Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

pro Anonymní Wed 17 Oct - 19:56

First topic message reminder :

Nejvyšší strom, na hranici Otogakure - Stránka 2 Otogakureg

Na tomto místě se nachází nejvyšší strom v Okolí Otogakure, ze kterého je vidět část vesnice. Nechodí sem mnoho lidí, jedná se tedy o místečko tiché, příjemné, a pro většinu zdejších obyvatel neznámé.

pro Michiko Tue 12 Feb - 15:14

"Pff.." Vydala jsem ze sebe a zatvářila se zamyšleně. "Mohli by jsme se vrátit ale nějak se mi nechce vstávat." Zamrmlala jsme a povzdechla jsem si. "Asi se tam budu muset odplazit." Zazubila jsem se a představila si sama sebe jak se líně "plazím" pryč.

pro Reibi a Henbi Tue 12 Feb - 15:48

Noo, máme trošku viac možností. Buď sa zo mňa stane dobrák, ktorý ťa vezme na ruky a odnesie ako princeznú, alebo sa pridám k tvojmu plazeniu. Zamyslene si zašomral, a začal uvažovať čo skôr spraviť. Plaziť sa až do reštaurácie sa mu nechcelo, ale na druhej strane nebol zrovna ani dobrák. Nespokojne si odfrkol, a ďalej si vyberal...

pro Michiko Tue 12 Feb - 15:53

"To bych ta princezna musela být aby jsi mě tak mohl nosit. " Ušklíbla jsme se a převalila se zase na záda. Pak zase na břicho a vyškrábala jsme se na nohy. "Vstávej a předkloň se." Snažila jsme se znít nevinně a sledovala ho.

pro Reibi a Henbi Tue 12 Feb - 16:00

Henbi sa trochu podozrievavo pozrel na Esu, ten rozkaz bol najzvláštnejší...
Predkloniť sa? Dostanem výprask? Spýtal sa aj sa smejúc, ale asi tušil čo bude chcieť spraviť. Pómalý sa pozbieral na nohy, trochu sa prikrčil ako si želala, a čakal či dobre predpokladá, že spraví. Lenže zároveň sa aj trochu neveriacky pripravoval na nejakú bolesť, mohla ho teraz pokojne kopnúť! To by ale dostala výprask aj ona...

pro Michiko Tue 12 Feb - 16:03

Zamnula jsme si ruce a zatvářila se že ho za chvíli nakopu, taky jsem si k tomu připravila nohu. Nakonec jsem mu jen skočila na záda a spokojeně se zasmála. "Hyjé!" Křikla jsem a ukázala prstem směrem k vesnici. Opatrně jsem ho chytla kolem krku abych ho neudusila a nohama ho "objala" okolo pasu xD prostě jsem si ho osedlala.

pro Reibi a Henbi Tue 12 Feb - 16:27

Predpoklady boli správné! Rukami ju chytil za nohy, aby mu prípadne nespadla keď sa vystrie, načo sa aj vystrel ale ešte chvíľku stál na mieste. Pootočil hlavu, aby aspoň trochu mohol pozrieť na Esu, aj keď toľko si krk vykrútiť nemohol...
Nu dobre teda, ale nezvykaj si. Upozornil ju s úsmevom, a vykročil do Oto, nájsť tu reštauráciu a brata v nej, snáď už nebude mať sprosté pripomienky...
Presun

pro Michiko Sat 16 Feb - 18:46

Doštrádovala jsem až sem a vztekle kopla to stromu.
Uááááááááááá! Bože jak mě oba dva štvali...nejradši bych je...
Ale...to je najednou vzteku. Ozvala se Nibi posměšně a přišla až k mřížím, toho by se dalo přece využít.
Nibi! Půjč mi chakru.
Ani náhodou Odpověděla překvapivě a zmizela.
"Tak dokonce i ty se na mě vykašleš?!" Zůstala jsem stát jako opařená, nějak jsem to nepobírala. Bohužel podle toho co jsem zaslechla je teď Otokage zaneprázdněný takže mi s tím nemohl nijak pomoct. "Pfff..." opřela jsme se zády o kmen a sledovala vesnici, po chvíli jsem si sedla a povzdechla si.

pro Reibi a Henbi Sat 16 Feb - 19:03

Čoskoro sa Reibi už valil k stromu, kde už o chvíľku zastavil rovno pred Esu. So skľúčeným úsmevom sa na ňu pozrel, a ruky pritom prekrížil na svojej hrudi...
Prepáč Esu, viem že som...sme zlí senseiovia... Začal opatrne, zatiaľ čo ho Henbi iba počúval, sem mu skákať nechcel...
Čo povieš na tréning? Hm? Mohli by sme to ešte raz skúsiť? Nadvihol Reibi obočie, a ten skľúčený úsmev sa zmenil aspoň na milý, čo však nemenilo nič na tom, že hlava ho stále bolela. Ale bude ju ignorovať! Veď si dá potom tabletku, a bude vyriešené. Teraz, dúfajúc že bude Esu súhlasiť, na ňu kukal. Keby nesúhlasila...Henbi by pokračoval! To nemohol! Nie!...

pro Michiko Sat 16 Feb - 19:07

Když dorazil protočila jsem očima. "Tu kouli vám budu muset rozbít.." Zamrmlala jsem a pak se ušklíbla. "Mě už se trénovat nechce takže můžeš jít zase za tím druhým a jděte si spolu do tramtárie." Mávla jsem rukou neurčitě k vesnici.

pro Reibi a Henbi Sat 16 Feb - 19:23

Nemôžem ísť...ver mi...nemôžem. Povzdychol si, a prehrabol si vlasy, načo ruku sklonil opäť k telu. Už ešte aj začínal v hlave počuť to pískanie, a od toho až škrípol zubami. Bolo to otravné...
Esúú, no ták. Poď trošku rozhýbať telo, a trochu prečistiť chakru. Milým tónom začal špekulovať a pritom ju takto...no, dalo by sa skryto povedať, že prosiť...

