Les před Konohou

First topic message reminder :



Lesy před Konohou

Strnula jsem. Nečekala jsem to. Cítila jsem, jak mi začínají červenat tváře. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, ale nevidala jsem ze sebe ani hlásku.

"A jsme zase u toho," otočím si ji na mě a chytím ji kolem pasu a přitáhnu blíž
"Že by jsme tě zase rozmluvili, maličká?" ušklíbnu se

Štvalo mě, když mi říkal maličká nebo prcku, ale nechala jsem to momentálně být.
Nedívala jsem se na něj. Nechtěla jsem aby na mě cokoliv zpozoroval.

"Och co se to děje, že moje princeznička nemluví? Co se stalo?" zvednu ji jemně bradu, aby se na mě podívala

V očích jsem měla smutný výraz, který hraničil s bolestí. Nepromluvila jsem, měla jsem pocit, jako bych měla sucho v ústech.

ten výraz se mi ani za mák nelíbil.
"Může za to ségra? Mám já dát pětadvacet na holou? Řekni co ti udělala?" pohladím ji po tváři

Zakroutila jsem hlavou. I když jsem na ni byla naštvaná, nechtěla jsem to "prásknout". Tep se mi zrychli a dech též. Nebyla jsem si jistá jestli je to kvůli jemu nebo něčemu druhýmu?

"S tebou dneska není žádná řeč, jsi v pohodě? Dozvěděla jsi se také o té svatbě?" nakousnu tedy nové téma doufajíc že už konečně promluví

"Pokud myslíš to, že za mnou přišla jen kvůli ni, tak jo." procedila jsem mezi zaťatými zuby. "A já ji vyhodila." dodala jsem.

"No sláva, konečně jsi promluvila. to chce odměnu." nakloním se k ní a vášnivě jí políbím

Zavřela jsem oči. Rucema jsem mu sevřela vestu a přitiskla jsem se k němu. Nechala jsem se ovládnout chtíčem a polibek jsem opětovala.

přerušil jsem náš polibek
"Ale, ale, ale něco za něco, řekni mi co se stalo a dostaneš další." usměju se na ní. vezmu jjeí ruce do svých a odvedu ji ke stromu kde se posadíme
"Tak spusť." pobídnu ji

"Co přesně chceš vědět?" optala jsem se ho. Cítila jsem teplo z jeho těla.

"Všechno chci vědět, začni tím, kdo tě tak vykolejil, proč si mi nic nechtěla říct." přitáhnu si jí za pas k sobě a čekám

Pokaždé když jsem mu byla nablízku jsem nebyla schopná slova. Vždycky jsem zrudla a mlčela, protože bych ze sebe nevydala ani hlásku. Což nastalo i v tomhle případě.

"Bože maličká, to mám odejít?" usměju se

Vzala jsem ho za vestu. "Ne!" vyhrkla jsem ze sebe. Sklonila jsem hlavu. Olízla jsem si suché rty.

"No tak povídej, přípravy na svatbu začínají nabírat obrátky a já v tom ségru nechci nechat, pověz mi všechno ať už se stalo cokoli jsem chápavý." pohladím ji po vlasech

"Hm..." řekla jsem rozhořčeně. "Přijde za mnou a chce se usmířit a pak z ní vyleze, že za mnou přišla jen kvůli tomu, aby mi řekla o svatbě! Jako by ji vůbec nic nedocházelo!" mluvila jsem víc než bych měla.

"Jako bys jí neznala co dál?" pobízím ji

"Vždycky mě tak vytočí!" povzdechla jsem si. "Potom..." vzpomněla jsem si na výhružku. "Už nic." zašeptala jsem.

povytáhl jsem obočí
"Potom co?"

"Potom už nic." zopakovala jsem.

"Jste se ségrou úplně stejný ani jedna neumí lhát a obě jste paličatý až hrůza."

"To ti tu mám začít brečet, že umírám a Yonbi mi vyhrožuje smrtí?!" netušila jsem, kde se to ve mě vzalo. "Že všem ubližuji, protože dostatečně neopětuji jejich city!" později jsem si uvědomila, co jsem řekla a hlavu jsem si schovala do dlaní.