Půlnoční údolí

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 23:11

First topic message reminder :

Půlnoční údolí - Stránka 2 Images?q=tbn:ANd9GcSxMDFtsdgOiosib57M93W0NrwBRICvzEQjKnp24bQ5t_cT5vm7

Místo v roklině daleko za hradbami vesnice. Neustále zahaleno neprostupnou mlhou, tiché a chladné, věčně zastíněné staletými větvemi stromů.. celkem slušně děsivé a taky nebezpečné místo, nikdy totiž nevíte, co se za další skálou schovává..

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 13:14

Hovorí sa, nezahrávaj sa z ohňom, spáliš sa. Príliš som sa hral s Bohom Krvi a takmer ma odmenil úchvatnou smrťou. Jedno som vedel, že ho už tak využívať nebudem, nie za takúto cenu, cenu kedy som takmer prišiel o ňu a to by bolo pre mňa hotové peklo! Zacítil som ako ma zastavila, v momente ako som zacítil jej telo na mojom chrbte, do žíl akoby sa mi vliala nová sila, a len s úsmevom som odvetil. "Neboj sa, ak chceš, môžeš ísť zo mnou.." Odvetil som, prestal som sa triasť ako osika, môj krok sa ustálil a vyšiel som zo spálne, kráčajúc k obrovským schodom.

pro Kaomi Wed 26 Jun - 13:51

Stále jsem ho objímala a pak povolila sevřetí. Nechtěla jsem mu tím udělat žádnou bolest, i když na mě to bylo stále dost divné. Chytla jsem mu ruku a dala si jí kolem krku, aby se mohl o mě podpírat. Samozřejmě jsem mu držela tu pravou dál od srdce které měl poškozené. "Jasně že jdu...Ale...Máš na sobě jen ty svoje...velmi roztomilé trenýrky." Začervenala jsem se při pohledu na ně. Byl strašně moc roztomilej když byl tak oslabený a polonahý. Pomalu jsem s ním kráčela dolů se schodů a podpírala ho, aby nijak nespadnul. Bože můj co to tu děláš Kaomi! Křikla jsem na sebe v duchu. Toto jsem rozhodně nebyla já, nikdy v životě jsem se k nikomu takto nechovala, nezáleželo mi na lidských životech, ale u něj jako bych byla někdo jiný. Samozřejmě že jsem byla rozhodnuta své city nikomu krom něj neukazovat, stále jsem měla chuť si někoho zabít, ale teď tu byla jiná situace, která mě zaneprázdnila a vlastně i docela znervózňovala.

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 14:45

Pomohla mi naozaj dosť, hrdosť mi nedovoľovala ukázať že nevládzem, napriek sile ktorú do mňa jej prítomnosť vliala, chodiť sám som poriadne nevládal. Moje kroky viedli vonku, ale tentoraz druhým smerom, presnejšie na záhradu kde sa nachádzalo obrovské jazero s trochu porasteným vodopádom. Tam som sa pokúsil vyprostiť z jej jemného objatia, ktoré pre mňa bolo trochu hardcore, už tak som bol slabý, nie ešte oslabený. To som by nevládal ani len podvihnúť jej voľnú ruku. "Hádam si nemyslíš že sa pôjdem kúpať oblečený.." Pousmial som sa znova veselo, farba pleti sa mi vrátila, znova bola ľudská a bielka boli čisto biele.

pro Kaomi Wed 26 Jun - 14:57

Celou dobu jsem o nechala ať se o mě opírá a když jsme došli někam na zahradu, nadzvedla jsem na něj obočí. Já měla za to že se jde do nemocnice když je pán opravdu vážně zraněn! Bylo to takové podivné. Strašně moc jsem si chtěla vlézt za ním do té vody, problém byl v tom že jsem si i uvědomovala že před chvilkou byl polomrtvý a teď se chtěl rochňat cvok v nějakém jezeru. Stála jsem tam jak dřevo a házela na něj vražedné pohledy. "Shiro? Jedno si zapamatuj...Mě se neodporuje! Nikdy!" Zablýsklo se mi v očích po tom co jsem to řekla. Měla jsem založené ruce na prsou a probodávala ho pohledem. Do té nemocnice musí, prostě jo, nechtěla jsem riskovat že by se stalo to co v noci, protože další takový šok bych ani já nemusela vydržet a odpadla bych i já, kdybych ho ztratila, ztratila bych i smysl života který jsem právě dostala a to jsem rozhodně nechtěla!

