Hokage monumenty

Tak som tu. Socha štvrtého. Posadil som sa a už som len čakal na Kayata. Kayato... jediná kamarát z detstva... niečo by som mu zrejme mal pripomenúť.

Objavil som sa za Futoshim. Mlčky som stál na mieste. Fúka vietor... silný... nedivím sa, sme celkom vysoko, nie je tu nič čo by vietor brzdilo.

"Kayato-san... braček." Neotáčal som sa na neho. "Myslíš si, že som slepý? Vidím, že sa v poslednom čase obšmietaš okolo tých dvoch... Shijin a Mikomi." Pozrel som sa smerom na dedinu. "Prestaň s hlúposťami, vopred ťa varujem." Teraz som sa už na neho otočil. "Tak čo vojna? Nezdá sa mi, že by si sa zapájal. Máš rozkaz ako ja? Čakať?"

Dal som si dolu masku a prešiel k Futoshimu. Posadil som sa. "Pokoj braček, som neškodný. Rešpektujem ťa, si jediný, zrejme jediný, koho rešpektujem napriek tomu, že nepatrí do klanu Uchiha." Aj ja som sa pozrel na dedinu. "Rozkazy? Nič také... prosto sa mi nechce...

"Fajn, to rád počujem... že si neškodný. Dúfam, že to tak aj naďalej ostane. Možno to tak nevyzerá, ale dávam na tie dve pozor. Akurát mi ide o to, aby boli samostatné. Zo zvitkov sa trénuje ťažšie ako sám vieš... o to ľahšie to potom budú mať pri vyvíjaní svojich techník. O to mi ide." Zamračil som sa. "Nechce?!"

"Nie nechce." Vstal som. "A teraz ma ospravedlň braček, viem, že toto miesto je krásne, ale teraz sa mi tu byť nechce. Predpokladám, že viac toho na moju osobu nemáš." Usmial som sa a nasadil si masku.
(Presun.)

Ostal som sedieť na mieste. Zmenil si sa Kayato, vždy som vedel, že si iný, ale až takto... Mlčky som pozoroval dedinu zo sochy Štvrtého.

Seděl jsem na hlavě Tsunade a díval se s podivným pocitem na Konohu.
Hmm...I jako Hokage, mám pořád stejný pocit samoty..

S pořád stísněným pocitem jsem odešel.

Pomalu jsem vystoupal po schodech nahoru k monumentům. Uff.. jsem ještě trošku rozleželej. Už nikdy víc nebudu spát 24 hodin.
Sedl jsem si na hlavu Tsunade a chvíli sledoval zapadající slunce nad Konohou.
"Ááá.. Tady to mám stejně nejradši," natáhl jsem se a zíral na oblohu.

Hledala jsem nějaké klidné místo, kde by se dalo, co nejlépe přemýšlet. Potřebovala jsem napsat dopis do Suny a vlastně si probrat i Hokageho slova. Po pár hodinách bloumání jsem narazila na monumenty. Nikdy jsem na nich nebyla a vlastně, když tak nad tím přemýšlím, je spousta míst, které v Konoze stále neznám..
Šla jsem blíže ke kraji a zadívala se dolů. Viděla jsem z dálky celou Konohu. "Sugoi.. Ten výhled!" Řekla jsem hlasitěji, protože mi vítr, který se zvednul hučel v uších. Porozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila jsem napravo ode mne osobu. Až později mi došlo, že jsem mluvila dost nahlas. Kso!
"Etto, gomene, neuvědomila jsem si, že je tady ještě někdo.." Oslovila jsem kluka omluvně a posadila jsem se ke kraji monumentům. Dál jsem mlčela a kochala se tím výhledem.

Cuknul jsem sebou, protože se její hlasitý projev nedal přeslechnout a také mě vzbudil. Kso! Rychle jsem se zvedl, "bože, to se tu..." otevřel jsem oči a pořádně si ji prohlédl. "ehm.. zdravím."
To je ta, co tu randí s Futoshim. Aspoň teda myslím, no. Takhle z blízka jí to docela sluší.
"To je v pořádku, aspoň je teď s kým pokecat," ušklíbl jsem se, trošku přišoupl ke kraji a kochal se pohledem na teď už vcelku večerní Konohu.
"Jo, ehm.. Budeme si tykat? Já jsem Allii." Zajímalo mě, jestli bude souhlasit, ale vypadá zhruba stejně mladě, jako já.

Odpoutala jsem se od toho výhledu a prohlédla jsem si ho pořádně. Zjistila jsem, že jsem ho párkrát už v Konoze viděla.
"Hai, takhle večer, jsem zde moc lidí neočekávala.." Řekla jsem a pak ho dál poslouchala. "Jistě tak.. Těší mě Allii. Já jsem Yoko.." Usmála jsem se a natáhla k němu ruku, když byl teď blíž.

Úsměv jsem opětoval a potřásl si s její rukou. "Hai, také mě těší.. Já tu trávím celkem dost času, ten výhled je přímo boží." Zase jsem se otočil a sledoval Konohu. "Nevypadáš jako místní, jak dlouho tu jsi?"

