Les před Konohou

First topic message reminder :



Lesy před Konohou

"Mě nepřemluvíš." políbím ho na oplátku já. "Se mnou se nevyjednáva." pousmála jsem se.

"Ale, ale, ale prej nevyjednává." zasměju se
"Pár rad od doktora Takera, nepřepínat se, hodně odpočívat, trénovat málo ale intenzivně, zkoušet si pokecat s Yonbim a přemýšlet takticky." rozcuchám ji vlasy na hlavě

"Hej!" napučila jsem se. "Teď jsem ještě větší strašidlo!" prsty jsem si prohrábla vlasy.

"No jo malý strašidlo." usměju se
"Tak já půdju pomoct ségře, mazlíku, po svatbě se uvidíme možná i dřív uvidim jak se to bude stíhat. Kdyby si přece jen měla chuť se aspoň tajně podívat je to příští čtvrtek ve SLunečním chrámu za Amegakure. Jinak to nikde jinde neříkej nestojím o to aby jí to někdo skazil zbytečným útokem. Pa krásko a nezlob." začnu jí ještě víc vášnivě líbat a přitisknu si jí víc k sobě

Nemělo cenu říkat, aby nechodil. Dobře jsem věděla, že odejít musí. Polibek jsem opětovala a ruku na jeho zádech jsem sevřela v pěst.

ucítil jsem na zádech tu pěst, abych jí líp uvolnil sjel jsem jednou rukou ze zad na její pevný zadeček a jemně ho stisknul

Tělem mi projelo vzrušení. Přitiskla bych se k němu ještě víc, kdyby to bylo možné.

"Tak jo, dávej na sebe pozor, zase se ozvu." políbím jí naposledy a pomalu se od ní odtahuju

Marně se přemáhám, abych po něm nenatáhla ruku. Chci ho! Chci ho mít nablízku, dotýkat se ho, líbat ho.
Rukou jsem mu jsela po paži až ke konečkům prstů.

chytil jsem její ruku a políbil jí, pak jsem si jí ještě naposledy přitáhnul k sobě a políbil krátce na rty
"Měj se maličká." usměju se a odcházím

Se smutným výrazem jsem ho pozorovala.

ještě jsem se otočil a mávnul jí než jsem nadobro zmizel (přesun hostinec)

Opřela jsem se o strom. Chvíli jsem se dívala na místo, kde ještě před chvíli stál.
Když jsem si uvědomila, že nic neudělám, tak jsem se pomalým krokem vydala do vesnice.

Kľačal som pred mŕtvym telom Kaori Rin.
"To je prúser, prišli sme o šéfku. Skutočne som ju chcel počuť dlhšie rozprávať. Zaujímalo by ma, čo asi tak boli jej posledné slová."

Kumogakure Anbu
"To vôbec nie je vtipné, Samata-san. Mali by sme to ísť nahlásiť raikagemu, predsa len tu došlo k závažnej vražde."

Kumogakure Anbu
"Poznám ťa síce iba chvíľu, ale už teraz som sa naučil, že je zbytočné snažiť sa ťa presvedčiť. Na to si až príliš tvrdohlavý. Rob ako chceš, beriem jej telo domov. Ty by si sa mal tiež čoskoro vrátiť, raikage totiž vie byť aj zlý."
Vzal som rozkladajúce sa telo Kaori Rin a zmizol aj s ňou.

"Ak by sa každý staral výhradne sám o seba, bolo by o všetkých postarané. To je moje motto."
Zdvihol som sa a šiel. Mal som namierené do Konohy.
Ako prvého navštívim svojho bývalého kolegu. Isto sa na mňa už tešíš, Tai-kun.
PRESUN

Probíhala jsem lesem, držela se hřbetu Yuniiku, na kterém nesla i Hokageho.
To nás značně zpomalovalo.
Se šíleným úsměvem jsem běžela dál a pak, když jsem slyšela kroky pronásledovatelů jsem se zastavila a čekala. Na tváři mi hrál pobavený úsměv.
Vytáhla jsem kunai a přiložila ho Hokagemu k hrdlu.
"Ani se nehněte!"

Zastavila jsem se a pozorovala ji.

"Ale Ashi-san. Proč vyvádíte takové věci?" pravila jsem a zvedla ruce tak, abych ukázala, že nemám zbraň.

Hlavně klid... Assasina přeříznout nesmí...

"Myslíš?" doběhl jsem před ně a podíval se na Ashi. Soustředil jsem čakru do Shisuiho sharinganu a začal jí podsouvat myšlenky.
Pusť ho, odhoď zbraně a pojď blíž. Assasina nám vrať.

Zastavil jsem se a podíval se kdo všechno jí stihl sledovat. Sakra, toto nevypadá dobře.

"Nejsem tak hloupá, abych se vám dívala do očí." sklopila jsem pohled a nůž trochu přitlačila. Na čepeli se objevilo pár kapek krve.
Šíleně jsem se rozesmála.
"Jděte dál! Jděte ode mě dál Nikdo nemá právo říkat mi, co mám dělat!"

(Tahle schopnost má výhodu, že se nemusíš dívat do očí )

Raději jsem začala ustupovat, když jsem viděla tu krev. Do háje! Kdyby ho na chvilku pustila, tak ji mám. Ale tohle je příliš riskantní.