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 15:02

V momente ako sme sa dostali k jazeru a ona nešla zo mnou do neho, sám som totiž nemohol a odovzdane som sa oprel o ňu. Bolo to divné, ale zato som vážil príliš málo nato aby ju to porazilo, okamžite po oslabení som sa postavil, sám na vlastné nohy z jej pomocou a s úsmevom som jej ukázal k jazeru. "Toto je lepšie ako nejaká nemocnica.." Ona to nevedela, to jazero tu nebolo len tak pre nič, za nič.

pro Kaomi Wed 26 Jun - 15:13

Když se mě najednou podepřel, zůstala jsem stále jak prkno stát a jen se na něj dívala. Pak jsem ale jen prokoulila očima a podepřela ho. "Lepší? Jak nějaké jezero může být lepší než nemocnice ty truhlíku." Povzdechla jsem si. Fakt jsem nechápala proč se teď chce koupat. Problém taky byl ten že já na nějaké magic vody, nebo cokoliv co bylo nad shinobiho nevěřila, proto mě ani nenapadlo to že to jezero není jen tak obyčejné.

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 15:51

"Normálne.." Pousmial som sa a zapozeral sa. Dúfal som že mi konečne pomôže, dostať sa do vody, ku ktorej som taký slabí nemal vôbec možnosť sa sám dostať.

pro Kaomi Wed 26 Jun - 15:55

Když jsem viděla ten jeho výraz, chvilku jsem se jen mračila, ale pak jsem roztála jak zmrzka. I když jsem na sobě stále měla kraťase a tenké vasilko, i přes to jsem s ním šla do té vody. "Jestli se ti ale něco stane tak si mě nepřej." Řekla jsem to o něco potišejc a šla dál do větší hloubky, kde jsem vodu už měla kousek pod ramena a stále jsem ho podpírala.

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 16:21

Pocítil som dno jazera, vedel som čo presne musím robiť, prečo toto jazero patrí naveky Ochítom. Vedel som že s mojim smrteľným zranením, dlho nevydržím, pousmial som sa aj tak a otočil sa na Kaomi. "A teraz.. choď, musím tu byť len ja.." Naznačil som jej čo sa asi udeje, následne som začal sám pomaly kráčať k vodopádu.

pro Kaomi Wed 26 Jun - 16:27

Když najendou šel sám, zamračila jsem se. Vylezla jsme z vody, byla tu zima, takže jsem vylezla a sedla si k jezeru, při čemž jsem si prohrábla vlasy. Bála jsem se o něj ale musela jsem mu dát svou důvěru, věřila jsem že ví co dělá a proto jsem jen čekala co se stane. Musím mu věřit...prostě ano.

pro Tenshi Ochita Wed 26 Jun - 16:44

Protože jsem Shira měla označeného, nedělalo mi moc starostí ho najít. Vlastně téměř žádné, šla jsem přímo, jako bych přesně věděla, kde se nechází.
Neměla jsem ráda, když chodil na taková místa, jako jsou tato, ale věděla jsem, že nemám právo mu něco zakazovat, i když jsem to častokrát potlačovala. Byl pořád jenom laej brácha a já ho chtěla ušetřit zbytečních problémů..
Právě teď jsem ho hledala celkem klidně. Kinshi mi sice stále vrtal v hlavě a já se kvůli tomu spojeně usmívala, no můj bratr pro mě byl důležitý a chtěla jsem mu vynahradit ten trénink..
Sotva jsem doběhla poblíž starého sídla, bůhví proč jsem zvážněla. To místo jsem neměla ráda a téměř nikdy jsem sem nechodila. Co může Shiro dělat tady..?
Trvalo mi jen chvíli, než jsem se dostala k jezeru, oné dívky jsem si vůbec nevšímala, protože jsem jí považovala za jednu z těch lehkých, jakých si Shiro vodil domlů stovky, no svého bratra jsem uviděla hned. Nedalo mi to..
"Shiro!"