pro Michiko Sat 16 Feb - 19:25

"Ne, nechce se mi." Odsekla jsem nekompromisně. "Bolí mě nohy.." Dodala jsem a sledovala vesnici. "Vážně můžeš jít...nebudu trénovat." Koukla jsem se mu tvrdě do očí a pak se vrátila k pozorování vesnice.

pro Reibi a Henbi Sat 16 Feb - 19:31

A čo takto ísť pod zámienkou, že ti niečo na oplátku splním? Čo-koľ-vek! Okrem toho, žeby si ma práve poslala preč, alebo si ma požiadala o to, aby som ťa nechal na pokoji, a podobne. Nevinne sa zaškeril, a to pískanie začínal počúvať hlasnejšie a hlasnejšie. Musel ju presvedčiť, inak by ho fakt zruinoval tým pískaním...

pro Michiko Sat 16 Feb - 19:34

"Víš co je ne?" Koukla jsem se na něj jak na cvoka...nechtěla jsme trénovat a přes to vlak nejel...prostě ne i kdyby mě prosil na kolenou. "Nemám nic co bych po tobě chtěla splnit takže je to stejně fuk." Dodala jsme jen tak mimochodem a opět si dál v klidu sledovala vesnici.

pro Reibi a Henbi Sun 17 Feb - 16:25

Um, ty si tiež včera otravovala, až kým som od zúfalstva neodišiel. Podotkol Reibi, a napodobnil ju teda tým, že sa posadil pred ňu a odísť proste nehodlal. Prekrížil si ruky pri zápästiach tentoraz za chrbtom, a naďalej ju pozoroval. Henbi na chvíľu aj stíchol, rozmýšľajúc nad nejakým otravnejším zvukom, ktorým by brata mohol potom mučiť...

pro Michiko Sun 17 Feb - 16:32

"Chmmh." Zabručela jsem a dál se koukala na vesnici. Nehodlala jsem prostě trénovat, dá se říct že na mě přišla lenost jako hrom. Po chvíli jsem si založila ruce na prsou a jak jsem se opírala o kmen tak jsem zavřela oči. Po pár minutách jsem zase oči otevřela a povzdechla si. "Neznáš nějaké místo mimo vesnici?"

pro Reibi a Henbi Mon 18 Feb - 20:11

Reibi sa iba bez pohybu díval na Esu, až kým sa niečo nespýtala. Konečne sa trochu pohol, presnejšie, pohmýril sa a medzitým aj prstom pomasíroval svoj spánok na hlave...
Je taký chrám, neviem ako sa volá, na územi Trávnatej. Teda tuším, len som o tom niečo počul. Ale či tam fakt nejaký je, netuším. Odvetil jej, načo svoje oči zamestnal pozorným sledovaním toho, ako nato Esu zareaguje. Žeby chcela niekam vyraziť? Chm...

pro Michiko Mon 18 Feb - 20:14

"Skvěle.." Zamumlala jsem a vyskočila na nohy. "Jdeme.." Skoro jsem zavelela odhodlaně, vážně jsem si někdy připadala jako sensei a tyran já. "Prosííím?" Dodala jsem teda nakonec s prosícíma očima a blbě se usmívala. Pak jsem si ale strčila ruce do kapes a vdala se pryč.
-přesun-

pro Reibi a Henbi Mon 18 Feb - 20:19

Čo už si s tebou počnem? Pokrútil Reibi hlavou, načo vstal a následoval ju. Medzitým sa Reibimu na krku vynorili iba Henbiho ústa, ale aby to nebolo také divné, vynoril si nakoniec celú hlavu...
De*il, mal si s ňou trénovať, nie ju ťahať kade-tade po svete! Zahučal mu do ucha, ale Reibi to len s úsmevom vzal jedným uchom dnu, a druhým von, pričom natočil pohľad na chvíľu k svojmu bratovi...
Chceš povedať, že nechceš ísť mimo Oto? Spýtal sa ho pobavene, načo Henbi iba ticho zase zaliezol a viac mlčal, teraz mal Reibi pravdu, lepšie je byť vonku než zavretý v dedine...
Presun

pro Lilith Kaguya Thu 21 Mar - 16:18

S hlbokým vzdychnutím som sa objavila pri strome...Ku ktorému som často ako malá chodievala, páč som tu mala pokoj od tých buzerantov, ktorí ma otravovali na Akadémii. Nejak som sa vyškriabala hore na najvyšší hrubý konár...Ktorý sa so mnou nepodlomí, až sa naň postavím. A odtiaľ som pozorovala Oto. Bola krásna, ako vždy.
Rozpustila som si vlasy, ktoré som vlastne mala celý čas v gumičke, a trochu zavrtela hlavou, aby nevyzerali proste ako kopa sena. Nechala som vietor, nech sa s nimi hrá...Odjakživa som mala rada vietor, bol to proste môj živel spolu s vodou. Škoda, že som nebola schopná ani jeden ovládať. My, Kaguyovci sme podstaty nemali...Museli sme sa spoľahnúť len na vlastné kosti. Odrazu ma napadla myšlienka...Čo teraz? Čo so mnou bude? Už mi to bolo jedno. Hlavné bolo, že Otokage zomrie...A možno už zomrel...A na jeho miesto nastúpi niekto, kto sa o Oto bude vedieť lepšie postarať.

Po nejakej tej chvíli som sa otočila a vypadla odtiaľ...Už som tej samoty mala tak plné zuby! (presun)

pro Sponsored content

Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure

Re: Nejvyšší strom, na hranici Otogakure