Místo pro klan Hyuuga

Jeden z nejvýznamnějších klanů v Konohagakure samozřejmě potřebuje trochu soukromí. V odlehlejší části tunelů to tak vypadá jako vojenské ležení. Je tu několik stanů nahrazujících domovy. Malé, ale útulné. Jeden větší uprostřed slouží pro schůze rady, druhý větší pro hlavu klanu. Ostatní jsou menší, ale stále pěkné. Před slepou uličkou, do které se Hyuugové ukryli, hlídá vždy alespoň jeden z nich. Přes všechno nepohodlí přece tento klan nemohl upustit od svých tradic!

Dorazili jsme ke slepé uličce, ve které se to hemžilo lidmi. Děti kousek před námi hrály kuličky. Musela jsem se usmát. Držela jsem se vedle Rokura, aby nebylo pochyb, že je tu se mnou. Pozdravila jsem strážce našeho "ležení" a zamířila k jednomu ze dvou větších "stanů." 
"Konichiwa, mina!" pozdravila jsem. 
Otec tu nebyl. Zpoza jedné z plachet oddělujících místnosti vykoukla černovlasá, stále mladá a krásná žena. 
"Shijin-chan! Aino-san! A... jej, my máme hosta?" tvář jí ozdobil energický úsměv. Měla trochu rozcuchané vlasy a oči jí zářily. Vypadala sice na jednu stranu jako šílenec, ale jako milý šílenec.
"Mám tu čest ti představit svou matku," otočila jsem se na Rokura.
"Taura Hyuuga," zareagovala ta obratně a okamžitě zamířila k němu. 
Byla jsem zvědavá, co mu řekne, až se sám představí. A především, bude-li mít sundanou masku, co poví matka k jeho očím. Otec by reagoval hůř. Matka možná bude i nadšená.
"Aino-san by si s tebou ráda promluvila, Okaasan," podotkla jsem rychle, než by stihla mého společníka začít zpovídat.
Taura samozřejmě o incidentu za otcova předchůdce ve vedení klanu věděla také. Možná proto se jí na tváři na chvíli odrazil zamyšlený výraz, který ale za chvíli zmizel.
"Samozřejmě, Aino-san. Předpokládám, že necháme dětem soukromí a půjdeme do velkého stanu. Rada je stejně bůh ví kde a bude pěkné mít pro sebe zase jednou větší prostor, ne?"

Aiko Hyuuga
Prisla jsem spolecne se shijin i tim Uchihou. No jeho pritomnost mi nebyla prijemna ale ani se my nezdal nejak nepredvidatelny. Nechtela jsem jej soudit ale nikdy nejak slavne vztahy sme nemely.
Kdyz jseme prisli ke stanu no Hluboce jsem se uklonila Taure.
"Jiste Taura-Sama. soukromy bude mnohem lepsi. To ocem svami potrebuju mluvit neni pro cizi usi."
rekla jsem a cekala az skonci formalnosti.

Taura se na trochu delší chvíli zarazila.
"Uchiha, hm?" pozvedla obočí, pozorně si ho prohlédla. 
"Ty si prostě nedáš pokoj, že?" adresovala dceři nepatřičnou poznámku a pak se spokojeně usmála.
"Vítej," naklonila hlavu mírně na stranu, stejně jako to často dělávala Shijin. 
V mnohém si byly podobné. 
"Doufám, že nevadí, že vás musíme uvítat v tak skromném příbytku, Rokuro-san."
Zamyslela se.
"A kdyby se vrátil můj manžel, omluvte jeho podezřívavost vůči vašemu klanu, naše rodina velice lpí na tradicích. Až na mou dceru, samozřejmě, ale ta to má po mě."
Nervózní úsměv. 
"Ještě se určitě uvidíme, než stihnete utéct."
Když už se začala zamotávat do vlastní řeči, otočila se Taura k Aino.
"Pojďme, drahá," pousmála se. 
Vycítila, že žena před ní potřebuje alespoň trochu podpory. Koneckonců si sama nedokázala představit, že by někdy ztratila jednu ze svých dcer. 