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 16:57

Zdesil som sa keď som započul ten hlas za mnou. Ten hlas ktorý volal moje meno, ten hlas ktorý patril Tenshi. Hlas staršej ségry v tichu. Ja som to ale nemohol už zvrátiť, dobre vedela čo sa deje uprostred vodopádu kam som mieril, ale nemienil som od toho ustúpiť. Konečne som našiel dôvod žiť. Nenechám sa oň obrať, a aj keby to znamenalo že sa mu podpíšem. "Gomenasai.." Prehovoril som po chvíli, keď som sa zastavil a keď som dosiahol hranice vodopádu, otočil som sa. Vtedy jej pohľad padol na moje telo, ktoré na chvíľu bolo v priezračnej vode vidno. Diera v hrudi, rana, úplná strata krvi, bledosť na pokožke a takmer mŕtve oči. Umieral som a preto som vstúpil do vodopádu kde som to chcel ukončiť. Vodopády sa po sekunde zafarbili mojou krvou, kedy som sa vo vode rozpustil na obrovskú mláku, v ten okamih celé jazero zmenilo farbu na krvavo červenú. Shiro Ochíta, umrel? Prečo som to urobil? Konečne som pochopil lásku! Urobil som to kvôli dvom na brehu, kvôli sestre a kvôli .. Kaomi!

pro Tenshi Ochita Wed 26 Jun - 17:07

"Nii-chan!!" slyšela jsem vlastní, hysterický výkřik. Doběhla jsem až k jezeru, zastavila se až u hladiny, ledová vody mi omývala kotníky, ale mohla být sebe studenější, vůbec jsem ji nevnímala. Nechápala jsem, co se to děje... nebo spíš proč dělá tohle.. Znala jsem to jezero a znala jsem ten prastarý rituál.. ale proč!
"Shiro, Shiro!!" křičela jsem, ač mi chladný rozum kalkuloval, jak žalostně jsem jako sestra pohořela. Tak moc jsem toužila, aby to nedělal, aby nedělal tu obrovskou chybu!
"Vrať mi ho.. VRAŤ MI HO!" ruce jsem měla v pěst a v očích se mi zračila nevýslovitelná zloba, strach a snad i zoufalstvý. Dívala jsem se do nebe, jako bych se zbláznila.. nezblíznila, jen jsem byla bezradná!

pro Kaomi Wed 26 Jun - 17:26

Půlnoční údolí - Stránka 2 Bth_tumblr_mhnpnbZZoy1rby56yo1_500_zpsbf44a700

Vše se událo tak rychle. Nechápala jsem co to Shiro dělá, myslela jsem si že mu tak bude líp, ale když se jeho tělo najendou ztratilo a místo průhledné vody se objevil proud krve, zastavilo se mi srdce. N-ne... Ihned jsem si stoupla a běžela směrem k vodopádu. Tu dívku co sem přišla jsem nepoznala. Netušila jsem kdo to je, záleželo mi jen na Shirovi. Když ale nebyl, když zmizel tak najednou jsem pocítila takovou úzkost, bolest ve svém srdci jakou jsem nikdy nepocítila. Z očí se mi ohromě rychle vyvalily slzy, které nepřestaly téct. Necítila jsem pomalu ani své srdce bít, jen jsem cítila tu ohromnou bolest kterou jsem nikdy nechtěla ani pocítit. Stála jsem krvavé vodě u vodopádu a chytla se za hlavu. Bolest přecházela i tam. Měla jsem ten pocit že vše nabere jiný směr, že mě dokáže změnit, ale když jsem viděla jak zmizel...vše se v mé hlavě rozplynulo. Go..Gome...Gome-... Ani vé své hlavě jsem to nedokázala říct celé, nedokázala jsem nic říct. Stále jsem doufala že je toto nějaké genjutsu, nějaké mocné genjutsu do kterého mě někdo chytil a toto bude jen sen. V kleče na vodě, s hlavou kterou mi drtily ruce jsem se nadechla a vše vypustila ven. "S-SHIROOO!" Hned po tom jsem položila ruce na vodu. Měla jsem chuť umřít, chtěla jsem umřít. Když jsem pocítila...ano, když jsem poprvé něco k někomu cítila a nejednou to ztratila, bylo to horší jak dřív. Nebylo už nic co mě tu drželo, nic co by mělo smysl. Chci tě zpátky...zpátky...HNED! Stékaly mi stále slzy že jsem pomalu ani nic neviděla. Byla jsem rozhodnutá, byla jsem připravená umřít, jen jsem nechtěla zpáchat sebevraždu, chtěla jsem umřít rukou klanu Ochita, chtěla jsem za Shirem, i kdyby to mělo znamenat že umřu, byla bych s ním.
Otočila jsem pomalu hlavu k té dívce která se tak nápadně podobala jemu, docvaklo mi to. Nejen že to byla jouninka z vesnice kterou jsem viděla i od vidění ale věděla jsem že je to jeho sestra, už jen proto že jsem slyšela jak na něj zavolala. Proto jsem si kolíbavě stoupla a šla pomalu k ní. Tvář mi zahalila tma, neviděla mi do ní, nemohla vidět. Nic jsem neříkala, byla stále daleko aby mě slyšel , jen jsem šla jak tělo bez duše k ní.