Ruku jsem zase stáhla k sobě. "Ano, Konoha je krásná vesnice. I teď, co se vzpamatovala z toho útoku neustále vzkvétá a doufám, že nikdy nepřestane.." Řekla jsem, když jsem se také na chvilku podívala na Konohu, kde teď svítili lampionky v ulicích, protože se setmělo.
Je to vážně krásný pohled.
"Umm, máš pravdu z Konohy opravdu nejsem. Jsem ze Suny.." Odpověděla jsem na jeho otázku mile. Podívala jsem se na své rameno doleva, kde jsem měla čelenku, kterou, ale nemohl vidět, díky tomu, jak jsem byla otočená. Stále tam je, čelenka mé rodné vesnice.
Znovu jsem se podívala na Alliiho a zahlédla jeho čelenku Konohy, což jen potvrdilo mou domněnku, ale stejně jsem se potom zeptala. "Jsem zde na tréninku u Hokageho. Jak dlouho? Upřímně, přesně nevím.. Několik měsíců, myslím.. A ty jsi z Konohy, že?" Zeptala jsem se a divila jsem se, že jsem tak otevřená a ještě k osobě, se kterou mluvím poprvé.

"Aha, rozumím. Hai, to máš pravdu, ano jsem z Konohy. Zahlédl jsem tě na zkouškách a..." podíval jsem se jejím pohledem a dále pozoroval.
Pak jsem se uchechtl a nahodil podezíravý pohled, "teď, když si tak tykáme.. jsi to ty, kdo tu randí s tím namyšleným Hyuugou. Mám pravdu, viď?"
Toho už jsem taky pěkně dlouho neviděl, on se vlastně ani při obraně Konohy neukázal, blb jeden. Ten mi je nesympatický jako Uchihové.

Trošku jsem se při jeho slovech zarazila. Futoshi, kde teď asi je?
Ty myšlenku jsem pustila k vodě a chystala jsem se mu odpovědět.
"Hai, byl jsi zkoušející, že? Opravdu úchvatné boje.." Na chvilku jsem se odmlčela a podívala jsem se na něj trošku překvapeně. Opravdu jsem netušila, proč ho zajímala zrovna tahle otázka. Zamyslela jsem se nad jeho slovami. "Ano jsem to já. Futoshi odešel z Konohy a už dlouho jsem ho neviděla.." Dodala jsem tišeji, ale pak jsem se jen znovu pousmála.

Všiml jsem si, jak ji to zaskočilo. Asi taky nemá potuchy, kde vězí. Já jsem teda osobně rád, že tu není.. Přestal jsem o tom mluvit a vrátil se k předchozímu tématu.
"Ano, boje byly opravdu zajímavé. Tolik zranění, všichni bojovali, jak jen mohli. Nejvíc zajímavý byl ten první souboj byakuganů. Zbytek taky šel, ale tohle mě zajímalo."
Na chvíli jsem se na ni zadíval a prohlížel si ji.
"Vlastně teď si vzpomínám, že i při obraně jsem tě viděl. Ty ovládáš písek? No koneckonců jsi ze Suny, takže to ber jen jako řečnickou otázku," mile jsem se usmál a opět se položil na zem. "Občas je fajn si takhle zarelaxovat.. a tobě se tu v asi Konoze asi líbí, že tu stále jsi. Nebo tě tu drží jen trénink?"
Protáhl jsem si ruce a koukal na hvězdy. Už se těším na perseidy, tady bude skvělý výhled.

"Hai, myslíš.. Ty dvě Hyuugy? Mikomi a.. " Marně jsem hledala jméno další dívky z toho boje. "Shijin?" Zeptala jsem se a doufala, že jsem to jméno nijak nezkomolila. "Viděla jsem z toho boje kousek, protože jsem se zrovna vracela ze Suny, kvůli.." Nad tím jsem jen mávla rukou, to by ho stejně nezajímalo. "Přišla jsem pozdě, ale stejně to byl boj opravdu úchvatný" Vzpomněla jsem si na své začátky a musela jsem se ušklíbnout. Pak jsem ho poslouchala dál. "Hai, snažila jsem se pomoci Konoze jak nejvíc to šlo. Přeci jen jsem ji něco dlužná a byla jsem tu jako jediný zástupce Suny. A ovládám písek? No.. Každý ze Suny neovládá písek.." Na chvilku jsem se odmlčela. Nevěděla jsem zda mu to říct, nebo ne, ale nakonec jsem se odhodlala. "Koneckonců, jsem Jinchuuriky.." Usmála jsem se nad tím. Pak jsem ho sledovala, jak leží.
"Ty tu chodíš často, že? Já jsem tu poprvé. Ano odpočinek, myslím, že tenhle klid potřebuje každý z nás. A jsem tu hlavně kvůli tréninku. Nikdy jsem nepřemýšlela nad jiným důvodem. Ale pravda je taková, že Suna je můj pravý domov, ale stejně tak i Konoha. Bude těžké to tu jednou opustit.." Dodala jsem a stejně jako Allii jsem se zahleděla na oblohu a na chvilku jsem přivřela oči. Bude to příliš těžké..
Ty myšlenky jsem opět opustila a znovu jsem se podívala kamsi do dáli.