Zamířily k druhému většímu stanu, ale po cestě ještě Taura ukořistila dva šálky čaje a samozřejmě i konvičku, ze které by si ho potom mohly doplnit. Tohle jistě bude na delší dobu.
Když se posadily uvnitř na připravené polštáře, postavila před Aino její šálek a přemýšlela, jak uvolnit atmosféru.
"Nemusíte se bát, Aino-san," poznamenala nakonec. "Věřím, že ať potřebujete cokoli, poradíme si s tím."
Ne nadarmo byla Taura první dámou klanu.

Já zatím s Rokurem ve stanu osaměla. Světlo svíček ozařovalo naprosto zrudlé tváře.
"Ettoo... Gomenasai," cítila jsem se jako malá. "Měla jsem tě upozornit na matčinu... výstřední povahu."
Svou matku jsem milovala, ale mnohdy mi dokázala pořádně okořenit život a stačilo jí k tomu pár slov. Jako například teď.

Aiko Hyuuga
Ta scenka byla trosku az komicka. Zive sem si dokazala predstavit jak se Shijin musi citit. Kdyz jsme dosli ke stanu rady. Nejak jsem tusila ze brzy tady budu stat znovu a ta myslenka my nebyla zrovna prijemna.
" Moc se omlouvam za vyruseni Taura-sama. A me jmeno je Aiko."
Spise sem to rekla az ted, Nepripadalo mi vhodne se o tom zminovat pred nekym jako byl Rokurem nic jsem proti nemu v podstate nemela. Zhluboka jsem jsem se nadechla a zacala.
"Jak vite Taura-Sama pred patnacti lety se byl muj syn unesen. Pokud to tak muzu nazvat. Ale mam takove podezdreni ze je ve vesnici. Pred par dny jsem potkala chlapce ktery by mohl by mim synem. Neco mi rika ze to muze byt on ale nemuzu to dokazat." Pri tech slovech no snazila jsem se tvarit klidne ale moc se mi to nedarilo. uvnitr me se odehravala emocni boure. nemluvilo se mi o tom snadno ale to zdrejmne chapala.
"Mozna uz jenom blaznim a proste se stim nedokazu vyrovnat a vidim sveho syna v kazdem chlapci." Tak ja jsem nepopirala ani tu moznost no spise jsem to rekla na rovinu. Potom jsem sedela a pozorovala jeji reakci.

Taura okamžitě zvážněla. Ainino představení přešla. Její jméno znala, už dvakrát ji oslovila, ale chápala, že žena musí být nervózní. O to víc, když se dozvěděla důvod její návštěvy. Zamračila se.
"Pokud má Byakugan, pak je to jasné," podotkla.
A viník by měl zaplatit.
Myšlenku si pro jistotu nechala pro sebe. Tohle bude jejího manžela zajímat. Konečně bude moci napravit chybu svého předchůdce.

"Málokdo je jako ona," pokrčila jsem rameny. "Je vlastně můj vzor. Nepotkala jsem nikoho, kdo by jí byl alespoň trochu podobný. Je energická v každé situaci, vždy dbá na to, aby podpořila otce a starala se o svůj klan a nikdy nikoho neodsoudí na první pohled nebo jen podle jména. To já neumím..."
Pousmála jsem se.
"Co by sis dal? Něco lehkého nebo raději teplou večeři? A co k pití? Čaj, kávu... saké?"
Snažila jsem se odhadnout, co by rád. Musela jsem se přece ukázat jako dobrá hostitelka, přestože jsme se nacházeli ve stanu.