pro Shiro Ochita Wed 26 Jun - 17:31

"Konečne.. Konečne späť na slobode!" Ozvalo sa hlbokým hlasom spod jazera, hlboký hlas prílivu obrovskej masy krvi, a len Tenshi vedela, kto to môže byť. Trvalo iba chvíľu, keď sa uprostred jazera objavila nová postava, postava z krvi, vyzerala ako démon a v rukách držala Shira. Shiro.. s mŕtvolne zavretými očami a zaschnutým úsmevom, netrvalo to dlho a Boh Krvi ho obalil krvou, a nechal vcucnúť do seba, čím ho doslova pred ich očami pohltil. "Kaomi.. Tenshi..." Ozvalo sa z démona, náznak že Shiro ešte žil, náznak že bojoval s obrovskou vôľou, s démonom, s Bohom Krvi aby ma o Kaomi, ktorú som miloval, a Tenshi, ktorú som mal najviac rád, neobral. Nedovolím, aby mi zobral moju prvú lásku, osobu ktorú som .. MILOVAL! Ani moju sestru, s ktorou som chcel konečne zažiť súrodenecké puto! Nedovolím ho obrať ma o moje lásku a sestru, nie tie dve nie, to by bolo peklo!

Půlnoční údolí - Stránka 2 American_Vampire_Lord_of_Nightmares_Vol_1_2_Textless

Půlnoční údolí - Stránka 2 American_Vampire_Lord_of_Nightmares_Vol_1_2_Textless

r]

pro Kaomi Wed 26 Jun - 17:51

Když se ozval jakýsi hlas, mé tělo se otočilo, ale hlava mi už vůbec nepracovala. Podívala jsem se co se děje. To co se stalo, měla jsem prázdný výraz. Jen z očí stále tekly slzy které nešly nijak zastavit. Ruce jsem měla svěšené dolů a němým pohledem jsem pozorovala co se děje. Když jsem ale uslyšela hlas Shira, v očích se mi zablýsklo a mé slzy nabraly většího objemu. Netušila jsem co to je za monstrum, jen jsem pociťovala silný tlak kolem sebe, soustředila jsem veškerou chakru do jedné techniky. "KOTOMI SHIREN!" Křikla jsem a kolem mě se rozvířila voda. Tak moc psychiky, námahy a propracování jsem ještě nikdy do této techniky nedala. I kdyby to byl sebevětší bůh, musel se chytit, prostě musel. Nemohla jsem žít bez Shira, nešlo to a tak bych pro to udělala i sebevětší bláznovství, abych ho dostala zpátky.

