Ruiny kanceláře

First topic message reminder :

Pozůstatky bývalé kanceláře, která je teď vybrakovaná a pustá. Ale jen na první pohled, každý den tu Raikage na očích vysedává stále, právě kvůli tomu, že kancelář se nachází na nejvyšším bodě uprostřed vesnice. Vidí tady do blízkého okolí a případné nebezpečí je odtud schopno odhalit hned.
Říká se, že to, co je nejvíc na očích je často dost přehlíženo. Raikage tu má ale pro jistotu i tajnou únikovou cestu vedoucí přímo do hor.

Pomalu jsem se zvedl ze země a pohlédl na další dva geniny.Jeden musel být tak o dva roky mladší než já a druhý zase starší.,,Todle bude ještě zajímavé." pomyslel jsem si a pak jsem se na ně usmál a přátelsky řekl: Čau,já jsem Yamamoto a vy?

Představovat se mohli klidně i po cestě, ne teď. Prokřupal jsem si prsty a zápěstí.
"Měli bychom vyrazit.. co nejdřív.. ať jsme tam dřív než slunce zapadne.." Pohledem jsem střelil ven z okna, pár stínů se mihlo mezi budovami. Pohled jsem strhl zpátky, odlepil se od zdi, o kterou jsem se doteď opíral a vydal se z kanceláře pryč. Míříc do Pohoří smrti, těsně u dveří jsem se ale na ně otočil a přísně, chladně pronesl:
"Žádné zdržování, držte se u sebe, tiše a rychle a nezastavujte se. Vezmeme to pár obklikami, tak se neztraťte." Kývl jsem na Rina, ať nás kontroluje ze zadu a zmizel.
Přesun.

Pomalu jsem následoval Raikageho.Byl sem celý nedočkavý ale zároveň mě trochu popadl strach.Vyšli jsme z budovy a vydali se přímo do Pohoří smrti.Cestou jsem se pořád ohlížel jestli nás nikdo nesleduje.

Taku

Jen přikývnu a mlčky se vydám za Raikagem. (přesun)

//Přesun

Klon dotiahol voz s nákladom až pred zničenú budovu s kanceláriou Raikageho. Zastavím pred ňou a Zoro tiež. Môj klon si trochu oddýchne a zostane strážiť vozy, zatiaľ čo so Zorom vynesieme bedne s jedlom az do budovy. Po asi hodine zostanú vozy úplne prázdne a naša misia je tak ukončená. Dosť ma prekvapilo, že Raikage nebol vo svojej kancelárii. "Tak veľa šťastia, Zoro. Dúfam, že až sa znova stretneme, budeme oveľa silnejší ako teraz. Ja odchádzam trénovať do hôr, ak chceš môžeš ísť so mnou". Rozlúčil som sa, zatiaľ, čo som otočený od Zora odchádzal do vnútrozemia. Nakoniec som nadvihol pravú ruku na pozdrav a zmizol v lese. Nešiel som rýchlo, pretože som si bol istý, že ma ten chlapec o chvíľu dobehne.

//presun//

Já narozdíl od něj jsem to vezl sám a vytáhnul jsem si to také až nahoru a překvapilo mně, že zde nikdo není. " Dobře, tak někdy později zase zdar. Musím něco neodkladného udělat a potřebuji na to klid. " S těmito slovy jsem odešel z tohoto místa a mířil jsem k náhrobku hrdinů. (přesun)

Spokojeně jsem si ro rázovala mezi sutinami vzhůru. Kam že jsem se to rozhodla vydat..? Ano, do kanceláře. Proč..? Najít otce!
V ruce jsem držela sušenku, ze které sem co chvíli odkousla znatelný kousek, až z ní nezbylo víc, než pár drobků na mé dlani.
Normálně bych se sem nikdy nedostala, mamka by mě samotnou nikdy nepustila, ale já teď vlastně byla napůl sirotek.. takže jsem sama rozhodovala, co a jak!
Teprve když jsem se dostala až ke kanceláři, úsměv na rtech mi strnul. Nikdo tu nebyl, všude okolo bylo pusto a prázdno. "Haló?" pokusila jsem se, co kdyby byl někdo zalezlí za skříní, nebo sutinou..? No nic se neozvalo a já už si začínala zoufat, když se přede mnou objevil bílý kouř a z něj vystoupil chlápek v kočičí masce.
"Eeeh dobrý den." usmála jsem se, no on si akorát založil ruce na prsa.
"Co tu děláte..? Děcka jako vy by měli být někde schovaná a ne se tu ukazovat všem na očích. Je to nebezpečné, už ať vás tu nevidím!" hlas měl jako hrom, no ani já, ani Ren, který stál za mnou, jsme nehodlali nikam jít.
"Víte, já tu hledám Raikageho, Raidona.. je to můj táta!" hrdě jsem vypla hruď. ANBU značnou chvíli mlčel, měřil si mě, protože jsem na sobě cítila jeho pohled.
"Nevěděl jsem, že má Raikage-sama děti... odešel do Pohoří smrti, má tam důležitou misi. Sami by jste tam ale chodit neměli." to bylo všechno, co řekl, než zase zmizel.
A já..? Nedbala jsem jeho slov a vesele se vydala přímo tam, kam řekl. Společně s Renem.
(Přesun)