Místo kde sídlí klan Maireto

Tento zámek, je tady postaven, už od dob kdy klan přišel do oto, byl početný tak tohle bylo ideální řešení, není moc velký, ale dřív se tam vešel celý klan, pak začal vymírat.
Žiji tam více-méně sám, pokud nepočítám několik služebných, atd... rodiče se tam ukážou jednou za měsíc a to jen proto, aby zkontrolovali jestli tam nedělám bordel.
Je to postaveno na hoře a proto někdo bez atletického nadání klanu, nebo pokud neumí létat tak se tam dostane jen s těží. Je to celkem daleko od Oto, ale ne moc, kdyby potřebovala pomoci tak, aby se tam všichni dostali včas.
Až na jeden, nebo dva svitky o klanu je to všechno tady na zámku, jedna celý knihovna, ty dva jsou u otokage.
Scarlet:
Je to jedna ze služebných, ale ta nejvíc perverzní, když chcete mě, tak se většinou chová jako moje sekretářka, hlavně když spím, ale jak mě nikdo nepotřebuje tak je perverzní holka která mě jen otravuje jen a jen, proto tam jen přespávám.

Už značně unaven jsem doskákal po hoře až ke vchodu vešel jsem a řekl jsem jedné služebné ať mi ráno nachystají snídani, trochu větší a hoodně kafe, byl jsem uražený, ale zatím jsem to nedával najevo.
Došel jsem až do své ložnice a tam jsem se svlékl, umyl a šel jsem si hned lehnout, netrvalo ani 5 minut a spal jsem.

Vzbudil jsem se na posteli a relativně odpočatý. "Scarlet!" Seděla vedle mě na posteli, vzhledem k tomu že jsem spal nahý jsem protočil oči v sloup. "Scarlet? Můžeš i říct, co tady dop*dele děláš?!" Znova se usmála. "Hned se nečerti, došla jsem před minutou se snídaní...nevím na co hned nemyslíš." Zakroutila hlavou. "Jen aby...vím čeho jsi schopná, ale jinak díky, kafe je silný." Jak jsem dojedl tak jsem se oblékl, Scarletinu přítomnost jsem víceméně ignoroval, bylo mi to jedno když jsem nespal. "Jdu do knihovny, spálit další opsaný svitky, nikdo nebude mít o mém klanu informace." Scarlet přikývla a šla mě vyprovodit. "Hlavně se zase moc nezdržuj." Já jsem na ni mávl a řekl jsem ji ještě než jsem seskočil z hory. ":Jasně." (přesun)

Znova jsem spokojený vyskákal k zámku a tam už na mě čekala Scarlet s čajem. "Tak kolik?" Naštvaně jsem ji odpověděl. "Osm, tak moc, já tu Reinu zabiju!" Šel jsem i s hrnkem do svého pokoje. Dam jsem ho dopil, dal Scarlet a ta jen řekla. "Nezapomeň se svlíknout." A rychle zmizela. Já jsem se šel osprchovat a hned lehnout, zase nahý.

Vzbudil jsem se přesně když do pokoje vešla Scarlet. "Čau ospalče." Uvítala mě. "Já si to můžu dovolit, Reinu očividně nezajímám." Zívnul jsem si při mluvení a pustil jsem se do snídaně kterou mi donesla Scarlet. "Tak co dneska budeš dělat?" Při pití litrů kafe a papání hooodně velké snídaně jsem ji odpověděl. "Nevím, ale za Reinou určitě nepudu, možná strávím po dlouhé době den jen tady na zámku s tebou." No to je představa... Projelo mi ještě hlavou. Scarlet hned. "No to by bylo hezké..." Zaskočil mi zbytek snídaně. "Já půjdu ven..." Řekl jsem rychle oblékl jsem se vzal jsem si kápi a vyběhl jsem pryč, seskočil jsem z hory a běžel jsem směrem k Oto. (přesun)

Doběhl jsem zpátky stačili mi dva odrazy a byl jsem na hoře. Vběhl jsem do pracovny a vzal papír tužku a začal kreslit.
Po nějaké době došla Scarlet a dívala se mi přes rameno. "No to je dobře že jsi tady Scarlet, půjdeš něco nechat ušít."
Udiveně se na mě podívala. "Pro koho to je? A tohle bude průhledný? Ty jsi perverzní!"
Odsekl jsem jí. "Pro Reinu, ano tento kus bude průhledný! A já jsem perverzní!? To spíš ty! Já si z ní chci jen udělat srandu...jen doufám že si to nezačne oblíkat hned. Tím by mě dostala." Řekl jsem ještě trpce podal jsem jí 3 papíry a dobrou sumu peněz. "Běž někam kde je to kvalitní a řekni že je to pro Otokage, pak si něco kup i ty."
Scarlet si vzala papíry a peníze a odešla. Já jsem se vrátil do pokoje a přemýšlel jsem jak dlouho ještě budu mít od tréninku klid.
Pak jsem vyběhl na střechu a tam jsem se posadil s hrnkem kafe, díval jsem se do dáli a přemýšlel nad úplně vším, ale hlavně na jednu...