pro Tenshi Ochita Wed 26 Jun - 17:54

Cítila jsem, jak mi bezradně stékají slzy. Tolik bezmoci.. "Shiro.." tichý sten, který mi přešel přes rty, zatím co jsem se držela za hlavu a dívala se na tu věc. Vzpomněla jsem si na babičku, která nás před jezerem vždy varovala.. vzpomněla jsem si na otcovo uctívání Boha krve.. tolikrát jsem o tomhle rituálu slyšela, tolikrát jsem o něm přemýšlela.. ale Shiro...
Té dívky a její techniky jsem si nevšímala.. věděla jsem, že nezabere. Kdo mohl přemoci boha..? Věděla jsem, že ani já sama bych neměla sebemenší šanci, pokud bych bojovala..
Ráznými kroky jsem se rozešla k démonu. Cítila jsem strach? Ne, jen jakýsi respekt.. on nám dal tu úžasnou schopnost a taky ji mohl vzít, mohl vzít i daleko víc, ale slepě jsem šla, protože držel mého malého bratra.
"Nech ho jít.." procedila jsem skrze rty. "Dám ti svůj život, ale nech mého bratra žít!" stála jsem sotva metr od něj, rudá voda tiše šplouchala kolem mě. Oči jsem upírala na tu zrůdu, která měla právě Shirův život v hrsti. Co jsem mohla udělat, abych mu pomohla? Nic víc, než život jsem nabídnout nemohla..
Stále mi ještě tekly slzy a přece se můj pohled změnil. Znala jsem boha vlastního náboženství a věděla, že na něj milosrdnost neplatí.. můj pohled byl plný odhodlání, dala bych za něj cokoliv..
"Nabízím ti můj život za jeho, tak ho zachrań!" pořád jsem svírala pěsti.

pro Shiro Ochita Thu 27 Jun - 8:03

Bol to Boh a na neho nemalo Genjutsu úplne žiaden účinok, aj keby sa tu objavil samotný Itachi, nepomohlo by to. Zasmial sa, ozval sa hlboký a studený smiech, smiech plný ošiaľu a radosti z bolesti ktorú mohol dvom Shirovým milovaným osobám spôsobiť. Vyrazil dopredu, obrovská a mohutná postava z krvi si to začala mieriť k Tenshi ktorá mienila obetovať svoj život za hlupáka, mysliaceho si že ma dokáže využiť. Zastavil sa priamo pred ňou, pod Tenshi sa rozvírila krv, sama cítila ako jej vlastná krv v žilách bublá, ale skôr ako ju stihol Boh Krvi zabiť, zastavil sa, stuhol a z hrdla vyslal hrdeľný rev, rev ktorý musel trhať každému v okoliu dušu. 5 Shirov sa začalo zhlukovať do pentagramu, 5 Shirov stálo okolo Boha krvi, klony a v strede, v Bohovi stál originál. Vytvorila sa pečať, pentagram, obrazec na zemi. "Valar.. Dohaeris.." Prehovorili všetky postavy okolo, Boh sa začal rozpúšťať v krv z ktorej vzišiel, a tá krv začala vyplňovať Shirovu dieru v srdci. Netrvalo dlho, a Boh vstúpil do Shira, kde ho Shiro spútal a prinútil.. ho usídliť sa v ňom. Takto skrotil samotného boha, čím sa stal jeho služobníkom, ale aj využívateľom jeho výhod. Dlho to netrvalo, po obrade sa klony rozprskli, voda sa znova stala vodou, vodopád sa prečistil a Shiro v bezvedomí znova padol na dno jazera.

pro Kaomi Thu 27 Jun - 10:59

Věděla jsem že mé genjutsu zřejmě nebude fungovat, ale v tuto dobu jsem dělala rozhodnutí bez myšlení. Bylo mi jedno co použiju na toho boha, chtěla jsem zpátky jen Shira, ať to stojí co chce. Najednou jsem se ale zastavila a koukala jak jde k Tenshi. Stála jsem nemluvně na místě, koukala jsem se co se děje a pak jsem se zamračila. Není možné aby mi odešel...Někdo tak jiný, tak odlišný od ostatních odejít nemůže. Zamračila jsem se a rychle se otočila na toho boha. Najednou se ale objevil Shiro, nebo spíš jeho klony. Při pohledu na to co se děje se mi do očích znovu nahrnuly slzy, spousta slz. V samém středu jsem na konec viděla jak se mu rána na srdci zaceluje a on se ponořil. Ihned jsem skočila do vody na které jsem stála a chytla ho za ruku. Při tom plavání znovu na hladinu jsem si něco uvědomila. Nikdy...Bych si nepomyslela že jsi takový cvok. Ne...Já se rozhodla...Jsi můj, navždy. Stále jsem ho držela, až jsem ho dotáhla na hladinu vody. Věděla jsem že jako holka co nezná jeho sestru bych jim měla dát prostor a proto s velkou těžkostí jsem se od Shira kus oddálila, i když jsem tak moc nechtěla. Ničilo mě když jsem od něj musela ustoupit, ale i na to že jsem všechny nelítostně zabíjela jsem věděla že rodinné pouto je důležité.

