Severní část ostrova

First topic message reminder :

Pokrývá ho hluboká džungle ve které jsou různá zvířátka i bestie.Není radno se držet moc u země jelikož je zde spousta jedovatých plynů.Cesty jsou tvořeny lanovými mosty a různými skalkami.

Zcela tiše a neslyšně už nějakou dobu sleduju našeho kuchaříka. Dostal jsem totiž špatný pocit, protože jsem ho nechal samotného příliš dlouho. A tenhle ostrov dokázal zlomit i tvrdší oříšky, než byl nějaký genin. Proto mě docela pobavilo vidět, jak se tváří po tom dešti. Vlastně ho nyní tak trochu hlídám a žasnu nad tím, že tahá cosi za vocas ven ze křoví...?

Nejdřív mám co dělat, abych nevybuchl smíchy při pohledu, který se mi právě naskytl. Náš milý kuchařík měl ve tváři strašlivý výraz, který by se jen stěží dal blíže popsat. Situace si však vyžadovala zásah, jinak by se zde stalo brzy neštěstí, které by genina stálo život. Přeci jenom tyhle chlupáče nelze srovnávat s jakýmikoli jinými. Proto ve chvíli, kdy si kuchařík už už utahuje neviditelnou smyšku problémů kolem krku, se konečně pohnu. Světlo na chvíli všechny oslepí, ale k tomu co udělám nepotřebuji vidět. Mihnu se vzduchem a kuchaříka chytím a přenesu kus dál, kde se odrazím a postavím ho na větev.
Vím, že ten drát tu velkou gorilu nedokáže spoutat a rozhodně jí zuřivě roztrhne a vrhne se ještě během toho dopředu. Což by byl jeho konec. Nyní klidně seskočím a vydám se proti té velké opičce, mám zvířata rád a jsem dobrák od kosti. každé zvíře ze mě cítí extra zpřízněnou duši, působím na ně uklidnujícím dojmem. Zvednu prázdnou dlaň na pozdrav a neohroženě přistoupím až k nim.
"Doufám, že jste mi kuchaříka moc nepocuchali přátelé... víte dějou se velký věci a proto potřebuji vaší pomoc... musím sjednotit tenhle ostrov proti nepříteli. Vím, že mi rozumíte a jste chytřejší než on..." ukáže palcem za sebe do míst, kde nechal kuchaříka.
"...proto vás žádám o pomoc, pokud mě nechcete uznat. zvolte způsob kterým to vyřešíme... a pak mi pomůžete svolat bosse ostrova, s čímž mi pomůžete..."
Načež sáhnu do kapsy a hodím "malé" opičce lízátko. Všechny zvířata mám rád a beru je, nepředpokládám že by s nimi byl nějaký problém.

Kensei spokojeně sám převaloval druhé lízátko v puse a byl zcela klidný, jako by trhal jahody na zahradě. Což bylo zcela nepochopitelné, jenže on už byl takový. Pozoroval skotačení "malého" prcka a podařilo se mu ho i párkrát pohladit. Jenže v tom vedle něho udeřila ta velká opička pěstí, až ho to drobet ofouklo a nadhodilo. Proto se podíval znovu na ní zcela klidně a pak lehce přivřel oči. Rozmáchl se a udeřil také do země. S jeho brutální silou po otci, vydřenou tréninkem a nenápadně navýšenou technikou dokázal hravě to samé. Jenže tentokrát nadskočila lehce ta velká gorilka. Načež se kensei taky naklonil a zcela vážně opřel svoje čelo o čelo té velký gorily. Což muselo vypadat velice směšně. Ale on to bral naprosto vážně, protože věřil, že když se bude chovat jako oni, bude snazší si porozumět, já vím, je to trošku...
"To věru nevím, nikdy jsem tu nebyl. Ale pokud jsi to ty, jsem rád že tě nemusím nikde hledat."
Dodá zcela klidně a pak mírně ustoupí aby se mohl představit.
"Jmenuju se Kensei a poslal mě k vám velký bráška Raikage..."
Nyní opět vyčkával, co ta opička udělá. Byl připraven bojovat i soutěžit. Ale rozhodně nepřišel nikomu ublížit. Klidně na chvíli uhnul pohledem, vytáhl další lízátko a natáhl ruku směrem k tomu malému.

Hluboce si povzdechnu, i když se mi líbilo její chování. Protože jsem poznal, že mě do jisté míry respektovala. Počkal jsem až skončí a znovu navázal řeč.
"Mluvím tak, jak jsem se narodil. Ale dokážu naslouchat i němým tvářím..." upřímně řečeno, jako něco co je pro mě zcela běžné.
"A navíc... nehodlám tu už dlouho zůstat cizí, hodlám splnit své poslání od velkého brášky. Víš, chystá se moc velkých věcí. Nemůžu zde zklamat a pak..." koukne na toho prcka.
"...už se skoro všichni známe. Nechci vás všechny porazit silou, chci ve vás najít přátelé. Ale pokud to nepůjde jinak, budu muset ty větší paličáky položit na lopatky..." Oznamuje jí to zcela ztrápeně, jako by mu vadilo prát se zbytečně se zvířatama. Rozhodně ale není slaboch a boje jako takové miluje, jen prostě má vžitý názor, že zvířata za nic nemůžou. Však žil kdysi s otcem v horách.
Když se mu představí, spokojeně se pousměje.
"Rád tě poznávám Gaurel a pokud zde budu můžeš počítat s tím, že nikoho zemřít nenechám. Ale rozhodně si myslím, že nějakýho štramáka jistě ještě klofneš..." zamrká na ní povzbudivě, musí to být pro ní nejspíš směšné, ale myslí to dobře.
"Ale povídat si budeme moct i později, nejdřív můj úkol. Hodláš mě uznat, nebo chceš soutěžit?" natáhne směrem k ní s širokým úsměvem svou zatnutou pěst a prostě čeká. Z levé ruky nenápadně upustí to lízátko,co si prcek nesměl vzít.

Zvláštní, naslouchám pozorně a tak trochu mám divný výraz v obličeji. Lehce podmračený a zadumaný, protože přemýšlím jak nejlépe ostrovu pomoci. Když odchází zvednu ruku na pozdrav a zavolám za tou opičkou.
"Opatruj se Gourel, ještě se brzy uvidíme..."
Načež konečně věnuji pozornost tomu našemu kuchaříkovi.
"Obávám se, že návrat z tohoto ostrova není možný. Rozhodně ne dokud zde nesplním svou misi, a pokud jde o tvůj trénink..." Významně pozvednu obočí.
"...zde se můžeš naučit víc, než za několik dlouhých měsíců. Ovšem stejně dobře můžeš taky rychle zemřít." Dodám docela klidně.
"Sám se vrátit nedokážeš a pokud vím, žádná loď v nejbližší době nevyplouvá."
Dodá na vysvětlenou a klidně vyrazí dál.
"Na chuninských zkouškách se můžou vyskytnout nebezpečné lokace, ale žádná z nich se envyrovná tomuto ostrovu." Jinými slovy, pokud přežije tohle, přežije snadno i zkoušku. Snad mu to dojde. Osobně neznám žádného genina, který by se mohl chlubit už jen tím, že přežil na našem ostrově.
Nyní však začnu pečlivě zkoumat půdu a vydám se pomalu dál. Sem tam skočím o kus dála nebo se vyhnu na první pohled bezpečným místům. Hledám totiž stopy veokých tlap, potřebuji najít konečně nějakého bosse.