Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Ušklíbla jsem se.
,,Jak chceš.." otočila jsem se a chystala udělat to, oč mě požádal.

"to se mu povedlo" přijdu ke dveřím protože jsem slyšel rozhovor a u všeho musím být

Pre istotu som jej podržal ručník.
"Zo psychického hľadiska si sa nezmenila a tú fyzickú zmenu si radšej uchovaj niekde mimo verejného miesta."

,,Sasuke.." dívala jsem se překvapeně do jeho tváře a nekontrolovaně rudla. Ručník jsem si přidržela sama. ,,Ohayo." usmála jsme se a otočila se ke klukovi.
,,Takže se známe...Ale odkud..." přemýšlela jsem nahlas a přiložila jsem si palec ke rtům. ,,Pomůžeš mi?" usmála jsem se na něj.

"ohayo....i když to bych měl říct já ....už jsem nějakou tu chvýli vzhůru" potom jsem se k ní naklonil a pošeptal ji "Nevím jestly to byl účel...ale jestly budeš chtít spát nahá.....skus si pak pořádně zavřít dveře...co by na to řekl tvůj brácha ?" potom jsem se na rovnal a úchylně se usmál "Já vás teda nebudu rušit" vyšel jsem z domu ven a šel někam.....nevím kam prostě pryč

Nechápavě jsem zamrkala. Tak teď si nejsem jistá, jak to myslel..No nevadí.. Než jsem ho však stihla vzít dovnitř, zrudla jsem po celém těle. Kdybych měla něco po ruce, mrštila bych s tím po něm.
,,Baka!" zakřičela jsem na Sasukeho, který právě odcházel. ,,Sumimasen...Pojďme dovnitř.." usmála jsem se stále rudá a ustoupila ze dveří, aby mohl vejít.

Keby vedela, čo som tým myslel a kto som, asi by som prišiel o masku.
Vošiel som dovnútra.
"Chuuninské skúšky ?"

Právě jsem chtěla jít do kuchyně, ale zastavila jsem se v půli pohybu.
,,Chuuninské zkoušky?..." Kuriarare Kaito není schopen dále bojovat, vítězem posledního souboje se stává Yamada Hitomi.. V hlavě mi probíhaly útržky vzpomínek.
,,Kaito?.." rozšířily se mi zorničky.

"No konečne, už som sa začínal báť, že si na mňa zabudla."
Usmial som sa pod maskou.

Objala jsem ho.
,,Už je tomu hodně dlouho, co jsme se viděli.." pousmála jsem se. ,,Tehdy jsi byl menší, než já.. Zvedla jsem k němu hlavu. Nyní byl o půl hlavy vyšší.
,,Kde jsi po celou dobu byl?..Umm počkej chvíli.." odběhla jsem do kuchyně a připravila dva šálky čaje a sušenky. ,,Vezmi.." usmála jsem se a posadila jsem se na gauč. Jemu jsem pokynula též, aby se posadil.

Pohostinnosť som neodmietol a posadil som sa.
"To je nadlho. Skôr ma teraz zaujíma, čo bolo s tebou."

,,Dobře...Umm se mnou?...No..Nevím, jestli jsi byl ještě v Kiri, když jsem se s Daisukem a Daiem dostala k Anbu..Tam jsem působila dva roky, než jsem se dostala na místo Velitelky..No a rok na to jsem se po Yahikiho smrti stala Mizukage." pousmála jsem se. ,,A od té doby se toho stalo strašně moc.." vzdychla jsem si a poté se usmála.

,,Arigatou..Víš, popravdě jsem to nečekala ani já..Než sensei odešel do války, řekl mi, že pokud se mu něco stane, nastupuji na post Kage já..Nečekala jsem to a nějak zvlášť nechtěla..Jsem tu především kvůli senseiovi...Ale Kiri miluji a jsem ráda, že ji mohu chránit.." usmála jsem se a napila se čaje.
,,Teď mi řekni něco ty..Kde jsi byl takovou dobu? Jsi otevřený případ, nikdo nevěděl, kam jsi zmizel." podívala jsem se mu do očí.

,,Ummm..Tvůj otec zmizel společně s tebou, že? Proč jste se nevrátili oba?..Asi mi do toho nic není, jestli nechceš odpovdat, nemusíš." pousmála jsem se.
,,Jinak..ano...jsem z toho docela špatná..Vyčítám si, že jsem pro záchranu Kirigakure mohla udělat více..A udělala bych, kdyby mne nezavřeli do bariéry.." zaťala jsem ruku v pěst a poté stisk uvolnila. ,,Alespoň, že jsem toho nukenina stihla zabít, i když...jsem měla na mále. Nebýt Anbu a jednoho z mých mediců, už by byly volby na nového Mizukageho." pousmála jsem se.

,,Gomene..Neměla jsem se na to ptát..." polkla jsem. I přesto je ale půl vesnice zničená..." namítla jsem a vstala. ,,Jdu se převléct, vydrž chvíli." odťapkala jsem k sobě do pokoje. Šla jsem potichu, aby se dvojčata s Kinem nevzbudili. Otevřela jsem skříň a zamračila se. Pěkné...budu si muset sehnat něco pořádného na sebe.. Vyndala jsem ze skříně tříčtvrteční kalhoty ke kolenům a dlouhé triko, které sahalo pod zadek. Převlékla jsem se rovnou v pokoji. Složila jsem ručník a hřeben si pročísla vlasy. s Líčením jsem se nenamáhala, to udělám později. Sešla jsem opět dolů.
,,Gomene, že jsi musel čekat." pousmála jsem se.

"S tým si nerob starosti."
Nadvihol som masku a napil sa čaju.
"Vrátil som sa a vzhľadom na to, že si teraz mizukage, bude celý tento proces jednoduchší. Do úrovne šermiarov sa rátajú iba schopnosti, ktoré ovláda on sám. Ohodnotil by som sa tak na A triedu. Avšak, od nášho súboja mám novú hračku a nie obyčajnú."
Vytiahol som spoza chrbta Nuibari, ktorého niť som mal omotanú okolo ruky a položil som ho na stôl. Pripomínal dlhú ihlu.

,,Tak šermíři?" usmála jsem se a dívala se na meč. ,,Pěkně ostrá hračka." zazubila jsem se. ,,A tu jsi si sehnal, kde?" prohlížela jsem si meč se zájmem.

,,K ochraně Kiri?...Jasně..V tuhle dobu potřebujeme každou pomocnou ruku...Kiri je na ráně, protože patří k těm slabším..Tímto způsobem nás akorát zničí.." povzdychla jsem si.