Les před Konohou

First topic message reminder :



Lesy před Konohou

"Jak dlouho se chcete schovávat?" řekl jsem a vylezl z krku.

Dopadnu na zem a začnu dělat pečetě.
"Chidori Eisō" Pošeptám a oba dva propíchnu.

Když jsme zaslechli chidori, tak nás nebohá Enma zachránila a vytvořila uvnitř dřevěné zdi pevnou klec, do které Chidori narazilo.

"Uf.."

Z aktivoval jsem Shosen jutsu a vyléčil Enmě zranění.
"To bylo ofous..ale..přišel jsem o Kusagani..Musíme jít." zakroutil jsem hlavou.
"Orochimara se nebojím, ale nemá smysl, když tady teď budeme."

"Dobře..teď!" udělal jsem pečeť, nejdřív zmizela zeď a se slovy:"Dávej na sebe pozor." já.

Enma zmizela, já udělal klona a hodil do vzduchu kouřovou bombu. Pak použiju Shunshin a objevuju se u brány Konohy.

"Tak ho máš, Orochimaru. Teď jdeme zpátky.. nepomůžeš mi s ovládnutím démona?"

"hM Hm..Možná ti pomůžu." zasmál jsem se a odešel. (přesun.)

Odešel jsem taky.(přesun)

Objevila jsem se těsně před Konohou. Nechtěla jsem do ní vstoupit dřív, než si tohle vyřídím.
Zastavila
jsem se. Schválně jsem si vybrala tohle místo. Stromy byli pořád na
některých místech zničené, jak tenkrát zuřili bijuu.
Cítila jsem celou tu dobu, co jsem šla tu chakru za sebou. Moc dobře, jsem věděla komu patří.

Tarinoi Keisuke

Sledoval som ju, ale nijak nedával najavo svoju prítomnosť.
Ak chcem začať nový život, musím sa v prvom rade zbaviť všetkého, čo akokoľvek súviselo s tým starým.

"Tak vylez.." Řekla jsem rezignovaně. Věděla jsem, že tam někde je. Ta chakra byla cítit všude a Shukaku mě na ní upozorňoval víc, než kdy jindy.

Povzdechla jsem si a nehodlala jsem se mu omlouvat nebo se hájit. Ale něco jsem mu říct musela.
"Byli jsme malí, ustrašení geninové. Domluvili jsme se, že nemá cenu bojovat. Ano báli jsme se odejít do svých vesnic, ale přece sis nemohl myslet, že na to nikdo nepřijde? Že tam zůstaneme navždycky? Jednou se tohle muselo stát.." Řekla jsem a podívala jsem se na něj. "Jak vidím, utekl jsi ze své vesnice a přišel sis vyřídit účty.." Na chvilku jsem zmlkla. "Máš pravdu. Je to minulost, měli by jsme náš boj jednou a pro vždy ukončit.." Ušklíbla jsem se a držela si od něj dostatečný odstup. Nevěděla jsem, jak moc se změnil. Nevěděla jsem, co všechno můžu očekávat. A navíc ta chakra.. To se mi nelíbilo. Vůbec se mi to nelíbilo.

Tarioni Keisuke

"Možno že ty si to brala takto, ale u mňa to bolo iné. Bol som pokusný králik, zatiaľ čo ty si si užívala život so svojimi kamarátmi a kamarátkami."
Otvoril som ústa a začal som vydávať strašný zvuk, valiaci sa na Yoko.
Konkrétne šlo o techniku Zankūkyokuha s tým rozdielom, že sa zvuk valil z mojich úst a nie z rúk.

"Co to zatraceně j .." Nestihla jsem to doříct, protože mě rychle obalila koule z tvrdého písku. Bylo ho málo, protože jsem ho nestihla dostatečně získat z hornin, ale byla jsem za tu rychlou reakci vděčná. Odskočila jsem ještě o několik metrů dál. Písek zmizel, když jutsu zmizelo a já jsem rychle vytáhla z brašničky svitek.
Doufám, že se s ním naučím rychle.. Pomyslela jsem si a prudce svitek rozevřela. Kousla jsem se do prstu a něco na svitek napsala než jsem složila pečetě a svitku se uprostřed dotkla.
"Kuchiyose no jutsu" Řekla jsem a místo svitku se tam objevila tykev podobná té, jakou měl tehdy Gaara-sama.
PiliKKa nezklamala. Usmála jsem se a jedním pohybem jsem tykev odzátkovala. Písek se z ní rozprostřel kolem mě. Rychle jsem ho na Keisukeho poslala a byla jsem překvapená, jak je neuvěřitelně rychlý. Ale jedno mě překvapilo ještě víc. Jeden kousek písku, nebylo ho moc, ale přesto se ovládal ještě lépe. Gaarův písek! Překvapeně jsem vydechla, ale nemohla jsem se nad tím kochat déle. Měla jsem na práci důležitější věci.