Aiko Hyuuga
"Nejsem si jista nosi masku a slunecni bryle. Nevim jestli je to opravdu on. Ale spise mam strach pokud ma povahu po jeho otci. Muze to byt velky problem. Pokud udelame neco zavazneho muze to akorat odstartovat jeho vzdor nebo pohrdani klanem. Nechci aby se stalo neco takoveho. Ale toto muze nastat a toho se obavam."
Jen jsem si povzdychla nevedela jsem co delat ale proste jsem nemohla tak jednoduse volit.
"Jestli je ovsem ma Byakugan Chapu dulezitost pecete. Ale taky si myslym ze by mohl byt zarazen do tymu Shijin. Myslym ze stale zadny nema. Shijin by mohla proverit zdali je to on nebo ne. Chtela bych to udelat sama ale nedokazu jednat prirozene."
Zdrejmne jsem uz mlela jedno pres druhe ale to bylo pochopitelne. neslo jen o nekoho prece slo o meho syna.

Sledovala jsem, jak se rozmýšlí. Doslova jsem ho hltala pohledem, byla jsem neuvěřitelně zvědavá. 
Máta, hm?
"Něco takového tu určitě bude," pousmála jsem se.
K jídlu si nic nevybral, tak jsem se rozhodla, že dangem nic nezkazím. Před koupáním by stejně nebylo nejlepší si dávat nějaká těžká jídla a jakkoli byla Taura skvělá, vaření jí příliš nešlo. Sice by se neotrávil, ale asi by už o další jídla u nás nestál. Za chvíli jsem se objevila za jednou z plachet s jídlem i pitím. Sobě jsem si vzala jen sklenku vody, na nic teplého k pití jsem neměla chuť. Už tak mi bylo dost horko. 
"Tady to je," prohodila jsem a posadila jsem se na jeden z polštářů na zemi v čemsi, co mohlo být tím, co zbylo z mého pokoje. 
"Nuže," zkusila jsem rovnou i zapříst nitku hovoru. "Co říkáš na naši poslední misi? Mě na ní popravdě nejvíc překvapil ten začátek a to to, jak tě Hokage představila, přestože jsi ANBU. Zajímalo by mě, co jí v tu chvíli prolétala hlavou. Myslíš, že si myslela, že už se nikdy nevrátíme?"
Já z toho chvíli měla strach. Zajímalo mě, jak na tom byl on, i když bych chápala, kdyby se mi s veškerými pocity nechtěl svěřovat, znali jsme se chvíli.

Taura jen přikývla.
"Shijin je na tým příliš mladá, ale nakonec myslím, že je to dobrý nápad," povzdechla jsem. "Nikdo z nás se uvolnit nemůže a zapojovat do toho ještě více lidí by nemělo smysl."
Napila jsem se ze svého šálku. Své dceři jsem věřila, jistě, ale házet na ni tuto zodpovědnost? Chyby jiných lidí? Uznala jsem, že nemám na výběr.
"Zítra zajdu za Hokage. Pokud bude mít Byakugan, nebudu ale moct brát ohledy na jeho povahu, to víte, drahá," povzdechla jsem. "Bude muset dostat pečeť ihned. Jindy by to možná šlo nechat jít pomalu, vlastní cestou, ale nyní je těžká doba, Konoha je zničená... však víte. Nemůžeme si dovolit ztrátu jeho očí, kdyby se mu něco stalo. Vážně byste mu toto raději neřekla sama? Neměl by si o své matce myslet, že nechává jednat cizí, obzvláště ty, kteří mu dají pečeť."
Mluvila jsem jemným, podmanivým hlasem a samozřejmě podle svého nejlepšího přesvědčení.

