Hokage monumenty

Andi

Uviděl sem nějakou dívku a nedalo mi to se zeptat. Ahoj, prosím tě, když jsem tu byl naposled, můj student vedl tréningoví souboj s jistou dívčinou. Byla opravdu zajímavá. Ale to je vedlejší. Vedle mě seděla dívka která tu dívčinu poté vzala pryč. Používala časoprostorovou techniku. Nevíš kde bych jí našel? Tvářil sem se opravdu mile. Neměl sem v úmyslu nic špatného a opravdu jsem přicházel v míru.

Andi

Aby si mě dostala do Kagetsu. A pak zase zpět. Důvod jsem jí zatím neříkal.
Pevně jsem se na ní podíval a čekal na negativní odpověď. Poté mě napadlo že tady prosím dítě o pomoc. No stává se. V tomdle světě jsou starší kteří mohou být proti mě nic a děti které by mě strčili do kapsy jak nic.

Andi

Unesli někoho komu něco dlužím. Věděl jsem že to je dítě a že asi nedokáže to co bych já potřeboval. No zkusit sem to musel. Kdysi dávno tu žil muž. Myslím že je támhle. Ukážu na hlavu Čtvrtého Hokage. Sou to jen staré povídačky. A stejně tomu moc nevěřím. Ale prý dokázal něco podobného. Procestoval sem toho hodně od vyhoštění z nejmenované vesnice kde jsem kdysi žil. Vím toho o vesnicích dost.

Andi

Dobře. Usmál sem se na ni. Já du teda do Kagetsu jinou cestou. V ruce jsem vytvaroval růži kterou sem jí podal. Možná zase někdy. Ještě jsem ale čekal jestli si růži veme. Alespoň si budu moct zmapovat živé lidi. Ve světě moc hodných ninjů nezbývá. A stejně brzo umřu, takže se jí ta růže rozpadne za pár hodin nebo dní.

Andi

Kunaie sem si pečlivě schoval a pak sem dostal nápad. Zatím slečno. Vyběhl jsem pryč z vesnice. Ani sem to nebral přez bránu. Prostě sem zmizel pryč. (přesun)

Za tu dobu co jsem byl v Konoze, jsem si zde na Monumentech pár krát zdříml. Když jsem otevřel oči teď, pohlédl jsem na nebe s cílem upřesnit si čas a dobu jakou zde asi jsem. * Možná bych se už měl vrátit do vesnice... sice se mi nechce... ale budu muset... co by si pak Tsukikage pomyslel... asi bych byl zrádce... a to se mi zrovna teď nechce... * pomyslel jsem si a v leže jsem se protáhl. * Alespoň zjistím jestli se Benjiro už vrátil... * pomyslel jsem si ale na chvíli jsem se ještě zamyslel. Bylo tu celkem příjemně, nic se kolem nedělo, člověk měl naprostý klid na to aby si odpočinul - teda kromě té konverzace mezi nějakou holkou a někým kdo chtěl do Kagetsu. * No... budu si muset promluvit s Tsukikagem... možná se i něco přiučit... nebo někam zajít, ale s nějakou odměnou... * pomyslel jsem si, udělal pečeť tygra a v obláčku bílého kouře jsem zmizel ze své pozice.

Po nejake dobe jsem zabrouzdal zpet k monumentum. nejak byt nekde zalezly. Ne ze bych mel neco proti ale taky jsem  nebyl uplne bezbrany. Prisel jsem k nejake holce A nakonec jen rekl: " Byl by to hezky vyhled  nebyt vsude trosky. Jak to byla krasna vesnice pred valkou."

"No nevim zdali je to ten spravny pristup k dane situaci. Jednou se z tech trosek stane vesnice kterou byvala. Proste chce tomu jen verit. Ackoliv tady nziju tak dlouho jak ty. Touzim se vrati zpet do vesnicky kde jsem vyrustal. nejak me velke vesnice ubijeji. Nepoznas ani polovinu ze vsech lidi."  Nakonec jsem si dedl kousek od ni pote jsem se jen natahl a skrze tmave slunecni bryle pozoroval nebe a cekal co vlastne rekne dal. Nevedel jsem zdali je taky pristehovalec nebo ne. Ale predpokladal jsem ze ne.

"Pred tým.. si síce nepoznal ani polovicu ľudí.. ale teraz ich je aź mizerne málo.. čo prežili a hlavne tých, čo tu ostali." Šepla som, po čom som ruku vytiahla z vrecka a oprela som sa s ňou o zem za mnou.
"Ja som sa v Konohe narodila.. a žila tu celý život. Na koniec však prestávam veriť, že by sa situácia niekedy zlepšila. Ich je stále viac.. a nás stále menej." Dodala som s miernym náznakom úsmevu na perách.

"Nekdy staci i jediny clovek a muze vse zmenit. nekdy je mene vice. Nezalezi na kvantite ale kvalite. vzdy se najde nekdo kdo bude vdorovat. Uprime receno nikdy jsem nechtel byt Ninjou a stejne jim jsem. Takze si nemyslim ze je vse ztraceno." Opet jsem si sedl a cekal na odpoved. Me uz to ani tak neprislo ja o svou rodinu jiz prisel. Teda alespon jsem si to myslel. Nakonec jsem opet ziral na ty trosky. Moc jsem mi zivat tady nezamloval ani pred valkou na toz po valce.

"Hmm.." Nevedela som, čo mu na to odpovedať. Bol to jeho názor, nebrala som mu ho. Pootočila som k nemu hlavu a pomaly som sa postavila.
"Nemali by sme tu byť. Je to zakázané.. keby nás tu našli nepriateľské hliaky, boli by sme odpísaný." Aspoň ja by som sa z toho dostala.. to som si bola takmer istá, nevedela som však ako je na tom on a nemienila som kvôli mojej blbosti ohroziť niekoho iného.. nie znova.

Jakmile rekla tu vetu ze bychom meli odejit a ze to je zakazane. Sem jen prevratil oci vsloup. Ackoliv to neslo videt. "To Je dejavu? nebo co to uz dneska slysim po druhe. Em mimochodem jak se jmenujes? a Kolik ti je?." Ja pako se zapomel zeptat. Nakonec jsem udelal kotrmelec vzad a stal na nohach. Ja vlastne nejak ani strach nemel. vedel jsem ze se muze nekdo objevit ale to vzdy. Uz jsem jen cekal jestli odpovi a byl pripraven ji nasledovat.

"Kiwi Namikaze.. uhm.. eh.. niečo okolo 15-stky." Zamumlala som a oči som uprela niekam do zeme. Následne som sa len vydala smerom k skrytému vchodu do podzemí. Pred tým som sa vśak mienila spýtať na meno aj tohto chalana. Bolo to teda.. no.. slušné ? asi..
"Ako sa voláš ty ?" Spýtala som sa po chvíľke no to už som pomaly vchádzala do tunelov.
(presun)

"Shinjiro no me je taky 15. Vice mene." Nakonec jsem ji jen nasledoval.
(Presun)

Přišel jsem před monumenty. Chvíli jsem se na ně díval a pak se pousmál. "K Ichiraku ramenu je to celkem ještě daleko, tak si tady můžu chvíli odpočinout." řekl jsem si a lehl jsem si na lavičku pod monumenty. Chvíli jsem pozoroval mraky a pak usnul.

Měl jsem zlý sen jak mě honí a pak žere nějaké monstrum. Celý spocený jsem se probral.Uvědomil jsem si kde jsem a že to byl jen sen.Protáhl jsem se a celý rozespalí jsem se konečně vydal k Ichiraku ramenu.
/Přesun