Tarioni Keisuke

Zatváril som sa prekvapene, no stačil som vytvoriť pečať. Niečo sa stalo, piesok ma obišiel.
"Nezáleží na tom, aký rýchly je tvoj piesok, zvuk je rýchlejší."
Využil som chvíľku prekvapenia a než ma stihol piesok chytiť zozadu, doskočil som až k Yoko. Nebol som od nej príliš ďaleko.
"Cítiš to neprirodzené chvenie ? Spôsobuje ho skutočná absolútna obrana, ktorá v neskutočnom rozsahu prekonáva tú tvoju. Vzniká kmitanie hmoty, ktorá toto kmitanie odovzdáva hmotným časticiam v prostredí, ktoré ho obklopuje. Vo vzduchu nastáva zhusťovanie a zrieďovanie častíc, ktoré postupujú ako vlna rýchlosťou zvuku. Počet týchto zhustení a zriedení za sekundu sa nazýva frekvencie. Nehovoríme tu o obyčajnom zvuku. Práve stojíš necelých 5 metrov odo mňa. Pociťuješ úzkosť a miernu bolesť žalúdka. Jeden jediný krok bližšie ku mne a zažiješ ukrutnú bolesť hlavy. Nadmerné decibely jednoducho ničia zmyslové bunky vo vnútornom uchu. Nasleduje ušný šelest, ktorý sa prejavuje ako zvonenie, pískanie alebo hučanie. Hluk sa ako jeden z najväčších stresových faktorov podieľa na zvyšovaní krvného tlaku, hladiny cukru a cholesterolu v krvi. Negatívne ovplyvňuje nervový a hormonálny systém, funkciu srdca aj mozgu, spôsobuje poruchy trávenia aj látkovej premeny, navyše znižuje všeobecnú odolnosť organizmu. Ale to ešte stále nie je všetko. Ak prídeš do priameho kontaktu so zdrojom, čiže so mnou, tvoj mozog a srdce vypovedajú funkciu. Som jediný, kto to dokáže. Toto je totiž výsledok experimentovania na mojom tele."

"Heh.." Ušklíbla jsem se, no upřímně byla jsem z toho dost zmatená a vystrašená. Vážně jsem se cítila špatně, ale dávala jsem to za vinu něčemu úplně jinému než zrovna zvuku. Něco mě napadlo, ale radši jsem ustoupila.
"Absolutní obrana? Lepší než ta má? Nepodceňuj sv=ho nepřítele.." Řekla jsem a odskočila jsem od něj zase dál. Opravdu nepotřebuju zástavu srdce jen z toho, že postoupím o kousek blíž k němu. A ještě ke všemu ta jeho rychlost! Přemýšlej! Okřikla jsem se v duchu. Musíš nějak zamezit tomu, aby se zvuk dostal do tvého těla. Něco zkusíme. Nemůže se úřece vyhnout všemu. Poslal jsem písek přímo za něj. Obklopil mu nohy, roztáhl se i do stran. Pokud uskočí, písek ho lapí. Uvidíme, jak si poradíš s větrem. Ušklíbla jsem se a rychle poskládala pečetě.

Mezitím, co na něj letěl vítr písek vyčkával. Pokud na něj stoupne okamžitě ho chytí.

Tarioni Keisuke

Naozaj som pred vetrom uskočil. Keďže som s pieskom nerátal, nechal som sa chytiť. Vlastne, ani som veľmi neuvažoval, to nikdy nebola moja silná stránka, dokázal som vysvetliť iba svoje techniky. Vedel som, že mám problém.
Ten jej piesok je odporný. Musím sa ho nejako zbaviť.
Než som ale stačil niečo urobiť, začala ma bolieť hlava.

Past sklapla. Usmála jsem se a zvedla jsem ruku pomalu do vzduchu, čímž jsem dala jasně najevo, že písek se mu začal rozšiřovat po těle. Nakonec mu koukala jen hlava.
Bylo to až moc rychlé.. Pomyslím si zaraženě, než sevřu dlaň v pěst a špitnu. "Sabaku Sousou.." Písek se rozprskne kolem a já vyčkávám, jestli je vážně po mém nepříteli. Nemohl to přežít, nebo ano?

Tarioni Keisuke

Polovica môjho tela bola pod vplyvom prekliatej pečate. To bola moja jediná záchrana. Vytrčil som ju z piesku. Namiesto ruky som však mal obrovské klepeto. Piesok sa rozpadol.
"Prvý stupeň zvieracej prekliatej pečate ! Viac ako 30 operácií som strávil tým, že ma premieňali na monštrum ! Čo ty o tom môžeš vedieť ?!"

Byla jsem hodně překvapená. Rychle jsem zase odskočila dál, protože mě rozbolela hlava.
Klepeto?! Zamyšleně jsem se podívala na jeho ruku. Prokletá pečeť? Tohle není dobré..
"Mezí mě, co se ti stalo a máš pravdu. Nevím, jak se cítíš.." Chtěla jsem ještě něco dodat, ale radši jsem mlčela. Nemělo to stejně cenu. Povzdechla jsem si a písek zase stáhla. Takže tohle nezabere, budu ho muset použít aspoń na obranu.
Radši jsem vyčkávala. Nevěděla jsem, co v téhle formě dokáže.

Tarioni Keisuke

Vzadu sa mi začal objavovať chvost. Bol v tvare škorpióna, naplnený jedom. Odrazil som sa obrovskou rýchlosťou od stromu a klepeto vibrovalo silou zvuku.
"Nemôžem ! Nemôžem !"

"Škorpión?" Překvapeně jsem vzhlédla, ale mezitím, co jsem se snažila potlačit svůj výraz překvapení Keisuke zmizel. Do hajzlu.. Stačila jsem vytvořit písečnou zeď a celé svoje tělo jsem obalila písečným brněním. Aspoň by to zmírnilo náraz. Nevěděla jsem kde je, byl tak rychlý, tak jsem stěnu radši postavila všude kolem mě. Obezřetně jsem se rozhlížela. Pokud bude u mě moc blízko, ten zvuk mě zabije!