Aiko Hyuuga
"Vim co tim myslite. Pravdepodobne on sam nevi ze patri ke klanu a pravdepodobne je ve vesnici uz par let. Jak se rika pod svicnem je nejvetsi tma." Tahle debata se zamotavala vice nez jsem chtela ale muselo to byt. Chapala jsem nutnost jednani ale taky sem vedela ze se k nemu bude mnohem tezsi dostat k nemu. Spise jsem si prala aby Byakugan nemel ale vedela jsem ze ma videla sem jeho oci i kdyz davno ale videla.
"Shijin je mozna mlada ale taky musi nekde ty zkusenosti nabrat. Rada bych mu rto rekla sama ale jak mate neco takoveho rict diteti po patnacti letech? Zkuste si predstavit sebe na mem miste."
Vedela jsem ze to Shijin zvladne prece jen byla Jounin. At tak ci tak.
" Omlouvam se pokud reknu neco nepatricneho ale neni to lehke o tom mluvit." Take jsem vzala salek a upila z nej trochu caje .
"

Pokrčila jsem rameny.
"Mě na pravidlech záleží téměř tak jako na přežití, možná stejně..."
Ani jsem nevěděla, proč mu to říkám.
"Byla jsem tak vychovaná. Hyuugové mají určité tradice a pravidla, které se dodržovat musí. Pak ovšem máme úctu i k dalším pravidlům a odmala ctíme osoby, vůči kterým máme cítit loajalitu, jako je Hokage nebo právě ANBU."
Pustila jsem se do svého jídla a podobně jako on jsem ho brzy spořádala. Odnesla jsem nádobí a když jsem se vrátila k němu, zůstala jsem stát.
"Přeješ si ještě zůstat zde nebo budeme pokračovat v konverzaci během procházky?" otázala jsem se.

Tauru z toho začínala bolet hlava. Opravdu nechtěla tohle nechávat na své dceři. 
To chce mít možnost hodit možný neúspěch znovu na hlavní rodinu?
Předtím si to zasloužila, ale Shijin rozhodně neměla zkušenosti pro vedení někoho, kdo vlastně nejspíš ani není čistokrevný Hyuuga. Bohužel. O to horší to bude. Tauřina dcera přikládala pravidlům a tradicím vskutku velký význam. A to obzvláště čistokrevnosti milovaného klanu. 
"Je to ještě chlapec," povzdechla. "Ale svou dceru znám. Pokud si bude myslet, že nějak ohrožuje už tak dost křehké bezpečí rodiny a ochranu Byakuganu, nebude s ním mít slitování."
Zavrtěla jsem hlavou.
"Mám z toho, popravdě, strach, ale je-li to vaše přání, odmítnout jej nemohu. Jen vás varuji, že pokud je to váš syn, může ho tohle vaše rozhodnutí stát život."

Aiko Hyuuga
"Byl to pouze navrh. Co se tyce peceti bylo mi jasne ze toto je nutne udelat okamzite jakmile se ma domenka potvrdi. Ale mysly ze zbytku veci by se mohl nechat volnejsi prubeh. Jsem si jista ze po case pochopi proc jsme to udelaly. ALe nutit jej aby se sem nastehoval a zil tady vedle nas by zdrejmne pouze napinalo vztahy. Toto jednani by mohlo pouze otevrit stare rany. Moc dobre vite jake kdysy byly vztahy mezi Hlavni a vedlejsi vetvi. A myslym si ze nepotrebujeme vnitrni boj v klanu. "
Vazne by to mohlo vest k roztrzim v klanu a situace uz je dost bidna i tak natoz jeste aby i nas klan byl v takove pozici ze nemuze verit nikomu.
" A vsak konecne rozhodnuti je na vas. pouze si myslym ze timto zpusobem bychom se mohly vyhnout i par problemum. Ackoliv si take myslim ze by se Shijin mela rozhodnout sama pokud si tento ukol bude chtit."
NAkonec jsem upila caj ze salku a opet jej polozila na stul.

"Souhlasím!" odvětila jsem nadšeně a zamířili jsme odtud pryč.

