Ruiny kanceláře

Pozůstatky bývalé kanceláře, která je teď vybrakovaná a pustá. Ale jen na první pohled, každý den tu Raikage na očích vysedává stále, právě kvůli tomu, že kancelář se nachází na nejvyšším bodě uprostřed vesnice. Vidí tady do blízkého okolí a případné nebezpečí je odtud schopno odhalit hned.
Říká se, že to, co je nejvíc na očích je často dost přehlíženo. Raikage tu má ale pro jistotu i tajnou únikovou cestu vedoucí přímo do hor.

Po pár minutách se nám konečně podařilo vyšplhat až k budově raikageho kde měl svoji starou kancelář. Někdo by to tu měl aspoň trochu opravit. Jakmile jsme došli ke dveřím kanceláře tak jsem se otočil od dveří, opřel se o zeď vedle nich a pravou rukou zaklepal na dveře. " Raikage-sama. To jsem já Zoro, mám pro vás hlášení z hlídky a vedu sebou dalšího shinobiho. " Domluvil jsem a čekal jsem na vyzvání dovnitř. Mezitím jsem se rozhlížel, jestli nás někdo náhodou nesledoval. Proto můj pohled stále prohlížel okolno prostory.

Potichu prechádzam popri budovách v Kumogakure a snažím sa nepozorovane dostať k budove Raikageho. Cestou sa obzerám naokolo, či ma náhodou niekto nesleduje. V poslednom čase je svet jedným veľkým šialenstvom. Vošiel som do zničenej budovy, vyskákal po zničenom schodisku a čoskoro sa dostal až pred dvere bývalej kancelárie Raikageho. No niekto tam už stál a môj inštinkt na seba nenechal dlho čakať. Schytil som do pravej ruky katanu a s maskou na tvári som sa spýtal: "Kto si?"

Podívám se směrem k muži a na jeho rameni vidím znak skryté oblačné tak ani nevyvolávám konflikt. Tušil jsem už že bude patřit k ANBU. Sklonil jsem svou hlavu a pověděl " Násilí na tomto místě není potřeba obzvlášt když jsme oba ze stejné vesnice, že ANBU? " Stále jsem stál opřený o zed a pozvednul hlavu. " Já jsem Roronoa Zoro hodnosti chunnin. Postačí vám tyto informace? " Stále nevyvolávám konflikt i když má na kataně ruku. I kdyby se chtěl měřit v souboji s mečem akorát by prohrál i když je to ANBU, zkušeného šermíře s třemi styly kenjutsu neporazí v souboji mečů.

Ve stínu, v rohu kanceláře, opřený o zeď, ne usazený jako obvykle na židli, jsem stál já. Bez pláště Kage, ani klobouku, byl bych tak moc nápadný. Ti dva, co se blížili k budově, jsem viděl už z dálky, kdybych je neviděl, nemohl bych si tu potom vybudovat kancelář, nukenini by mě odhalili okamžitě. Chvíli jsem tiše poslouchal jejich dohady a výměnu názorů, než jsem se otočil k tomu ANBU. Podle hlasu jsem poznal, kdo to je, ale jedno mě zarazilo. Ignoroval jsem nejdřív Zora, tohle jsem musel říct jako dřív.
"Veliteli, prosím, chápu vaše podezření, ale okamžitě odložte svou masku, pokud se nacházíte v této kanceláři a mezi svými lidmi, nenoste ji. Budíte tím v ostatních podezření a nedůvěru, protože nikdy nevíme, jestli to není jen převlek." Byla to výčitka, samozřejmě, v těhle časech jsme museli být nanejvýš opatrní a pokud máme držet spolu, musíme se naučit řídit se jistými pravidly. Pokud nebudeme, dopadneme jako Kagetsu, vesnice, kde pravidla neexistují.
"Ale teď bych chtěl něco jiného. Jako první, Zoro, podej mi hlášení." Vyzval jsem ho a zatím je neinformoval o plánech, které jsem pro ně měl přichystané. Teď nezáleželo na hodnosti, ale na síle jednotlivce a celku.

Odrazil jsem se od zdi a stál jsem rovně s pohledem na Raikagem. " Takže před pár dny tu prošla hlídka nukeninů, kteří však byli všichni zlikvidováni když jsem náhodou přišel do centra jejich mini základny. Nevím za jak dlouho se ukáží další když tihle už žádné hlášení nepodají. Jinak je poslední dobou klid a památník hrdinů je nedotčený jak má být. Tot ode mne prozatím vše z tohoto hlášení. Jen bych chtěl ještě připomenout, že na cestě je i nějaký mladík s čelenkou naší vesnice. Jeho chování poznáte hned na první pohled. To už je tedy opravdu vše Raikage-sama. " Stál jsem vzpřímeně a čekal na další instrukce.