pro Tenshi Ochita Thu 27 Jun - 15:52

Zavřela jsem oči a donutila se potlačit všechny projevy, které jsem v tu chvíli měla na jazyku.. nekřičela jsem, ani neplakala, věděla jsem, že to, co udělal, už nezměním..
Pohlédla jsem na tu dívku, která, jak bylo zcela očividné, měla k Shirovi stejně silný vztah, jako já. Překvapilo mě to, protože Shirovi známosti nebývali delší než pár dní.. no spíš nocí. Dívala jsem se, jak ho vytahuje z vody, jak od něj s neochotou ustupuje a přesně v tu chvíli, kdy jsem sledovala jeho prázdný, bledý obličej, jsem se hrubě kousla do rtu, abych znovu potlačila hysterický křik.
"Shiro, ty idiote..." položila jsem mu prsty na krk a nahmatala pulz. Krev proudila, to bylo hlavní.. položila jsem dlań na jeho čelo, a když jsem ji pomalu spouštěla, ztvrdly mi všechny rysy ve tváři. "Bude žít." ale za jakou cenu.. Zavřela jsem oči.
Při pohledu na dívku a její vyděšené oči, nedokázala jsem se donutit promluvit. Ne, neřeknu jí pravdu. Shiro, to už musíš sám..
"Měli bychom ho odnést domů." konstatovala jsem a přehodila si jednu jeho ruku kolem ramen. Čekala jsem, že mi pomůže. "Prosím tě, aby jsi nikomu o tomhle.. incidentu neříkala." nevěděla jsem, co by tomu otec řekl. Musím si s Shirem nejprve promluvit v klidu.. "Mimochodem, jsem Tenshi."

pro Kaomi Thu 27 Jun - 16:35

Celou dobu jsem si připadala jako kdybych zadržovala dech. Skoro mi až z adrenalinu nebilo srdce a dívala jsem se na Shira, který ležel bledý na zemi s takovým extrémě vyděšeným pohledem. Stále jsem doufala že je živý a když mi to jeho sestra potvrdila, najednou jsem jaksi zhluboka vydechla, byla to úleva.
Vstala jsem a ihned jak ho podepřela jsem se k ní přidala i já a jeho druhou ruku jsem si přehodila přes rameno. Natočila jsem hlavu na jeho obličej a pousmála jsem se. Bála jsem se však toho co udělal, jaký to vše mělo smysl, byla jsem z toho dost zmatená. Pak jsem se podívala na jeho sestru. "Nemám ani komu, ani kdybych měla, toto by se neměl nikdo dozvědět..." I když jsem nevěděla co to vše mělo znamenat, i já si byla vědoma toho že to nebylo jen tak něco a proto jsem držela i jazyk za zuby. Když se mi představila, pousmála jsme se. Já její jméno už znala, ale nějak tak mě to uspokojilo že se představila. "Um...Kaomi." Kývla jsem na ní a také se představila. Měla jsem ale pocit že na nějaké dlouhé vybavování zatím není čas...Pak někdy bude, ale teď u mě převládal strach o Shira a proto jsem nebyla ani tak moc schopna slova.

pro Tenshi Ochita Thu 27 Jun - 18:00

Vděčně jsem se pousmála, ač jsem tohle většinou neměla ve zvyku, ale značně se mi tím ulevilo. "Ochitové jsou na svá tajemstvá skoupí.." zamumlala jsem nakonec tiše, protože mi přišlo divné někomu vysvětlovat, jaké to je u nás v rodině, protože nikdo, kdo to nezažil, to nemohl pochopit. Nebo to jsem si alespoń myslela.
Věděla jsem, že teď už je Shiro mimo nebezpečí a jen si musí pořádně odpočinout, no možná právě proto jsem se zase tvářila tak odtažitě, jako bych toho kluka v bezvědomí, kterého jsem podpírala, ani neznala. Přemýšlela jsem, jak všechno tohle ututlat před otcem.. třeba by pomohla máma? Mračila jsem se.
"Hmmm... tak jdeme.." zavelela jsem nakonec a pomalu se rozešla z tohohle místa, které po dnešním dnu budu mít zjevně ještě méně raději, než doposud..
(Přesun všichni tři)

pro Sponsored content

Půlnoční údolí

Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí

Re: Půlnoční údolí