"Ano, Mikomi a Shijin," ušklíbl jsem se a na chvíli se zapřemýšlel nad Hokageho námitkou.. že ženy jen oslabují a zdržují od tréninku. Nevím, možná na tom něco bude. "Byl to vážně dobrý souboj, takovéhle boje můžeš vidět jen tady v Konoze."
Lehce jsem se na ni usmál, ale stále jsem ležel, takže nejspíš nic neviděla, "Jinchuuriky.. jaké to je?" stále jsem se zavřenýma očima přemýšlel nad spoustou věcí, "myslíš, že bys mi to mohla nějak popsat?"
"Hai, bývám tu častou. Je tu příjemně teplo, hezký výhled a bývá tu ticho!" mluvil jsem tiše a konec trochu zdůraznil. "Dělám si srandu, jsem rád, že tu jsi. Takhle dobře už jsem si dlouho nepopovídal, teď nějak nebylo moc času."
Povídá se s ní příjemně i tak působí, je dost hezká. Nechápu, proč se tahá s tím namyšleným Hyuugou.. Asi máme jiný vkus na chlapy. --- Sakra to vyznělo divně.
Myšlenky jsem zahnal a pootevřel oči, sjel jsem s nimi až na Yoko a sledoval ji.

Povzdechla jsem si a sklopila jsem pohled k zemi. "Jsem Jinchuuriki Shukaka. Jednoocasého. Přišla jsem do Konohy proto, protože jsem nedokázala Shukaka zkrotit, neuznával mě..." Na chvilku jsem se zamračila nad těmi vzpomínkami. "Každý bijuu se snaží svého hostitele ovládnout.. A jinchuuriki se s tím vyorvnává špatně, není to nic příjemného.." Ušklíbla jsem se, ale pak jsem se usmála. "Díky Hokagemu, se mi ale podařilo nad Shukakem získat kontrolu a proto mám schopnost ovládat písek.." Ukončila jsem svůj proslov a nechala lehký větřík cuchat mi vlasy. Bylo příjemné si s někým jen tak popovídat. V tom tichu kolem..
Usmála jsem se. "Hai, jsi první - kromě Hokageho - s kým normálně mluvím. A co ty? Specializuješ se na něco?" Prohlížela jsem si ho s dalším úsměvem.

"Hm.. rozumím. Asi to nebylo lehké, ale teď už to musí být fajn, když tě Hokage trénuje a učí."
Stále jsem měl zrak upřený na ní.. Jak se snaží vyvarovat tomu blbcovi, bůhví, co dělala s ním. To určitě nebylo jen o povídání. Pak jsem znovu zavřel oči a odpověděl.
"Já, já jsem žá..k již zesnulé Tsunade," na chvíli jsem si ji představil a v hlavě narychlo zavzpomínal, "takže ti je asi jasné, na co se specializuji. Jo.. a potom si troufám říct, že jsem jeden z nejlepších v klonovém jutsu, zde v okolí." A taky jsem kus..
Zazubil jsem se a znovu oči otevřel, vstal jsem a tentokrát se upřeně podíval na Yoko.
Jen nedovol, aby se z tebe stal sukničkář..
Otočil jsem se a možná mírně zrudl, bylo mi to celkem jasné.. Snažil jsem se to nějak zakrýt.

Žák Tsunade-sama, tak odtud mi je povědomí! Nechtěla jsem se k tomu tématu vracet. Byla to česrtvá událost a já nechtěla mu to ještě připomínat. Pozorovala jsem jeho chování a přikyvovala jsem.
"Hai, tak umm.." Na chvilku jsem se zamyslela. "Co tvá rodina?" Zeptala jsem se na první otázku, která mne napadla. Opravdu skvělé téma..
Ušklíbla jsem se sama nad sebou. Sledovala jsem ho, jak se zvedl. I to, jak se prudce otočil. He?
Koutky mi zacukali a musela jsem se upřímně zasmát jeho chování.

Rodina ?!
"Upřímně, tohle je téma, o kterém bych se spíš nerad bavil, ale dobrá. Rodiče zemřeli, oba je to už dávno. A jediný bratr nejspíš taky.. Jako rodinu jsem bral pouze stařenku.. ehm.. promiň, Tsunade." Podíval jsem se zase na hvězdy a něco zašeptal do větru.
"Co tvoje rodi--- Hele! Čemu se jako směješ?" otočil jsem se a přišoupl se k ní, "je tu snad něco vtipnýho?"
Podíval jsem se na hodiny za námi. 12.22? tak to se vše povoluje.

"Promiň, nechtěla jsem to rozebírat.." Dodala jsem. Od lepšího tématu, k ještě lepšímu tématu, proč prostě jednou nevydržím mlčet? Nebo říct, aspoň něco normálního?
Přestala jsem se smát a dívala se mu do očí. Ne, nešlo to. Musela jsem se začít smát znovu. Po chvilce mi na tváři seděl jen letmý úsměv.
"Tak si tak říkám, že nejsem jediná náladová..." Ušklíbla jsem se, nevydržela jsem ten přímý pohled a znovu mi zacukali koutky.