Les před Konohou

First topic message reminder :



Lesy před Konohou

Pozorovala jsem je z dálky - jakmile jsem zjistila, který z nich je ten, kterého potřebujeme, byla jsem připravena jednat. Všimla jsem si, že Keisuke upírá veškerou svou pozornost k Yoko, vyskočila vpřed a poskládala pečetě.
"Shouton: Suishō Rō no Jutsu."

Touto technikou jsem uzavřela Keisukeho do krystalové "vězení".

Tarioni Keisuke

Začal som sa v tom metať. Tlak mojej chakry a zvuku zároveň bol príliš silný aj na shouton, preto začal praskať a lámať sa.
"TOTO MA NEZASTAVÍ !"
Nebol som to ja a uvedomoval som si to. Robila to so mnou psychika spojená s bolesťami. Preto mi z očí stekali slzy. Dúfal som, že sa im podarí ma zabiť.

Ksakru ... zkusím stěny zesílit. Pokud to nevyjde, budu muset zkusit něco jiného.
"Shouton: Kurenai no Kajitsu."
Vězení obklopila další krystalová vrstva, tentokrát mnohem odolnější proti útokům zevnitř.

Tarinoi Keisuke

Začal som vrešťať ako nikdy predtým. Narástlo mi aj druhé klepeto a bol som v druhom stupni zvieracej prekliatej pečate. Chvost s klepetami likvidovali všetok kryštál zvnútra. Bolo jasné, že to už dlho nevydrží.
Zabite ma, prosím, kým sa ešte dá. Takýto život žiť nechcem.

Všimla jsem si další postavy a chtěla jsem se jí zeptat kdo je, ale nechala jsem to na později. Radši jsem jí poradila.
"Nesmí se k tobě dostat blíž, jak na pár metrů, pokud nechceš zemřít. Vytváří zvláštní zvukové frekvence, takže pokud bude stát blízko u tebe je konec.." Řekla jsem směrem k osobě. Neměla jsem potuchy, jestli mě slyšela nebo nějak na mou radu reagovala, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Já jí vyrovala.
Radši jsem zase o metr odskočila a stále si udržovala ten jistý odstup.
Co to z něj udělali? Zeptala jsem se sama sebe při vzpomínce na toho malého kluka. Tak moc ho změnili. Zakroutila jsem hlavou a znovu jsem si připravila písek.
Uživatel Shoutonu. Pomyslela jsem si, když jsem si všimla krystalového vězení. Ale moc louho ho to neudrží. Vyslala jsem před krystal písek v případě, že to prolomí, budu ho muset nějak zdržet.

Pohlédla jsem směrem k tě ženě a s poměrně vděčným výrazem kývla.
To je dobré vědět ... vězení je za chvíli v háji. No dobře.
Poskládala jsem další pečetě.
"Shouton: Hashō Kōryuu."

Zůstala jsem v bezpečí a z povzdálí draka vyslala směrem ke Keisukemu. Drak proti němu zaútočil - silně hlavou udeřil do krystalového vězení, čímž jej roztříštil a dostal se až ke Keisukemu.

Tarinoi Keisuke

Klepetami som sa stačil ubrániť, aj keď sa mi po chvíli polámali. Napriek tomu som neprestával a zaútočil som jedovatým chvostom na obe naraz.
"TERAZ !"

Do háje byl moc blízko a byl zatraceně rychlý. Pokusila jsem se uskočit, ale byla jsem moc pomalá, naštěstí se jedový ocas zasekl do písku, který mě pohotově chránil, takže jsem stačila jít do větší vzdálenosti, ale i přesto mě bolela z té bllzkosti hlava.

Využila jsem toho, že Keisuke zasekl svůj jedovatý ocas do písku a opět vyslala draka jeho směrem, aby na něj zaútočil. Zároveň jsem poskládala pečetě.
"Kesshō: Kyodai Rokkaku Shuriken."
Vyslala jsem jeho směrem spolu s drakem spoustu drobným krystalových shurikenů.

