělal malého ptáčka dam tam dopis a slezl jsem pak jsem mu dal povel rukou a on letěl přiletěl Shizuce na rameno a dal jí dopis.

Dopis:

Spoiler:

Dopis jsem si vzala a ořečetla. "Eh... hm..." nějak jsem se nemohla dobrat slov.
"Díky za poklonu." řekla jsem.
Kruci! Takeru, kde jsi?

Chci se zeptat,ale ty by jsi to nepříjmula a nic řekl jsem.

"Co jsi chtěl vědět? Za zkoušku nic nedáš." pokrčila jsem rameny.

"Ano, mám."

Pousmála jsem se. "Tak přátelé, klidně."
To tu budu trčet dlouho, než přijde. Hlavně, že to bylo důležité! Stoupla jsem si a protáhla se.

Dobře postavil jsem se hlavou dolu na větev

a čekal jsem s ní.

Pomalým krokem jsem šla hlouběji do lesa. Větve mi praskalo pod nohama a listí šustělo.

Šel jsem po stromech za ní.

Zamotala se mi hlava. Chytila jsem se jednoho stromu. Asi jsem měla ještě zůstat v nemocnici. Ne co to plácám! Vždyt to tam bylo k nevydržení. Zhluboka jsem se nadechla.

Počkej doufám,že jsi z nemocnice neutekla. zeptal jsem se a skočil před ní.