//Přesun

"Problémy mezi hlavní a vedlejší větví snad skončily," zamračila se teď Taura.
Aino se trefila do velice choulostivého tématu. 
"Sama pocházím z vedlejší rodiny, můj sňatek s Naotem jakož vůdcem klanu měl všechny nepokoje uklidnit. A již jsem vám řekla, přestože se mi to nelíbí, že pokud bude váš syn tyto problémy rozpoutávat, bude-li to opravdu on..." povzdechla jsem. "...pak je má dcera jednou z mála, kteří by neváhali těmto problémům předejít. Je mi to líto, není to jeho chyba ani vaše. Ale Hyuugové by se neměli křížit s jinými klany a už vůbec by pak neměli ohrožovat bezpečí celé rodiny pro jednoho člověka. Chápu, jak je to těžké, ale kdyby obětovat se znamenalo zachránit celý klan, udělala bych to."
Přestávalo se mi líbit, jak Aino mluví. 
Copak čeká, že bychom někoho s Byakuganem nechali žít jinde?! To je nemožné, naprosto nemožné!

Aiko Hyuuga
Me somotne se nelibylo co rikam ale chtela jsem se to nejlepsi.
" Taura-Sama omlluvam se. Rekla jsem co jsem mela na srdci. Konecne rozhodnuti je vsak na vas a to nezmenim." Vedela jsem ze nic nezmenim a taky jsem nehodlala prilevat olej do ohne. Nakonec jsem tam uz jen pouze sedela a cekala na jeji vyjadreni. Nekterym se nelibylo ze otcem mych deti byl nekdo mimo klan ale tyhle poznamky jsem vzdy ignorovala a nelamala si nad nima hlavu. Nakonec jsem trosku zavzpominala na svuj prvni tym ve kterem jsem byla. Nikdo by nerekl ze bych mohla byt s nekym skym sme se snazily jeden druheho prizabit. pri kazde misi nebo treninku. Ale i tak mi to vykouzlilo maly usmev na tvari ty vzpominky.

Pomalu jsem dosek mistu  kde sidlil slavny  klan Hyuugu no nejak se mi tu moc nelibylo ale to ted slo stranou. Ale Kiwi mi proste nasadila brouka do hlavy nakonec jsem dosel ke straznemu ktery se hned zacal vyptavat.
Strazny
"Co si prejes Chlapce vis ze tady nemas co pohledavat ze ano. Nemame tady radi cizince takze co tady chces?"

Shinjiro
Pod brylema jsem jen pretocil  ocima a jen sem ze sebe dodal.
"Preji si mluvit s vudcem klanu nebo s nekym z rady. Jinak bych se ani neobtrzoval sem chodit. "
Posledni vetu jsem dodal ironicky.
Strazny nakonec  dal videt nekomu jinemu. Aby me dovedl do stanu rady. Prece jen nemohl opustit svuj post. Nasledoval jsem  toho druheho. "Pane boze vesnice temer byla znicena a oni tady maji snad  soukrome obytne  prostory nez zbytek vesnice." proletelo mi mysly kdyz jsem se dival kolem na stany a obyvatele.  Nakonec me zastavil presd stanem a rekl at pockam.

Strazny
Vesel jsem do stanu a hlubose se uklonil. a nakonec stale v uklone mluvil.
"Omlouvam se Taura-Sama ale  presd stanem je mladik ktery si preje hovorit s hlavou klanu nebo s nekym z rady."  Stale v uklone jsem cekal na odpoved.

Shinjiro
Nervozne jsem stepoval pred stanem. No dvakrat jsem tady byt nechtel ale  pokud by to byla prece jen pravda je knim patrin tak jsem si byl jist ze by se to mohlo vyvinout v horsi vec nez jen nejaka pecet nebo co to melo byt. I kdyz me to netesilo ale take sem chtel vedet co jsem zac i kdyz  by to znamenalo ze byl muj dosavadni zivot pouze lez. Tak jsem tam pouze postaval a nervozne preslapoval a cekal  jak se to vivine.  No v hloubiy duse jsem  doufal ze semnou ani nebudou mluvit a poslou  me pryc. Ale to by bylo moc stesti najednou.