Tarinoi Keisuke

Narazili do mňa a moja stvrdnutá škorpiónia koža popraskala. Technika zvuku bola zrušená a ja som bol opäť normálny, akurát som si držal hlavu a ťažko sa mi dýchalo.
"Ja- ja- ďakujem. Ďakujem, že- že ste- že ste ma zachránili... Je tu totiž ešte niečo, čo som ti chcel povedať, Yo-chan. Pravý dôvod, kvôli ktorému ma tvoj odchod vtedy tak ranil."

"Toto sa mi rozhodne nechce počúvať."
Prebodol som ho zozadu hadmi vychádzajúcimi z mojej ruky.
"Dobrá práca."

"Kai."
Nechala jsem draka zmizet, seskočila ze stromu a přešla k Hirukovi.
Bylo to jednodušší, než jsem čekala ...

Tarinoi Keisuke

Vykašľal som krv a padal som na zem.
...Yo-ko-chan...
Vzhľadom na početné poranenia spojené s hadmi požierajúcimi moje vnútornosti som už dlhšie prežiť nemohol.

"Ke-Keisuke?!" Vážně to byl zase on? Normální člověk? Přiblížila jsem se o krok blíž. Bolest v hlavě zmizela. "Nemůžeš za to, co z tebe udělali.." Špitla jsem a pak vzhlédla. "Pravý důvod?" Zeptala jsem se překvapeně a přišla k němu ještě blíž. "Keisuke?!"

"Ten sa už nepostaví. Odchádzame."
Hadom som ťahal jeho telo za sebou a odchádzal som aj s Rin preč.

"Gomene.." Do očí se mi vehnaly slzy, ale hřbetem ruky jsem je setřela. Ksoo..
Zlostně jsem se podívala na osoby, co stály přede mnou. Zvlášť na toho, co propíchl Keisukeho těmi hady.
"Počkejte! Kdo jste?!" Sykla jsem. Míchala se ve mě bolest s lítostí a hněvem.
Měla by ses uklidnit, pokud nechceš, abych tě ovládl..
Zrovna tebe teď nepotřebuju. Nemám náladu Shukaku, ty tvoje rady si strč někam.
Věděla jsem, že měl pravdu. Ale nejradši bych si teď na někom potřebovala svoji zlost vybít. Ale oni jsou dva a ani nevím, co jsou zač.

Zčásti jsem k ní otočila hlavu a koutkem oka na ni pohlédla. Ale nezastavila jsem.

"Možná.." Nereagovala jsem na to. Ano, chtěl mě zabít, ale přesto ta vzpomínka na toho malého ustrašeného kluka a pak na jeho mrtvolně bledý obličej. Mrzelo mě to, ale už s tím nic neudělám. "Máš pravdu, možná bych vám měla děkovat, ale neptala jsem se vás na tohle. Ptala jsem se vás jednou, zeptám se znovu. Kdo jste?" Zaťala jsem ruce v pěst, ten chlap mi nějakým zvláštním způsobem lezl na nervy.

"Nie som nútený ti odpovedať, dievčatko."
Pokračoval som v ceste.

"Nemusíš, ale byla by to slušnost. Když už ses nám připletl do boje a rovnou ho i dokončil.." Ušklíbla jsem se a pak jsem pokrčila rameny. Jednou rukou jsem písek vrátila zpátky do tykve a tu zapečetila zpátky do svitku. Asi bych už taky měla jít.

Usmieval som sa.
Dúfal som, že sa mi ju podarí naštvať. Vidieť bijuu v akcii by bolo zábavnejšie, než bolo toto.
(Presun.)

Pohlédla jsem opět přímo před sebe a následovala ho.
(Přesun)

Zvláštní.. Zakroutila jsem hlavou. Se zvláštním pocitem jsem se vydala konečně zpátky do Konohy.
(Přesun)

Oprela som sa o jeden strom a na niečo som čakala.
"Dnes to vyzerá na peknú noc."