Jezero Kiri

Seděl jsem dál a pozoroval rybku.

Vstal jsem a šel za ní.
(Přesun)

Přišla jsem k jezeru. Vzduch byl zde vlhčí, jak se voda vypařovala od sluníčka. Zhluboka jsem se nadechla. Už odmalička mě táhla voda aniž bych předtím věděla, že ji budu v životě tolik potřebovat.
Posunula jsem si brýle na nose. Vyzula jsem si boty. Posadila jsem se na břeh a nohy ponořila do vody. Opřela jsem se o ruce, zvedla hlavu a dívala se na bílé obláčky na azurové obloze.

Skočila som presne do stredu jazera. Začala som nadvihovať hladinu, o chvíľku sa okolo mňa začali zdvíhať vlny, tancovali okolo mňa a ja som si to užívala.

Dívala jsem se na Yuuki. Nohy jsem vydělala z vody. Chvíli jsem počkala, než se mi vodá vsákne a ubula si boty. Prohrábla jsem si vlasy a posunula brýle na nose. Ruce jsem si založila na prsou.

Povšimla som si Kasumi. Voda ma k nej dopravila. "Umm...prepáč...kto si?" spýtam sa jej milo.

"Ty si mě nepamatuješ?" podivila jsem se. "Jsem bývalá studentka Kaita." počkala jsem, jestli si mě vybaví. xD

"Hoozuki....KASUMI!?" zakričala som a objala som ju. "Božéééé to bolo dávno! A ako sa máš teraz?" spýtam sa jej celá veselá.

"Takže přece..." naklonila jsem hlavu na stranu. "Hodláš si zavolat posili, nebo mě zajmeš sama?"

"Prečo?" podivím sa. "nemám ťa prečo zajať Kasumi. Stačí ak mi povieš čo tu robíš, budem sa ti snažiť pomôcť najlepšie ako viem." poviem jej a usmejem sa. "Nie som Kaito aby som sa hnala za každým Chuninom." a zasmejem sa.

Prechadzam sa a citam zvitok. Zrazu narazim do Yuuki Pardon ja som nechel zdvihnem svoj zvitok

"Oh...to je v poriadku...." pozriem sa naňho a premeriam si ho. "Nepoznáme sa?" spýtam sa ho a prestavím sa mu. "Som..som Yuuki Botan!" a usmejem sa.

Vyvalim na nu oci C..coze? Yuuki? Obimem ju Dlho som ta hladal...sestricka!

Zaklipkám očami a snažím sa odtiahnuť. "A- Asi ste sa pomýlil....nie som tá ktorú hľadáte...!?" snažila som sa dostať preč. "A- Ani neviem kto ste!" okríknem ho.

Urobim krok dozadu a prehliadnem si ju Nie! Nepomylil som si ta...modre vlasy...Prepac..ja som tvoj starsi brat Renji Botan Usmejem sa na nu

Pokrútila som hlavou. "Ale mne povedali že nikoho nemám? Nemôže to byť pravda..." poviem mu a cúvam preč. Cúvala som do vody, rýchlo som sa otočila a rozbehla som sa po nej preč. V strede jazera som okolo seba vytvorila guľu a vnorila som sa do vody.

"Hee??" Pozrem udivene na nu "Co je to s nou?" Rozbehnem sa za nou a zastavim sa v strede jazera a nahlas vzdychnem "Teraz som ju nasiel a uz mi zasa zmizla" Dam si ruku na xicht a jednym okom pozorujem jazero

Zjavila som sa za ním a spýtala som sa ho. "Najali Vás aby ste sa zbavili poslednej ochrany Kirigakure? Moja matka a otec mali len jedno dieťa..MŇA. Kvôli tomu som prišla o polovicu svojho života a aj naďalej oň prichádzam...tak prečo si zo mňa teraz robíte srandu?!" dodám nahnevane.

"Ja si srandu nerobim!" Pozrem na nu vazne "Neviem ako ti to mam dokazat...Mama a otec nemali len teba...ale aj mna. Nepoznas ma lebo nas od seba oddelili hned ako sme sa narodili"

"Ukáž že máš Suitongun! Zaútoč na mňa!?" poviem mu odhodlane a sama aktivujem Suitongun, na tvári sa mi zjavilo modré tetovanie. Chytila som sa za hruď, použila som ho príliš rýchlo a tak začal bojovať proti mne. "Takúto techniku....by nikto nechcel...." poviem Renjimu a kľaknem si.

Aktivujem Suitongun a na lavom lici sa mi objavi tetovanie "Suiton: Mizu rappa" vystrelim pred seba vodnu vlnu a pozreim na Yuuki "Tak uz mi veris?" Podam jej ruku

Vypľula som krv a pozrela som sa na jeho ruku. "Kde si bol doteraz....?" poviem a rozplačem sa.