Na rozkaz Raikageho, i keď nerád si zložím masku a odhalím svoju tvár, ktorej polovicu mi predsa stále zakrýva plátená maska, ktorú si nikdy neskladám.

Jen jsem přes Shunsuie přejel pohledem, ale tentokrát se věnoval Zorovi. Pak jsem zkřížil ruce na hrudi.
"Skvěle, dobrá práce. Pánové, mám pro vás ale jednu naléhavou zprávu.." Krátce jsem se odmlčel a na oba se významně podíval.
"Víte, zásoby se každým dnem tenčí a tenčí a právě jsme se dostali do fáze, kdy naši Shinobi budou během pár dní i hladovět. Všechno závisí na jediné naší šanci a ten úkol právě svěřuji vám, jako jední z mých nejschopnějších a nejvěrnějších Shinobi" Vytáhl jsem z kapsy svitek, roztáhl ho a na první pohled byla jasně znát mapa. Prst jsem zabodl přímo k hranicím a od nich putoval k přístavu.
"Přístav, jak víte, je to hlavní tepna, kde se předávají zásoby do rukou nukeninů. Loď přijíždí každý měsíc a přístav je hrozně dobře střežený. Určitě budou čekat, že se tam ukážeme, ale rozhodně ne tak brzy. Loď má dorazit dnes večer do přístavu a k předání dojde o pár hodin později hlavnímu veliteli. Vaší misí je zneškodnit nukeniny a získat zásoby, které nutně potřebujeme" Nebyla to lehká mise, nebyla jendoduchá, neměli jistotu, že to přežijí a vrátí se. Ale to byla tahle doba, mír už není a jestli chceme přežít, musíme bojovat.
"Vím, že ode mě, jakožto od Kageho není správné to od vás žádat, ale kdyby se cokoliv zvrtlo, utečte, ale nevracejte se do vesnice hned. Je možnost, že vás budou stopovat. Pokud vás zajmou, neprozraďte ani slovo. Jinak ohrozíte nás všechny a Kumogakure tak nadobro zanikne.." Mluvil jsem naprosto vážně.
"Můžete to odmítnout a já tu misi nabídnu někomu jinému.." Stále měli svůj názor, který jsem jim nechtěl brát.

Podíval jsem se na rozvinutý svitek v jejímž obsahu byla nakreslená mapa. Můj orientační smysl nebyl nic moc, ale zase když jsem chtěl tak jsem se na to místo dřív či později dostal. " Misi splníme a vrátíme se se zásobami zpět do vesnice. Ti jenž budou klást odpor se budou válet v prachu. Pokud nás omluvíte vyrazíme ihned at máme na své straně moment překvapení. " Vyrazil jsem skrz díry ve zdech směřujíc k bráně. (přesun)

Podobne ako Zoro sa pozriem do mapy, s jediným rozdielom. Okolie Kumogakure som poznal veľmi dobre a už som si v mysli vybavoval plán. "Pane ďakujem vám za dôveru. Pokúsim sa dávať naňho pozor, aby nespravil nejakú hlúposť."Rýchlo si nasadím masku, aby som sa cítil trochu istejšie a vraciam sa po rozbitom schodisku a pomedzi uličkami zchátraných domov mierim za Zorom tak rýchlo, aby som ho dohnal ešte pred odchodom z Kumogakure.
//presun//

"Spíš abyste oba neudělali hloupost, nikdy nukeniny nepodceňujte.." Pochyboval jsem, že to ještě slyšeli, ale hned potom jsem sklidil vekšeré důkazy o tom, že tu byli, vrátil mapu zpátky do kapsy a znovu se odebral do rohu. Pohled jsem upřed od jendoho rozbitého okna a shlížel z něj na vesnici. Na svou milovanou vesnici, kterou jsem nedokázal ochránit. Ale i přesto všechno jsem stále Raikage a pokud je tu jakákoliv naděje, nenechám ji uvadnout.
Hodně štěstí. Spoléhám na vás.

Jihori

Celou dobu jsem se schovával za dveřmi a poslouchal, jak o mně mluví. Zlikvidovali hlídku nukeninů. A oslovují ho Raikage...
Když odešli, potichu jsem se vkradl do místnosti a zůstal stát úplně u dveří. Podezíravě jsem se díval na Raikageho a měřil ho pohlede. D-Dobrý den, Raikage-sama.

Dovnitř vešel někdo další, podle množství chakry, mi bylo jasné, kdo to je, takže jsem vyšel ze stíny.
"Dobrý Jihori.." Pozdravil jsem ho, znát všechny informace o jinchuuriki v mé vesnici byla pro mě samozřejmost.
"Jsem rád, že jsi dorazil. Co potřebuješ? Jestli nic, měl bbych tu pro tebe návrh na trénink.." Zajímalo by mě, co odpoví, byl tak jiný než Zoro, bude to pro něj jako jinchuurikiho těžké s jeho povahou.

