Severní část ostrova

First topic message reminder :

Pokrývá ho hluboká džungle ve které jsou různá zvířátka i bestie.Není radno se držet moc u země jelikož je zde spousta jedovatých plynů.Cesty jsou tvořeny lanovými mosty a různými skalkami.

Chvíli se zdálo, že to lvici neuspokojilo, ale nakonec, po jednom mohutném a uslintaném zařvání sundala z Miki tlapu dolů. Miki opatrně vazala a sledovala lvici, která celou dobu víceméně dělala to samé. Dávala si záležet, aby na jejím obličeji celou dobu zůstal nervózní úsměv. Starostlivě se zadívala na zvíře, které leželo na zádech (ale rozhodně to nebyla starost o něj) a zhluboka nasála vlhký horký vzduch, který visel všude kolem. Pak se počala opatrně přibližovat k zvířeti, které leželo na zádech, snažíc se zjistit, co mu je. Jak se zdálo, bez toho, aby to nějak řešila se na skálu s přiblblým úsměvem nedostane, že by z toho ale byla zrovna nějak nadšená, to se říct nedalo.

Miki nevěřícně zírala střídavě na zvíře před sebou a na zvířata kolem. Co asi tak mohla v téhle situaci udělat? Kdyby to byl člověk, ještě by si nějak poradila, ale co má člověk říct zvířeti. Nehledě na to, že kdyby to byl člověk, nesnažily by se ho ostatní pohřbít. Samozřejmě za předpokladu, že si odmyslíme konkurenci. Na lvici ale lidská slova, možná náhodou, zaúčinkovala. Miki se to tedy prostě rozhodla zkusit znova. Mezi tím se však gestem pokusila zastavit ostatní zvířata v zasypávání. Pak se naklonila nad nešťastnou samičku.
" No tak, on ti za to nestojí! " zkusila začít základní frází.

Na chvíli to vypadalo opravdu nadějně a Miki pocítila jisté zadostiučinění nad tím, že postup, při kterém si připadala jako něco mezi malým dítětem a retardovaný jedincem zafungovalo a ona bude moct vyrazit dál, když se to celé zase zvrtlo.
Větším problémem byli ale zvířata kolem, která začala poněkud prudce reagovat.
No super!
Bylo potřeba něco rychle vymyslet. Hlavou jí prolétl výčet věcí, které měla u sebe a na okamžik si prohrávala s představou sirek. Nakonec se ale rozhodla, že tuhle vysoce účinnou, ale vysoce rizikovou metodu, si schová jako pojistku. Místo toho vytáhla podpůrné pilulky a připravila si je na dlaň, kterou strčila k tlamě samičky.

K údivu Miki to zabralo. Popravdě, nebyla si od začátku tak úplně jistá, jestli si samička pilulky vůbec vezme, ale jak se zdálo, měla spíš než co jiného zatracené štěstí. Ze začátku to nevypadalo příliš nadějně, ale když pochopila, že řev zvířat kolem neznamená, že bude za chvíli při nejmenším polomrtvá, dost se jí ulevilo. Což nemělo trvat moc dlouho, protože se po ní v zápětí vrhla lvice. Fakt, že nakonec skončila na jejím hřbetě byla věc, se kterou se vyrovnávala o něco delší dobu, než bylo obvyklé. Tohle vážně patřilo spíše do pohádek a rozhodně to nebyla situace s kterou by člověk jako Miki předem počítal.
"Ehm... potřebovala bych na Šťastný útes, zamumlala po chvíli, ikdyž si ani náhodou nebyla jistá, jestli lvici něco řekne lidský (navíc dle jejího názoru značně nemístný) název.
"Na ten, co se tváří jako slintající pes, pokusila se to po chvilce přiblížit.

Pomalu se vynořím na kraji džungle, pytel stále na zádech. Mihnu se a už stojím na větvi, pár pohybů a první lanka jsou napnutá. První tzv. zvoneček byl umístěn. Podívám se na kuchaříka a zavolám na něho.
"Měl by sis dávat tam dole pozor na jedovaté plyny..." Načež seskočím o kus dál, čímž jsem se vyhnul nepěkně zavánějící velké kaluži. Kdo ví co se tu všecko odpařuje, ale když se jedne vyzná v přírodětak jako Kensei, rozhodně si nedělá dvakrát starosti. Jenom čeká, kdy se jeho společník přiotráví xD
Pak se zadívá do dálky, jako by něco slyšel.
"Hmm... začneme narkajích, pak se podíváme dál." Rozhodnu a už skáču zase po větvích, sem tam něco vyhodím, až s ezase zastavím a něco tam zahrabávám do země.

Uslyším nějaký zvuk, proto otočím hlavu a při pohledu na anšeho kuchaříka se musím bránit úsměvu. Vypadá to z počátku, že se chytil do mé pasti. Ale když se mihne něco ve křoví, pochopím rychle že to tak úplně nebyla pouze jeho neschopnost. Narovnám se a otořím ke křoví.
"Hej ty tam v tom křoví,
co tu naše kuchaříky loví...
Koukej vylíst ukázat se,
nebaví mě za tebou
hopsat v lese."
Načež si klidně vytáhnu během toho nový lízátko, který začnu rozbalovat a tyčku vyplivnu ledabyle na zem. Za chvíli už připravený, se pomalu otáčím na místě. Takže občas ty pohyby zachytím. Čekám co se stane dál. Rozhodně nemám potřebu spěchat ho sundat, jen ať si poradí sám.

Povzdechnu si, nejen že se enchal tak snadno chytit, ale ještě neposlouchal co jsem zavolal natoho tvora, co se potuloval okolo. Ztěžka si plácnu dlaň do čela, abych se na něj nemusel dívat. Přivřu oči, takže to vypadá tak, že jsou zavřené a já jsem snadný cíl. A to právě chci, třeba to přiměje tozvíře jednat. A měby se hodila pomoc s pastěmi při nástražení i později proti případným vetřelcům.
Proto mu odpovím, až po chvíli.
"Počkej malou chvíli hej,
a dobře se rozhlížej!
Nauč se vnímat,
drobnosti kolem,
odpověd příde sama
a brzy.
Je tady všude kolem!"

Ve chvíli, kdy proti mě vyletí tyčka se mírně pootočím. Čekal jsem eldajaký útok, ale tohle bylo velice záludné, ze samého překvapení jsem se díval jak se ta ytčka odrazila od mého čela. Mírně jsem pokrčil obočí a přemýšlel, co udělat nejdřív. Kdybych to tu měl brát vážně, ne to by nebylo dobré. Musím zůstat klidný, sklopím hlavu a povzdechnu si. načež nečekaně šlápnu tomu kuchaříkovi do obličeje, abych ho uklidnil. Ne moc silně, jen tak lehce, takže by to měl přežít. Načež u toho prohodím.
"Měl by jsi zůstat ve střehu..."
Načež z něj pomalu nohu sundám a vydám se ke křoví, do míst, kde jsem viděl pohyb naposledy. Je to holé šílenství, není tam moc prostoru na obranua uhýbání a je to skvělá příležitost mě napadnout, což je přesně to co chci. Nebudu se honit za tím zvířetem, udělám ze sebe cíl a jakmile zaútočí přímo, konečně začnu hrát podle mých pravidel.