Jen jsem si sešel dolů pro černou knihu vázanou zlatem a vykládanou rubíny, celá byla napsaná jazykem Liduen Kvaedhí, no je tam skrytá technika a tu já chci najít, vyšel jsem zpátky na střechu a četl jsem si.

Dorazil jsem k hoře.
No tak tady by měl bejt, ale že bych tam měl vyšplhat to nevím jak.
Podíval jsem se na tu výšku.
Musí být způsob jak mu dát vědět.
Sednul jsem si a začal přemýšlet.

(Nechtěl by jsi slézt dolů nechce se mi šplhat nahoru )

(Ale jo )
Z té výšky jsem si všiml Mephista.
Slezl jsem do zámku, ukryl knihu a vyšel jsem ven, seskočil k Mephistovi a zeptal jsem se ho. "Co potřebuješ?"

Co všichni s tím představováním mají? "Jsem Arget." Měl jsem chladný hlas bez citů. "Ale teď by jsi mi mohl říct co tady pohledáváš." Pořád ten chladný tón bez známky citu.

"Máme misi, prozatím máme jít k hlavní bráně."
Odpověděl jsem a vydal jsem se k odchodu.
(Přesun)

"To je hezký že na mě Reina nemá čas, ale posílat mě na misi, no počkej, začínáš mě štvát..." Můj hlas tomu neodpovídal. Rozběhl jsem se k bráně, fyzičku jsem měl skvělou takže tohle by mě neunavilo nikdy. (přesun)

Doběhl jsem na zámek jediným skokem jsem se dostal až nad horu a dopadl jse až před bránu...stála už tam Scarlet. "Na tady máš kafe." Hned jsem si ho vzal napil se a šel s ním směrem dovnitř, ještě jsem však řekl. "Díky...jak jsi se tady měla?" Odpověděla mi za chůze. "Dobře...spala jsem u tebe v pokoji." Vyprskl jsem trochu kafe. "Cože?!" Usmála se na mě. "No máš tam velkou postel." "Pane bože." Došel jsem do pokoje, načmáral do svitku všechno co jsem zjistil a šel jsem si dát koupel...nahý...no Scarlet měla zase ero náladu. Vešla taky nahá k velké vaně a vlezla si do vody za mnou. Otevřel jsem jedno oko a lekl jsem se. "PANE BOŽE! Co tady děláš?!" Uchehctla se. "Neboj, dneska tě nechám už na pokoji." Oddechl jsem si a relaxoval, sice jsem vedle sebe měl nejúchylnějšího člověka na světe, ale nakonec jsem ve vodě i usnul.

Ráno jse se probil ve vaně a objímal jsem Scarlet. Zavolal jsem betty a ta ji usušila a uložila já jsem si všiml že můj melír se změnil. "Jo jsem vůdce klanu!" Křikl jsem a oblékl se do jinýho oblečení.

Pak jsem se s kafem v ruce vydal podívat na sochu toho maníka s hustým čírem(Madara) (přesun)

S bolavým kotníkem jsem vyskákal na vysokou horu a na vrcholu jsem bolestně zavrčel...Scarlet mi dala zase kafe...povídala si se mnou i když jsem už ležel v posteli...nakonec mě donutila nechat si ten kotník od ní ošetřit...zavázala mi ho, ale před tím mi na něj dala nějakou mastičku pak jen tak seděla vedle mě na posteli a povídala si se mnou, nerad jsem to přiznával, ale bylo to oje jediná kamarádka...já bych, ale byl radši bez kamarádů.

Ráno jsem se vzbudil...kotník už mě nebolel...měl jsem však jiné překvapení...Scarlet zase usnula u mě v posteli, oči v sloup, oblékl jsem se a šel jsem za otokage.

Vběhl jsem do zámku a hned dal Scarlet rozkaz aby mi šla pomoci a vylíčil ji ve zkratce co se stalo. Když jsme tak skládali knížky tak mě napadlo dát ji jednu z deseti knih. Všechny byly stejné, ale staré jako klan samotný a ještě víc. Byli to velké a tlusté černé knihy, jmenovali se Domia abr Wyrda. Byli zdobené zlatá písmem a několika safíry a rubíny. Pak jsem si ještě došel pro řetízek na který jsem si dal přívěšek a dal jsem si to kolem krku. Pak jsem i s horou knih odešel zpět k Otokage.

Došel jsem domů a šel jse si dát večeři, při tom jsem připravoval reině překvápko.

Prostě jsem odešel už před 30 minutama. (přesun)

Došel jsem k úpatí a do kamene jsem vyryl vzkaz.

Spoiler:

Poté jsem se otočil a vydal zpět.
(Přesun)