Jihori

Oddechl jsem si. Znal mě jménem, věděl tedy, kdo jsem. Trochu jsem se uvolnil. Ne, pane, nepotřebuji nic, jen...ten kluk mě sem dovedl. Poslední dny jsem se schovával na hřbitově. Prošly tudy tři hlídky, z toho jedna byla naše, podle čelenek. Jinak jsem neviděl nic podezřelého. Snažil jsem se říct vše, co jsem viděl. A trénink...když nebude s někým cizím...

Taku

Pomalým, volným krokem procházím chodbami a mumlám si pro sebe malou modlitbu. Když příjdu před zbytky kanceláře, nakouknu dovnitř a uvidím mladého chlapce jak hovoří s Raikagem. Abych je nerušil, usednu za rohem na zem, vyčkávám a bedlivě poslouchám.

Podíval jsem se na Jihoriho, musel jsem z něj vytvořit Shinobiho! Ty jsem potřeboval, ne geniny bez zkušeností! Možná to vyznělo zle, ale takhle byla doba a jestli chtěl přežít, bude mě muset poslouchat.
"Půjdeš trénovat samozřejmě se mnou. Tvůj trénink je ode dneška mojí osobní starostí. Půjdeme do.." Zmlkl jsem a upřel pohled na dveře od kanceláře, jeden tam seděl za rohem, toho jsem si všiml dřív a pak přišel ANBU. Bylo mou povinností vědět všechno o každém v Kumo, abych se nespletl, proto jsem ho za nukenina nepovažoval, ačkoliv jsem si ho podezřívavě prohlédl.
"Oba prosím vstupte dovnitř, jak Taku, tak Rine. Právě se chystám na trénink do Pohoří smrti. Nejdřív mi sdělte, co máte na srdci. Potom mám pro tebe Rine úkol, není hoden tvého postavení, ale v těhle časech musejí dělat lidé věci, ke kterým nebyli cvičeni. Naši genini nemají žádný výcvik ani dostatečné zkušenosti. Společně se mnou se vrhneme na trénink.. A nebude pro bačkory.." Podotkl jsem, tvrdě, chladně, jako jsem byl i já sám.

Taku

Zvednu se, vstoupím do kanceláře a hluboce se ukloním. Pane, přišel jsem za vámi abych vás požádal o další vedení. Po dokončení akademického výcviku není již nikdo, kdo by mě vedl a vaše slova o těžkém treninku mě velmi zaujala. Přál bych si cvičit s vámi a panem Jihorim... pokud mi to dovolíte.

Jihori

Přímý trénink od Raikageho... zamyslel jsem se. Pak se ozval Taku a já se otočil. Proč chceš trénovat zrovna se mnou a proč mi, sakra, říkáš "pan"? zeptal jsem se velmi podezíravě. Vypadal...divně. Holá hlava, mnišké roucho, nevypadal moc jako ninja.

Taku

Podívám se na Jihoriho jasnýma modrýma očima, které vypovídají o silném duchu a víře jejich nositele. Protože každý, kdo v těchto těžkých časech bojuje na naší straně, si zasluhuje mojí úctu. Jak bych měl oslovovat člověka, který už dávno přestal být dítětem. Ač mladý, jste v mých očích muž, pane Jihori. Trénink s vámi je záruka nejlepšího vzdělání, jakého se mi může dostat.

Jihori

Áha...tak mi radši tykej. Už takhle vypadáš divně. Zamumlal jsem a ještě jednou jsem si ho podezíravě přeměřil.

Konečně dojdu k domu Raikageho.Vysápu se až nahoru a tam hluboce oddechnu. Utřu si pot z čela a pomalu se vydám za Raikagem.Než vkročím do místnosti,uslyším hlasy jak si mezi sebou povídají o tréninku s Raikagem.Toto téma mě zaujme a přitisknu ucho ke dveřím.Dveře ale nebyli zavřené,uvolnili se a já sem vpadl dovnitř.Když se podívám co se děje,dívá se na mě pár lidí.Chtěl sem něco říct ale hlasivky mě ze strachu co se bude dít,neposlouchaly.Nezbývá mi než čekat,co bude dál.

Jen jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou, jejich debatao tom, kdo má komu jak říká, mi v tuhle chvíli a téhle době přišla s pardónem trošku stupidní. Chvíli jsem mlčel, přemýšlel, jak si vedou Zoro s Velitelem ANBU, docela jsem se o jinchuurikiho obával, ale on to snad zvládne, musí.
Z myšlenek jsem se odpoutal jen díky Senfaoiovi, který vtrhnul jako velká voda do kanceláře.
"Takže, jak jsem říkal. Všichni, co jsme tady se odebereme do pohoří smrti na tvrdý trénink, potřebujete získat pár zkušeností.." Podotknul jsem a spražil všechny přítomné pohledem.